Kdo vystřídá Junckera. V Maastrichtu se poprvé v debatě utkali lídři kandidátek do EP
kdo stane v čele EK
NOVÉ
2
První významnější debatu špiček evropských politických stran před květnovými volbami do Evropského parlamentu u diváků vyhrál místopředseda Evropské komise, socialista Frans Timmermans. Přibližně hodinu a půl trvající debaty se ale nezúčastnil Manfred Weber. Ten má zřejmě největší šance vystřídat na podzim v čele Evropské komise Jeana-Claudea Junckera, protože stojí v čele kandidátky Evropské lidové strany (EPP), jež nyní vede v průzkumech.
Debata, moderovaná společně rektorkou místní univerzity Rianne Letschertovou a novinářem z vlivného serveru Politico Ryanem Heathem, se točila kolem otázek, jako je digitální ekonomika, boj s klimatickými změnami a udržitelný rozvoj Evropy. Kandidáti, mezi nimiž nechyběl ani šéf frakce konzervativců a reformistů (ECR) Jan Zahradil, se ale mohli vyjádřit také k dalším otázkám.
Všichni například slíbili, že pokud by se skutečně dostali do čela budoucí komise, vybírali by do ní ženy a muže ve stejném počtu.
Na pódiu v Maastrichtu se před převážně mladým publikem hovořilo anglicky. Své řečnické schopnosti předvedl nejen Timmermans, ale i šéf liberální frakce ALDE Guy Verhofstadt. Překvapením pro publikum byl výkon kandidáta evropských Zelených Base Eickhouta, který v konečném hodnocení zaujal druhé místo.
Timmermans se kromě jiného několikrát poměrně důrazně opřel do amerického prezidenta Donalda Trumpa, například při ostré kritice jeho přístupu k ochraně klimatu, který označil za „idiotství“. Verhofstadt kromě jiného právě při ochraně klimatu vyzval k „ofenzivnějšímu přístupu“ a kandidát zelených Eickhout prosazoval, aby se centrem celého unijního snažení kromě ochrany klimatu – též třeba v obchodních smlouvách – stala likvidace chudoby. Potřebu silnějšího evropského sociálního pilíře a například evropská pravidla pro minimální mzdu prosazovala zástupkyně evropské levice Violeta Tomičová.
Zahradil opakovaně zdůrazňoval, že hlavní slovo v unijním dění by měly mít členské státy, jejichž hospodářský výkon a podmínky se navzájem výrazně odlišují a které by třeba místo posilování evropské pobřežní stráže uvítaly v případě potřeby větší pomoc s rozvojem vlastních odpovídajících kapacit.
