Roušky dolů, budou volby

Kdyby nám někdo před půl rokem řekl, že budeme moci bez většího zájmu vstupovat do banky s černým šátkem přes ústa, které nosili desperáti na divokém západě, vysmáli bych se mu. A co náš pobyt v bankách, čekají nás volební komise. Sundají nám roušky?

Ještě před koronavirem Teplice letos vyvěsily černou vlajku, když zemřel dlouholetý primátor města a předseda Senátu Jaroslav Kubera. Aby toho nebylo málo, objevily se spekulace, zda se na jeho odchodu nepodepsal nemalý tlak z Číny, který byl spíše z Hradu než z východu. Termín voleb byl původně vyhlášen na 27. a 28. března, následně po stanovení termínu propukla pandemie a jedním z opatření vlády bylo zrušení (odložení) termínu doplňovacích voleb. Toto rozhodnutí se následně zařadilo mezi ty, na které (žádná) vláda nemá nárok, protože přesun termínu měl učinit parlament. Volby nejsou holubník a Ústava dává základní pravidla bez ohledu na probíhající pandemii nebo nouzový stav. Heureka, chtělo se zvolat, protože nyní se téměř po půl roce, tento víkend 5. a 6. června, konečně otevřou volební místnosti. Volební lístky už jsou ve schránkách.

Průběh se ale bude lišit od voleb před pandemií. Ve směrnici k hygienicko-protiepidemickým opatření, kterou vydalo ministerstvo vnitra, se píše o nutnosti nosit roušku. Identifikace občana pak proběhne v několika krocích – volič položí před komisaře občanku, odstoupí metr a půl daleko a obnaží se. Tedy sundá si roušku z tváře, aby nedošlo k mýlce. Celé by se to dalo možná i umělecky ztvárnit – zatancovat a umístit na TikTok. Identifikace voliče volebním komisařem z fotografie a dvou metrů bude asi tak relevantní jako rozpoznání člověka na základě občanky s falešnými fotkami. Takové, blahé paměti, používali členové skupiny Ztohoven, kteří nepochybně dokázali, že tento způsob identifikace má své (nevelké) limity.

Musím napsat, že velmi respektuji volební proceduru, kterou v naší zemi máme. Výsledky voleb dlouhodobě ukazují malou úroveň chybovosti a vážné námitky vůči průběhu voleb vlastně nejsou. Mnohem častější je kritika volebního zákona či volebního systému, což je jiná kapitola stejného příběhu. Proč tedy měnit něco, co funguje?

No, protože se stává, že se změní všechno ostatní. Pandemie ukázala nevýhody voleb, které mohou být uskutečněny pouze ve volební místnosti. Dokonce vedla k jejich odkladu. Na podzim nás čeká tradiční vlna respiračních onemocnění, u kterých nikdo bez testu neřekne, zda jde, či nejde o Covid 19. Volič s covidem pak přijde o své volební právo, protože do volební místnosti nemůže přijít, aby neohrozil veřejné zdraví a jiným způsobem hlasovat nemůže. Hrozí nám tedy další odklad voleb? Jednoduše řečeno, hrozí.

Přesto vláda otálí a  svůj návrh zákona, který distanční volbu umožňuje, a dosud jej neposlala do Parlamentu. Ano, víme, že s ním nesouhlasí prezident, protože zkracuje (po vzoru mnoha zemí) volební proceduru ze dvou na jeden den, ale je to dostatečný důvod riskovat další volby? A co když další vlna pandemie přijde za rok, až budou volby do Sněmovny? Distanční, v tomto případě korespondenční volba, je navrhována pouze pro voliče v zahraniční, kterým náš stát de facto znemožňuje volit. A to přesto, že jsou v zahraničí na stáži, Erasmu nebo zde krátkodobě pracují a v republice mají své rodiny a budou se sem vracet. Mimochodem, odhady hovoří o stovkách tisíc voličů, který se to týká.A nově vzniklá evidence repatriantů a pendlerů toto číslo jen potvrzuje.

Tento režim je ale ve světle dnešních dnů nedostatečný. Korespondenční volba by měla být umožněna ve volbách do Sněmovny, pro volby hlavy státu i krajské volby a to pro všechny občany, tedy i pro ty, kteří budou hlasovat v České republice. A zavedení principů distanční volby může otevřít relevantní, odbornou debatu o tom, zda není možné celý proces digitalizovat a volbu změnit na digitální.