Největší chyba Miroslava Kalouska

TOP 09 si o víkendu volí nové vedení. Miroslav Kalousek v sobotu přednesl ještě z funkce předsedy svůj poslední projev. Byla to přísně vzato bilance za poslední dva roky, po něž stranu vedl, ale taky to byl projev na rozloučenou, pro dějiny. Je čas zhodnotit Kalouska a jeho kapitolu s TOP 09.

Vznik nové strany zprvu vypadal jako geniální tah na zabezpečení dominance české pravice, zrozený když ne rukoudáním, pak určitě v debatách Kalouska s Mirkem Topolánkem. Předseda ODS vycházel z předpokladu, že vedle jedné silné strany na pravici vždycky bude jedna menší, on říkal „sračkoidní“ – úniková varianta pro ty nesocialisty, kteří volby prožívají jako svůj morální moment.

Nicméně TOP 09 se brzy takzvaně utrhla. Díky Karlu Schwarzenbergovi a ovšem i sympatickou vyhraněností v ekonomické a sociální  politice získávala popularitu. Kalousek zakormidloval doprava tak, že programově předjel ODS. Sedmnáct procent ve volbách roku 2010 a jen malý odstup na modré způsobily, že Kalousek začal pracovat na tom, aby je coby vedoucí síla na pravici nahradil on. Vzniklo z toho oboustranně stupidní, únavné přetahování s šéfem ODS Petrem Nečasem. Tato rozháranost byla jedním z důvodů, proč česká pravice v roce 2013 musela dojít do svého Waterloo, na kterémžto bitevním poli povstal Andrej Babiš. 

Pod dojmem fenoménu Babiš se dnes zapomíná, jak se Kalousek v letech 2012 a 2013, v měsících předcházejících razii na Úřadu vlády a uragánu ANO, připravoval jednak na převzetí dominance na pravici (úplně nesmyslné sestřelení pražského primátora Bohuslava Svobody, posledního z „hejtmanů“ ODS, kteří ještě měli popularitu) a jednak na příští vládu se sociální demokracií (veřejná vyjádření, ale taky třeba zájmové souručenství, v němž reprezentanti TOP 09 spolu se sociální demokracií přepřáhli v Ústavu pro studium totalitních režimů).

Kalousek, který je od přírody velký hráč, jako by už nedokázal v poměřování orgánů s občanskými demokraty přestat. Co původně vzniklo jako daň Schwarzenbergovi za jeho ochotu zaštítit nový projekt, tedy mix konzervativních postojů se Zelenými – jako je klimatologická ortodoxie (Schwarzenberg vyrostl v iracionálně zeleném Rakousku) a hlavně bezpodmínečná věrnost další integraci EU –, se posléze stalo genetickou výbavou topky.

Kalouskovi to nevadilo, vždyť tím vznikal báječný kontrast s ODS. Ještě teď v sobotu na sjezdu loučící se předseda demonstroval, do jak absurdních končin lze s apriorní „proevropskostí“ dojít. Vzpomněl migrační krize, jichž se prý u nás chytli populisté a protiintegrační síly: „Během dvou let tak dokázali, že veřejné mínění v České republice, země sice nezasažené migrační vlnou, je nejvíce ze všech zemí v EU nepřátelsky naladěné k uprchlíkům a nejméně ze všech pozitivně nakloněné k EU. Bylo by naivní se domnívat, že se na tom propagandisticky významně nepodílely a nepodílejí ruské zpravodajské služby.“ 

A pokračuje zdůrazněním antipopulističnosti své strany, která nepodlehla ani za migrační krize. „Zdůrazňovali jsme naopak nezbytnost společného evropského řešení a solidarity mezi jednotlivými státy EU.“ Takže kalkulem, který vznikl s ohledem na starého pána a s potřebou umístit se na politické scéně, je možné dojít až k obraně velmocensky arogantních, nefunkčních a vposledku nehumánních tzv. uprchlických kvót, za něž taky většina europoslanců TOP 09 hlasovala.

Člověk, který ho trochu soustavněji sledoval, Kalouskovi nikdy nemohl uvěřit jeho až pionýrskou „proevropskost“ ani oficiální názory topky na boj s tzv. globálním oteplováním. To, co se mnoha lidem zpřítomnilo ve starém cynikovi, prorážejícím s tibetskou vlajkou policejní kordon na Hradčanském náměstí loni na jaře, bylo problematické podloží, na něž Kalousek po dobrém začátku TOP 09 přesunul. Říká se tomu předstírání. Kalousek dal nakonec bohužel z mnoha svých vloh přednost těm hereckým.