Média šíří balast a vydávají ho za průzkumy. Nahrávají manipulátorům

Schopnost porozumět dění ve společnosti a politice výrazně snižuje chaos v průzkumech veřejného mínění. Média bez vysvětlení mixují kvalitní průzkumy respektu hodných agentur s internetovými anketami podivných spolků typu Sanep, Phoenix Research nebo Médea Research, které nemají se skutečnými reprezentativními výzkumy nic společného. Zatímco ruské propagandě a manipulaci se ve veřejné debatě věnuje velký prostor, podstatně rozšířenější a nebezpečnější manipulace z domácích zdrojů se dostává nesrovnatelně menší pozornosti. Kvalitní informace o tom, co se ve společnosti děje, jsou přitom jasným veřejným zájmem, který by měly naplňovat veřejné a veřejnoprávní instituce a média. Jak se jim to daří? V Salonu Týdeníku Echo se sešli Tomáš Kostelecký, ředitel Sociologického ústavu Akademie věd, jehož součástí je i průzkumy publikující Centrum pro výzkum veřejného mínění (CVVM), a Renata Týmová, vedoucí výzkumného oddělení České televize. S nimi debatovala Hana Huntová ze Sdružení agentur pro výzkum trhu a veřejného mínění SIMAR, což je asociace garantující, že její členové respektují určité standardy výzkumů, a Martin Převrátil, ředitel agentury Empirica, která se věnuje poradenství v oblasti politického výzkumu.

Jak kvalitní průzkumy se tady před volbami publikovaly ve srovnání se zahraničím?

Huntová: Tak záleží na tom, co si ta společnost je ochotná zaplatit. Tomu odpovídá kvalita výzkumů. Když se podíváte do Francie nebo do Ameriky, tam se publikuje výrazně víc průzkumů. Tam je řada veřejných institucí a soukromých médií, které za ty výzkumy platí. A jdou s nimi ven. Je tam ostřejší konkurence, což my v Česku momentálně nemáme. V Americe před prezidentskými volbami bylo publikováno kolem patnácti průzkumů. Platila je i soukromá vydavatelství tištěných médií. To u nás v poslední době není. Vy jste psala, že selhaly průzkumy. To není pravda. Jestli někdo selhal, byli to ti, kdo si ty kvalitní průzkumy nezadali. Společnost do těch průzkumů odmítla investovat.

Je ochota do kvalitních průzkumů investovat menší dřív?

Huntová: Méně do nich určitě investovala soukromá média.

O to větší zodpovědnost měly cítit veřejné a veřejnoprávní instituce – jak CVVM, tak Česká televize. Nabídli jste kvalitní průzkumy, které lidem pomohly pochopit, co se v politice odehrává?

Kostelecký: My děláme v CVVM vlastní průzkumy. Máme na ně pořád stejné peníze. Ať jsou zrovna volby, nebo ne. Částka, kterou do těch průzkumů můžeme dávat, se už mnoho let nezvýšila.

Jaký má CVVM rozpočet?

Kostelecký: Ročně jdou řádově miliony korun do toho, abychom poskytovali veřejnosti dostupné průzkumy. Pro média a veřejnost dáváme tiskové zprávy z těchto průzkumů, ale po nějaké době jsou k dispozici i ta detailní data.

Jak pozná běžný čtenář nebo divák médií balast od solidního průzkumu?

Převrátil: Zásadní je, aby u každého zveřejňovaného průzkumu byly klíčové informace. Kdo je zadavatel? Je to sama ta agentura, nebo nějaké médium? Musí být jasné, jestli ta agentura nebo zadavatel zároveň nepracují pro nějakou politickou stranu. Jestli ten průzkum nebyl také dělaný pro její potřeby. Musí být jasné, kdy se tazatelé lidí na jejich názory ptali. A jak velký byl vzorek, na němž se průzkum dělal.

Huntová: My máme v SIMAR skupinu, která se tím zabývá. A už na druhé volby máme standard, kterému říkáme pasport. To je seznam parametrů, které každá agentura musí povinně uveřejnit na svých stránkách. A snažit se i o to, aby média, která její průzkum publikují, uvedla všechny náležitosti, které jsou v tom pasportu, a také metodu, jak se průzkum dělal. Já sama to hlídám. Scházím se s tou skupinou a říkáme si, kdo to dělá dobře a kdo moc ne. Členství v SIMAR je určitá záruka, že průzkumy budou kvalitní.

Celý text si můžete přečíst v Týdeníku Echo.