Na čem zbohatla tato země?

Málokdo procestoval republiku za poslední rok jako já. Okres po okresu. Postarší bílou dodávkou. Ráno po vesnicích, fabrikách či školách – odpoledne po náměstích městeček a večery v okresním městě v pivnici či kulturáku.

V roce 1968 šel z Čierné nad Tisou do Aše chodec a reportér Juraj Puci. Jeho reportáže z této cesty v Mladém světě znal snad každý. Já tedy nebyl na světě, ale vyprávěli mi to rodiče. Čierná nad Tisou patří dnes už jinému státu, ale v Aši jsem byl letos dvakrát.

Řeknu vám jedno. Praotec Čech se v tom proroctví moc nespletl, když na to koukal seshora z Řípu. (Tam jsem byl tedy jen jednou za uplynulý rok). Nejkrásnější místo na světě. Objektivně. Nemáme moře ani velehory, ale jinak?. V Americe nebo Rusku – jedete hodiny vlakem či autem a za okny vidíte pořád to samé – u nás po dvaceti kilometrech – jste úplně jinde. V Itálii je vedro a sucho. Možná Island a Nový Zéland jsou na fotkách super, ale Zéland je na druhém konci světa, na Islandu zima.

Ale nechme přírodu. Jsme bohatá a krásná země i kvalitou života. Školy jsou vesměs opravené a vypadají bohatě. Centra měst i v chudších oblastech vypadají spořádaně. Baráky opravené, auta moderní, nikde nevidíte podvyživené děti a skoro nikde si neřeknete „tady bych fakt nechtěl bydlet“.

Málokdo si ale v posledních letech klade otázku, z čeho tohle naše bohatství pochází?

Bohatství nevytváří stát a jeho úředníci. Nedělá ho dobrá, natož špatná vláda. Nepochází z daní a zákonů a byrokracie. Pochází z práce. Ze soukromé iniciativy svobodných mužů a žen. Z lidí, kteří dokáží udělat z ničeho něco. Z rozpadlé barabizny – městské kino. Z kůlny - továrnu na svíčky. Vařit pivo, které tu před tím nebylo. Zaměstnat desítky lidí. Na tyhle činorodé lidi se teď zapomíná, čím dál víc. Jsou kontrolováni a regulováni a podezřelí z kde čeho.

Ale když tu nebudou – bude to stejný jak za mýho mládí. Beton a bordel a státní prodejna kol, kde žádný sportovní s přehazovačkou nemaj. Korupce a známosti. Restaurace a jídelny Praha 9 (tam jsem bydlel). Soudruzi jim k tomu udělají ekonomický plán (teď nám teda dělají chytrou karanténu). Oboje nefunguje – tak si musíme marmelády zavařit na chalupě.

Já to už podruhý za svůj krátkej život nechci. Poprvý se srpama a kladívkama, teď třeba modrý s žlutejma hvězdama nebo duhový nebo zelený.

Bohatství vzniká z práce, ne z dávek a dotací a ze státu. Jsem si tím jistej.

Hezký den všem