„Vše je odposloucháváno, včetně parku.“ Děsil se Havel, když přišel na Hrad

Havlomanie, tisíce dopisů na Hrad či obava ze zapomenutých štěnic. V právě vycházejícím speciálu 30 let svobody nabízí Daniel Kaiser, autor rozsáhlého životopisu Václava Havla, unikátní vhled do prvních týdnu čerstvě zvoleného prezidenta. Přinášíme úryvek z textu, jenž vyšel ve speciálu 30 let svobody, který je k dostání buď na stáncích, či za zvýhodněnou cenu v našem eshopu.

Prudkým skokem, během jednoho měsíce, se Václav Havel vyšvihl z kategorie „nepřátelská osoba“ do čela státu. Jemu samému činilo potíže si na nový status zvyknout. Ještě na Štědrý večer, kdy zbývalo pouhých pět dní do volby prezidenta, předpokládal, že ho tajná policie stále odposlouchává, a tak jednání s lidmi, které chtěl získat pro práci v prezidentské kanceláři (že bude zvolen, o tom už nebylo pochyb), raději přesouval ze svého bytu o patro níž k sousedům.

I v pozdějších dobách karikovaný prezidentův zvyk svolávat strategické porady do hradní restaurace Vikárka měl svůj původ v revolučních dnech – Havel předpokládal, že ve středověkých klenbách na rozdíl od místností v prezidentské kanceláři nebudou nainstalované štěnice. Týden po nástupu do funkce, když přijel do Lán na obhlídku prezidentského zámku, v důvěrném zápise o svých dojmech píše, že členové doprovodu objevili v Lánech jakousi gigantickou vysílačku: „Vše je nepochybně stále odposloucháváno, včetně parku. Ale to nám je jedno.“

Zatímco jedna část jeho osoby se musela zbavovat návyků štvance, druhá se učila žít s nesmírnou popularitou. Studentský průzkum z počátku prosince, podle něhož si ho za prezidenta přálo zanedbatelné jedno procento Pražanů a jímž se v revolučním Občanském fóru oháněli protivníci jeho kandidatury, do tří týdnů úplně přestal platit.

Pomocí soustředěné kampaně zahrnující vystoupení v televizi, rozhovory do novin a šňůru „spanilých jízd“ po republice (zvláštní důraz kladl jejich organizátor Ladislav Kantor na města spjatá s dělnickou třídou, jako byly Ostrava, Košice nebo Kladno; takovou starost si v OF dělali o to, jak intelektuála Havla přijmou dělníci) se podařilo zhoupnout preference tak, že týden před prezidentskou volbou už si Václava Havla na Hradě přálo 73 procent obyvatel Čech a Moravy. Stalo se tedy přesně to, co počátkem prosince na poradě v KC OF předpovídal divadelník Petr Oslzlý – lidé byli tvární a miláčka opozičně naladěných intelektuálů si rychle zamilovali také. Ale stalo se ještě víc: vypukla havlomanie…

Dopisy na Hrad

Nepřirozená očekávání, která nový prezident v mnoha lidech budil, se zachovala v korespondenci proudící na Hrad, do Občanského fóra i k Havlovi domů na Engelsovo nábřeží. Jenom během ledna 1990 obdržela prezidentská kancelář 30 tisíc dopisů. Za celý rok 1990 došlo 91 tisíc dopisů adresovaných Havlovi jak na Hrad, tak k němu domů. Typické pro hradní poštu prvních měsíců byly žádosti o prezidentovu intervenci ve prospěch pisatelů, někdy explicitní prosba, aby prezident odstranil jejich nadřízeného. Například přednosta jedné kliniky nemocnice na Karlově náměstí v Praze se v dopise Havlovi na úvod představil jako osobní lékař českého primase Tomáška.

Pan kardinál je vážně nemocný a pouze pisatel v Jeho jasnosti ještě dokáže vykřesat radost ze života. V nemocnici bohužel po panu doktorovi jdou staré komunistické struktury, které v revolučních dnech na chvíli sklonily hlavy a teď je opět zdvihají. Jediný, kdo může zachránit přednostovu kariéru, a tedy i Tomáškův život, je prezident Havel: „Vážený pane president, v zájmu zdravotního stavu pana kardinála Tomáška se na vás obracím, zda můžete ovlivnit uvedenou situaci. Rozhodnete-li se, je-li to možné, učiňte prosím co nejrychleji, ona mafie pracuje tajně, ďábelsky rafinovaně a rychle. Snad by pomohla i jedna ,kádrová změna‘.“

Speciál 30 let svobody přináší unikátní dokumenty

Týdeník Echo připravil ke 30. výročí 17. listopadu 1989 zvláštní vydání o 136 stranách nazvané Příběh svobody. Obsahuje mimo jiné unikátní, dosud nepublikované protokoly z jednání Gorbačov–Jakeš (duben 1989) a Gorbačov–Havel (únor 1990) a odkrývá pozadí 17. listopadu.

Podařilo se středoevropským státům znovu nalézt cestu do Evropy? Evropský kontext domácích událostí zachycuje Martin Weiss. Jiří Peňás připravil rozhovor s historikem Jiřím Sukem, autorem knihy Labyrintem revoluce, nejvýznamnější práce o listopadu 1989. V rozhovoru spolu hovoří o dezinterpretování listopadových událostí.

Speciál přináší i pět scénářů vývoje české společnosti v příštích třiceti letech od Ondřeje Šmigola. S nadsázkou mluví například o ČR koupené Čínou či vítězství sluníčkářů. Reflexi raných 90. let nabízí Ondřej Štindl. Zevrubnou analýzou Mezi slovem a činem / Čeští disidenti ve víru politiky přispěl Alexandr Vondra.

Unikátní fotografie z Československa a zemí sovětského bloku v 70. a 80. letech vybral ze svého archivu fotograf Vladimír Birgus. S těmito snímky koresponduje zamyšlení Petra Holuba Normální člověk za normalizace.

Toto speciální vydání je k dispozici na stáncích a v prodejnách. V eshopu lze získat speciál za zvýhodněnou cenu 99 Kč , standardní cena v běžném prodeji je 129 Kč.

Čtěte také: 30 let svobody: Neznámý záznam první schůzky Havla s Gorbačovem. Co zaznělo?