Je Trump fašista? Posedlost rasou až přízračně spojuje výmarské Německo s USA

Je Donald Trump fašista? Ochota odpovědět na tuto otázku kladně se v posledních letech stala v určitých kruzích jakýmsi měřítkem občanské statečnosti. I odborníci byli do této hry vtaženi. Kdo považuje za důležité, aby byl Trump uznán jako stoprocentní fašista, najde oporu u historika Timothyho Snydera, známého i u nás. Kontrariánský názor naopak nabízí cambridgeský historik Richard Evans (ten dodává debatě pikantní polemický říz, když poznamenává, že skuteční experti s ním souhlasí a Snyder není skutečný expert). Pro ty, kdo rádi dospívají ke svému názoru až po hlubokých vnitřních bojích, je tu slavný historik předválečné Francie Robert Paxton: ten v lednu napsal článek o tom, že původně s označením Trumpa za fašistu váhal, ale dnes už neváhá.

Asi si teď už můžeme říci, že pokud byl Trump fašista, tak dost neschopný. Protože skutečný fašista moc, jakmile se jí jednou chopí, už nepustí. Trump sice vedl silácké řeči na mítincích a na Twitteru, ale jinak celou dobu poslouchal verdikty zákonných orgánů, nechal se vyšetřovat nezávislým vyšetřovatelem, a jestliže se ho Kongresu ani nadvakrát nepodařilo sesadit procesem impeachmentu, pak nikoli proto, že by se odmítl podrobit rozsudku. Zatímco správný aspirující fašista by léto plné pouličního násilí využil k vojenskému puči, Trump se vzmohl jen na to, že si nechal vyklidit cestičku od Bílého domu přes ulici ke kostelu. A nakonec po prohraných volbách zpochybnil jejich výsledek, ale předal moc vítězi, zatímco fašista by to udělal naopak.

Asi si teď můžeme říci i to, že ona otázka byla úplně hloupá. Jednak proto, že pokud jde o Trumpův politický typ, bylo by asi plodnější nepřenášet historické evropské politické kategorie do USA. Jenže to by znamenalo vzdát se toho vzrušení, jež s sebou slovo fašismus nese. Kdo by chtěl propást příležitost stát se snadno a bez rizika bojovníkem proti fašismu? Dějiny ji dobře zabezpečeným občanům západních demokracií nenabízejí často.

Zároveň tento pojem prošel jistou inflací. Za fašismus (pro zjednodušení ztotožněný s nacismem) je označováno kdeco, proti čemu se má bojovat. Dílem díky marxistické analýze fašismu jakožto zákonitého extrémního výhonku kapitalismu, jež je mezi věčnými aktivisty stále živá. A dílem kvůli tomu, že se to snadno pamatuje a stříká na zeď. Je to lákavé zjednodušení. Víme, co s máme s fašistou dělat. Porazit ho. Na otázky bude čas později.

A přitom se tu nabízí jiné srovnání, které je – při všech omezeních historických komparací – přiléhavější i znepokojivější. A to, že Amerika začíná mít podezřele mnoho společného se zemí, která dala skutečnému Hitlerovi povstat – s výmarským Německem.

Celý text si můžete přečíst na EchoPrime. Nebo v tištěném vydání Týdeníku Echo. Předplatit si jej můžete zde.