Fotbalistova dcera v Berdychově gangu

Týdeník Echo připravil zvláštní samostatné vydání výběru nejlepších interview z uplynulých dvanácti měsíců své produkce. Speciál 30 rozhovorů představuje tři desítky českých i zahraničních osobností z oblasti politiky, vědy, kultury i společenského dění. Jednou ze zpovídaných je i herečka a režisérka Petra Nesvačilová. Přinášíme ukázku z textu, který bude k dostání ve vybraných trafikách od 25. června. Objednat on-line si jej můžete už nyní ZDE.

Viděl jsem vás na koncertě Horňácké muziky v Rudolfinu a byl jsem trochu překvapen. Máte ráda folklor?  

Mám. A nejradši mám písničku Teče voda, teče…, tu jsem se naučila jednou k ránu na horňáckých slavnostech. Zná ji taky moje babička, ta je jediná z rodiny, kdo umí dobře zpívat. A vždycky jsem si přála mít kroj. 

Pocházíte z Tábora, to není moc folklorní město.

Ne, to není, je to spíš husitské město. Aspoň se o to snaží.

A jak se o to snaží? Berou lidem peníze a házejí je do kádí? Nebo tam vyhlížejí konec světa?

To by taky mohli… Já jsem tam vlastně byla jenom jako dítě, ale celá moje rodina pochází z Táborska, všichni se tam narodili, žili tam, prostě jsou odtamtud. My jsme se ale pak přestěhovali do Českých Budějovic, protože můj táta tam hrál profesionálně fotbal.

Hleďme, takže tatínek je fotbalista?

No, a ekonom. Teď už hlavně ekonom. Ale hrál první ligu za Budějovice, předtím za Spartu, za Zbrojovku Brno. A dotáhnul to až do reprezentace. 

To musel být dobrý… A ještě vystudoval? Takových fotbalistů moc není…

No, ale on jo. Přáli si to jednak jeho rodiče a on asi taky chtěl. Táta měl dost přísné rodiče. Děda byl nejpopulárnější řidič autobusu na Táborsku. Byl krásný a přísný. Lidi se ho báli a zároveň se těšili, že s ním pojedou autobusem.

Netroufli si jezdit načerno…

To vůbec. To by neexistovalo. A on nás taky tak vychovával, že nesmíme nic dělat načerno. Takže já taky nikdy nejezdím načerno. To by děda nesnesl. On taky hrál fotbal, pak dělal v Táboře správce fotbalového hřiště. Takže jsme fotbalová rodina. Táta pak po roce 1989 šel hrát fotbal do Rakouska, tam hrál za béčka v Linci a Steyru. Pořád tam pracuje, ale už jako ekonom, takže my pořád žijeme střídavě v Táboře nebo v Rakousku, i když já jsem teď už spíš tady v Praze.

Takže to měl podobně jako Antonín Panenka…

To já už nevím, táta by to věděl, ten ví o fotbale všechno.

Nebyla by vaše fotbalová rodina námětem na takový rodinný dokument?

To ne. I když vlastně nevím… Musela bych tam vzít tátu, dědu a pak ještě tátova bratra, tedy strýce. Ten taky hrál: za Bohemku, za Kuvajt a Indonésii… A můj druhý děda zase trénoval u nás na chalupě.

Chalupáře?

Ne, SK Borotín. My tam máme chalupu.

A taky ji tam má Václav Klaus. 

To jo. A Jan Ruml. A jezdila tam Stella Zázvorková. A pochází odtamtud rodina Jana Krause. Silný kraj. To jsem ale dozvěděla až v posledních letech. Jako holku mě to nezajímalo.                      

Celý text vyjde ve speciálu 30 rozhovorů, který bude ve volném prodeji k dostání od 25. června za 99 korun, při pořízení v předprodeji zaplatíte jen 89 korun. Speciál si můžete objednat ZDE.