Stát je Potěmkinova vesnice, jen tak ji zbourat ale nemůžeme

Žijeme v době zkratek a zjednodušení. Čím víc jich je, tím častěji dochází k matení pojmů. Dobře je to vidět na diskusi tom, jaký je konzervativní přístup k efektivitě státu a k jeho výdajům. Konzervativní politik bývá zejména na sociálních sítích zkoušen z toho, kde všude a o kolik by „škrtal.“ Jenže konzervativní politika není soutěž v tom, kdo dokáže nakreslit nejvíc škrtů, ale vážná úvaha nad způsoby, jak přimět státní aparát jako organismus k efektivitě.

Už více než rok trvající covidová krize ukázala, že v mnoha ohledech je fungování českého státu skutečně předpotopní. Zcela srozumitelně se to ukazuje pokaždé, když má stát něco udělat online. Za pravdu mi asi dá každý podnikatel, který se pokoušel proklikat nepřehledně navržené systémy pro žádání o almužnu, které stát říká kompenzace. Na vlastní kůži neschopnost státu zajistit moderní služby každý, kdo se rozhodl zúčastnit se sčítání obyvatel přes internet.

Na jedné straně se toho hodně namluví o „e – státu,“ na druhé straně je stále očividnější, jak obludná potěmkiniáda to celé je. V tomto kontextu mi přijde skutečně děsivé, že v letech 2016 až 2019 stát navýšil počet úředníků o 27 tisíc. Třeba se najde statistik, který propočítá přesná čísla, každopádně stačí kus papíru a tužka, abychom zjistili, že zvýšené výdaje na erár přinesly snížení výkonnosti. To je malér planetárních rozměrů.

Zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu dlouhodobě ukazují, že se efektivita státu snižuje. Samozřejmě by bylo možné říct, že jako konzervativní politik budu chtít, aby neefektivní úředníci šli dělat něco, kde budou užitečnější. To je ale jen začátek, po kterém musí následovat další kroky. Tady si s prostým škrtáním nevystačíme. Z mého pohledu je nevyhnutelné, aby se počet státních úředníků snižoval a současně se měnil jejich přístup. Stát a úředníci tu jsou od toho, aby občanům poskytovali v podstatě klientský servis, ne aby s občanem jednal z pozice síly. Úředníci nejsou žádná šlechta a občané nejsou poddaní.

Aby bylo možné obnovit otřesenou důvěru ve stát, musí stát dobře zvážit, zda je skutečně nezbytné, aby vykonával současné obludné množství všech možných i nemožných agend. Celé velké oblasti tohoto státního kapitalismu by bylo nejen možné, ale především účelné převést na soukromoprávní subjekty. Typickou ukázkou může být například Český statistický úřad, tento žrout miliard, který nakonec není schopen ani zajistit jednoduchý web s formulářem o dvaceti otázkách. Česká pošta je další adept – nebýt zakázek, které mu přihrávají jiné státní organizace, dávno by se ekonomicky rozpadla. A tak bychom mohli pokračovat poměrně dlouho. Nejen mohli, my bychom měli. Nikdo nechce připravit desetitisíce úředníků o práci. Jen by jim ji prostě neměl dávat stát, ale zaměstnavatelé ze soukromého sektoru, kteří už si jistě ohlídají, aby práce byla efektivní.

Pro mě je podstatné vědět proč škrtám, co škrtám – a co budu dělat, až bude doškrtáno. Proto bych rád otevřel vážnou diskuzi o tom, jakým způsobem se vydat, abychom za pár let měli efektivní stát, na který se budeme moci spolehnout.