Proč (ne)tleskám Ursule von der Leyenové

Chvalme za to, co je dobré a kritizujeme to špatné. To se týká každého, včetně předsedkyně Evropské komise. V jednom projevu zazářila, v druhém musela znechutit každého konzervativce.

Se současnou předsedkyní Evropské komise (EK) Ursulou von der Leyenovou v řadě věcí nesouhlasím. Měl jsem k ní výhrady prakticky od samého začátku a rozhodně jsem ji nepovažoval za ideálního kandidáta. V mnohém se totiž bohužel nechala ovlivnit levicově progresivistickou agendou a předvedla to i ve své velmi ideologické nedávné zprávě o stavu EU. Když ji pronášela, chvílemi mi připadalo, že neposlouchám projev politika z Evropské lidové strany, ale spíše nějakého radikálního kolegy z frakce zelených či socialistů.

Problematických míst obsahovala její zpráva o stavu EU několik. Prosazovala např. evropskou minimální mzdu, kterou jsem už dříve kritizoval jako naprostý ekonomický nesmysl. Její zavedení by nejvíce poškodilo lidi s handicapem nebo nějakým omezením, kdy by se pro mnoho firem tito lidé stali nezaměstnatelnými. Dále zmiňovala Pakt o migraci. Ten je zase problematický kvůli plánu nařízené solidarity, se kterou také nesouhlasím. Musíme nelegální migraci do EU zastavit, ne „usměrňovat“, aby sem proudilo jen stále více s evropskou kulturou nekompatibilních lidí, kteří zde ani nijak zvlášť nechtějí pracovat. Legální cesty skrz pracovní a další víza dávno existují! Nechci, aby státy byly jakkoliv nuceny přijímat nelegální migranty, došlo by tím jen k opakování chyb z roku 2015.

Za zmínku stojí ještě otázka vynucování si akceptace rodičovství u stejnopohlavních párů. V jejím projevu totiž také zaznělo, že „rodič v jednom státě musí být uznaný rodičem ve všech státech.“ V tomto se skutečně zachovala jako radikální aktivistka, což předsedkyni EK vůbec nepřísluší a nemůže státům do těchto věcí vůbec mluvit! Přesně tyhle věci pak zcela oprávněně zvedají odpor k myšlence EU jako prostoru pro volný pohyb osob, zboží a služeb a na pravdivosti získávají slova o diktátu EU.

Projev působil jako z jiného světa

Výhrad na současnou předsedkyni Komise by se dalo najít více. Přes všechny zmíněné i další kritické výtky bych zde ale rád zmínil i jeden nedávný počin, za který si předsedkyně Komise naopak zaslouží slova chvály. Koncem října totiž v záplavě všech negativních zpráv na současné poměry doslova zazářila.

Nejen na mě, ale určitě i na mnohé další lidi v Česku i v Evropě silně zapůsobila svým stručným ani ne minutovým, ale jasně řečeným projevem, v němž vyjádřila pocit sounáležitosti s Českem jako jednou z koronavirem nejvíce postižených zemí světa a hlavně ochotu pomoci. Přislíbila dodávky zdravotnického materiálu v rámci Mechanismu civilní ochrany. Oznámila také, že Česku bude poskytnuto 30 ventilátorů z rezerv rescEU. Aktuálně máme díky koordinaci pomoci i přislíbeny 2 miliony dávek klinicky testované vakcíny, které bychom bez členství nikdy neměli šanci takto jednoduše získat.

Některým může vše, co v onom krátkém projevu Leyenové zaznělo, připadat jako naprostá samozřejmost. Bohužel tomu tak není. Po zkušenosti s jinými nedávnými projevy musel ten od paní předsedkyně Komise, působit na české posluchače jako z jiného světa. Zvláště její slova o tom, že „v této těžké době nenecháváme své evropské přátele osamocené.“ Její projev neobsahoval vůbec žádné kopání do druhých lidí, svalování viny na občany, ani slova o neschopných. Místo toho dala Ursula von der Leyenová jasně najevo, že za současné situace je především třeba Česku pomoci.

Je obrovská škoda, že jejímu projevu byla v Česku věnovaná jen malá pozornost. Už proto, že ukázala, jak by se měl správně zachovat v krizi politik evropského formátu, jemuž nejsou lhostejné problémy, které musí jednotlivě členské země řešit. Dala tím cennou lekci nejen českým nejvyšším představitelům, kteří během první jarní vlny pomoc dalším zemím převážně odmítali.

Chvalme za to, co je dobré a kritizujeme to špatné. I u předsedkyně Evropské komise!