Česká cesta trumpovským Západem

Donald Trump výrazně mění a bude měnit směřování Západu a euroatlantické civilizace. Každému jejímu příslušníkovi se vyplatí znát trumpovské směřování a rozumět mu, aby se mohl pokusit najít v novém Západě pro sebe tu nejlepší roli. Hodně věcí, které jsme roky považovali za neměnné konstanty, se bortí. Pro úspěch v nové době bude potřeba začít dělat hodně věcí jinak.

Směřování trumpovské Ameriky tento týden v úterý na debatě v Praze vykládal Steve Bannon. Hlavní stratég úspěšné kampaně současného amerického prezidenta. Člověk, který Donalda Trumpa, přestože se před časem rozešli ne zrovna v nejlepším, zná a ví, kam chce Ameriku vést.

Bannon upozornil na to, že americké a vůbec západní elity se věnují tématům, která většinu lidí v jejich zemích nezajímají. Nedotýkají se jejich životů. Pozornost věnovaná především různým progresivistickým tématům skupinových nebo sexuálních identit, práv a nároků dělá z elit bizarní kastu odtrženou od běžného života většiny společnosti.

Trump se podle Bannona zaměřuje především na témata, která ten reálný život většiny Američanů ovlivňují. Ta nejdůležitější jsou podle něj tři. Zaprvé: mezinárodní obchod a následky globalizace, jež velmi úzce souvisí s životní úrovní a perspektivou. Zadruhé: migrace, která velmi úzce souvisí s tím, jestli se občané ve své zemi cítí jako doma a mají pocit, že funguje v jejich zájmu. Zatřetí: vojenské intervence v zahraničí a s tím související změna pozice Ameriky. Už by neměla hrát roli hlavního garanta bezpečnosti Západu. Měla by být jen jedním z rovnoprávných partnerů v Severoatlantické alianci, kteří se společnou silou starají o společné bezpečí. Většina evropských členů NATO včetně Česka se při společné obraně chová jako černí pasažéři. Neinvestují to, co slíbili, a čekají, že jim Amerika bude garantovat bezpečí na svůj vlastní účet. To podle Bannona Trump nepřipustí.

Mantinely vypadají docela jasně. Evropy se z těch tří bodů přímo netýkají trumpovské zásahy v migraci. Výrazně se jí ale týká jak mezinárodní obchod, tak obrana. Pokud jde o obchod, Trump nechce protekcionismus, ale narovnání podmínek. A je přesvědčen, že jsou, jak ve vztahu s Čínou, tak se zeměmi Evropské unie, nerovné. To je do značné míry pravda. Čína nerespektuje spoustu pravidel včetně ochrany duševního vlastnictví. Ve velkém krade a kopíruje nápady západních firem. Na evropské zboží směrem do Ameriky se platí nižší clo než na americké směrem do Evropy. Výsledkem jsou podle Trumpa obrovské obchodní přebytky, která mají s Amerikou především Číňané a Němci.

Trumpovský vzkaz směrem do Evropy je jasný. Narovnejte podmínky v obchodě a začněte plnit své závazky vůči Severoatlantické alianci. Chovejte se jako partneři, ne jako klienti.

Z Trumpových dosavadních vztahů s evropskými politiky je zřejmé, že nehledá žádné společné telefonní číslo do Bruselu, ale bude provozovat velmi rozdílné a selektivní vztahy s jednotlivými evropskými politiky. A ty bude třídit právě podle těch tří zmíněných kritérií. Dobré vztahy s Trumpovou Amerikou budou mít země, jež s ní mají plus minus vyrovnanou bilanci v obchodě. Pokud jsou členy Severoatlantické aliance, plní své závazky. To znamená především investují do obrany částku na úrovni dvou procent svého HDP. Plus jsou to zastánci tvrdé linie vůči migraci.

Z toho je zřejmé, s kým si bude Trump v Evropě rozumět a s kým se dostane do konfliktu. Spojence si bude hledat a už hledá v Paříži, Londýně nebo Varšavě. Tito tři evropští členové NATO jsou (spolu s Řeky) jedinými, kdo dost investuje do obrany a plní (nebo téměř plní) své závazky vůči Alianci. Podle poslední statistiky NATO za rok 2017 investovali Britové 2,08, Poláci 1,99 a Francouzi 1,79 procenta HDP. Žádná z těchto zemí nemá s Amerikou výraznou nerovnost v obchodě. Všechny také, více či méně otevřeně, razí poměrně přísnou migrační politiku. V Paříži se teď schvalují pravidla, která jsou v Evropě téměř nejpřísnější.

Opakem ve všech třech trumpovských kategoriích je Německo. Jestli to bude někde opravdu drhnout, pak na ose Washington–Berlín. Bohaté Německo investuje do obrany na poměry NATO podprůměrnou část svého HDP. Průměr celé Aliance, který by měl podle slibů dosahovat dvou procent, je pouze 1,3 procenta HDP. Němci dávají jen 1,24 procenta. Navíc hledají různé výmluvy, jak se ze závazku vyvléct. Do výdajů na obranu chtějí počítat třeba rozvojovou pomoc nebo výdaje na migranty, kteří do země přicházejí. Hned po Číně mají s Amerikou druhý největší obchodní přebytek. Když Trump mluví o nefér obchodě přes Atlantik, mluví o Němcích. Žádná jiná země Evropské unie tak obrovskou nerovnováhu nemá. Když se k tomu připočtou vyhroceně antitrumpovské instinkty německých elit, není to zrovna nejlepší základ vřelých vztahů.

Bylo to opakovaně vidět na rozdílu, jak se Donald Trump schází s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem – a německou kancléřkou Angelou Merkelovou. S Macronem si navzájem chystají pompézní přijetí a z jejich vztahu je cítit i jakési blízké kumpánství. Navzdory mediálním nálepkám je Emmanuel Macron produktem podobné populistické antiestablishmentové revolty jako Donald Trump. Byť se to na rozdíl o něj snaží umně maskovat uhlazenými establishmentovými manýry. Schůzky s kancléřkou byly vždy krátké, komisní, chladné a bez pomp. Trump po nich neváhal veřejně vyhlašovat, co všechno by Němci měli změnit. Platit víc na obranu a narovnat podmínky v obchodě.

Pro nás to vůbec není dobrá výchozí konstelace. Donald Trump si nás velmi snadno hodí do jednoho pytle s Němci. Na obranu platíme ještě méně než oni. Jen 1,09 procenta HDP. Po Lucembursku (zdaleka nejbohatší země NATO i EU), Belgii, Španělsku a Slovinsku, jež se neobtěžují investovat ani jedno procento HDP, jsme loni byli pátým nejčernějším pasažérem celé Severoatlantické aliance. Naše vývozní ekonomika je fakticky subdodavatelskou prodlouženou výrobní linkou německých firem. Těch, co dělají ty obrovské přebytky v obchodu se Spojenými státy.

Perspektiva česko-amerických vztahů v trumpovské éře není zrovna růžová. Chtělo by to zásadně ji změnit. Jde to. Ale je to drahé a náročné. Namísto současných 50 miliard korun ročně je potřeba začít investovat do obrany 100 miliard korun ročně. Kdybychom investovali těch 3,57 procenta HDP, co dávala v prvním roce Trumpova úřadování Amerika, platíme 179 miliard. Těch padesát miliard, které nám to severoatlantického závazku chybí, není málo. V rozpočtu, kde se točí 1,3 bilionu korun, by se ale ta částka jen při osekání různých dotací firmám a nevládním organizacím docela snadno našla.

Druhou linií potřebnou k tomu, abychom se v novém trumpovském Západě mohli cítit lépe, je proměna české ekonomiky ze subdodavatelské linky pro německé firmy ve vlastní značkové podniky, kde se dělá vše od vývoje po marketing. Tím se získává nejen výrazně vyšší přidaná hodnota, a tím pádem i platy, ale také větší manévrovací prostor v zahraniční politice.

Česká cesta v trumpovském Západě může být úspěšná, jen když k tomu sebereme vůli a odvahu. Zatím moc vidět není.