Husák nabízel Stalinovi, aby se Slovensko připojilo k Sovětskému svazu
zapomenutá historie
Nové
Foto: Wikimedia Commons
Slovensko si v těchto dnech připomíná 75. výročí Slovenského národního povstání. Během oslav zmínil předseda slovenského parlamentu Andrej Danko i zásadní organizační úlohu pozdějšího prezidenta Gustáva Husáka. Nad jeho vyzdvihováním se pozastavil i český premiér Andrej Babiš, který jej vnímá především jako symbol normalizace. Málo se však mluví o tom, že se v době povstání Husák zasazoval o připojení Slovenska k Sovětskému svazu.
Přestože byl Husák vzorným komunistou, do širšího povědomí se dostal až po podpisu Vánoční dohody z roku 1943, která propojila komunistický a demokratický odboj. Cílem mělo být vytvoření demokratického státu. Budoucí prezident měl však v hlavě poněkud jiné plány.
Jen několik týdnů před vypuknutím povstání poslal Husák tajně dopis sovětskému diktátorovi Josefu Stalinovi, kde napsal: „Kdyby dnes byla dána možnost hlasováním rozhodnout, kam chtějí Slováci státoprávně patřit, aspoň 70 procent by hlasovalo pro připojení k SSSR, snad 20 procent za novou ČSR.“
Toto tvrzení se však příliš neslučovalo s realitou. „Tato myšlenka byla na Slovensku velmi nepopulární, ale on ji vyznával, protože to vyžadovala stranická disciplína,“ řekl před lety pro Aktualne.sk slovenský historik Stanislav Sikora.
Dopisem však Husákova představa Sovětského Slovenska neskončila. Svojí myšlenku formuloval již během SNP, na kterém se podílel jako jeden z organizátorů, v povstaleckém týdeníku Nové Slovo. 24. 9. 1944 napsal: „Je třeba otevřeně říci, že náš lid by nadšeně uvítal, kdyby mezi námi a ostatními slovanskými národy, jmenovitě mezi Slováky a Rusy, nestáli hranice a celníci.“ Taková myšlenka však byla vzhledem k mezinárodní situaci nerealizovatelná. Přesto Československo po válce přišlo o Podkarpatskou Rus.
Husák byl po válce také aktivní během únorového převratu v roce 1948 jako předseda sboru pověřenců, což byla obdoba pozdějšího premiéra Slovenska. Při stranickým čistkách byl Husák označen za buržoazního nacionalistu a skončil ve vězení s doživotním trestem. V roce 1960 byl díky amnestii propuštěn a následně rehabilitován, což mu umožnilo pozdější nástup do čela KSČ i prezidentského úřadu.
