„Teď je možné přesvědčit Brusel.“ Česko podle Rakušana otevře debatu o povolenkách

Válkou na Ukrajině se ministrovi vnitra Vítu Rakušanovi (STAN) prudce změnila náplň práce. Vláda se musí starat o vlnu ukrajinských uprchlíků a v neposlední řadě řešit raketový růst cen benzinu a nafty. Rozhovor vznikal den poté, co se kabinet Petra Fialy rozhodl na ceny pohonných hmot zatím nesahat. Ministr Rakušan je i vicepremiér, takže za postup vlády uprostřed energetické krize do značné míry spoluzodpovídá. Konstatuje, že na státní rozpočet přijdou obrovské nároky a také že česká vláda chce v Bruselu otevřít debatu o reformě systému s povolenkami.

Proč se vláda rozhodla nezastropovat ceny?

U cen pohonných hmot to bylo zcela racionální, klidné rozhodnutí. Podívejme se, co se stalo v Polsku, co se stalo v Maďarsku. Ve chvíli, kdy zastropujete ceny, tam vznikaly fronty u benzinek, což v této relativně krizové chvíli reálně může vést k tomu, že v takové zemi dojdou i ty velké zásoby pohonných hmot, které ona spravuje. Prostě dojdou. Což ještě sekundárně potom, za měsíc, měsíc a půl, bude obrovsky rizikový faktor pro celou zemi. I pro novou cenotvorbu.

Jako že když se zastropují ceny, vláda tím lidi vyprovokuje k masovým nákupům do zásoby?

No jistě. Podívejte se na ty fronty v některých sousedních zemích. V našem rozhodnutí už se právě odrazila i jejich zkušenost. Ta panika, respektive nadšení, respektive předzásobování se, kdyby došlo k ještě horší situaci… Nicméně v tuto chvíli, po jednáních, telefonátech, po dohodách na globálních trzích se zdá, že ceny ropy začínají klesat. Ono se ukazuje, že dodávky bude možno vzít i odjinud. A může se ukázat, že na situaci zareaguje sám trh a ceny, pokud budou firmy solidní, třeba i o nějakou korunu klesnou. Jednu věc chci zdůraznit: Ve středu 9. března to nebylo žádné definitivní rozhodnutí, že ceny nezastropujeme nikdy. Kdyby vývoj dospěl k nějaké absolutní sociální neúnosnosti, vládní strop přijít může. Je to od nás racionální vyčkávání, bylo to vědomé rozhodnutí typu Udělejme měkké věci okolo pohonných hmot, vyhněme se regulativnímu zásahu na trhu. Myslím, že klid, který vláda demonstrovala, vůle počkat s tím ještě týden, čtrnáct dní, kdy uvidíme, co cenový strop udělá v sousedních zemích, jsou chytré. Uvědomte si, že kdyby nám zásoby pohonných hmot došly, bude nákup nových zásob z ciziny tak drahý, že si to dnes možná ani nedovedeme představit. A tato ekonomická úvaha, kterou vám tu teď parafrázuji, se na vládě řešila úplně první. My jsme si řekli: Buď se dá populisticky, snadno stanovit, já nevím, 38 korun za litr maximálně. Jen to ještě téhož dne stoprocentně způsobí ohromné fronty na benzinkách, v České republice úplně stejně jako předtím v Maďarsku.

Má se vláda bát lidového hněvu, který s takovými cenami benzinu logicky hrozí?

Řeknu věc, které se tady můj mediální poradce už teď hrozí: Ta situace je strašně nepříjemná, pro každého z nás. Autem jezdíme všichni. Ceny skutečně vyrostly neuvěřitelným způsobem. Nicméně když se to srovná s ekonomickou situací z roku 2013, když si spočítáte, jaké byly tehdy průměrné mzdy a kolik tehdy stál benzin, tak při tomto objektivním matematickém propočtu zjistíte, že z hlediska kupní síly jsme přibližně na stejné cenové hladině jako tehdy. Rozdíl je, že my jsme si mezitím zvykli na extrémně levnou ropu. Čímž proboha neříkám, že se lidem nemá pomoci. Říkám jen to, že týden dva vysokých cen ještě není žádná likvidační záležitost.

Ceny elektřiny, plynu, uhlí šly silně nahoru už před vpádem Putina na Ukrajinu. Už před Ukrajinou padaly ostré návrhy, například přimět ČEZ, aby prodával na evropské burze elektřiny v Lipsku maximálně přebytky nebo aby se v EU razantně znovuotevřely emisní povolenky. Nebudete mít ve vládě trochu puzení vymluvit se s cenami na Ukrajinu, místo abyste šli do Bruselu s radikálními návrhy?

To si fakt myslím, že ne. Kontext a celý dnešní vývoj jsou přece přiznané. Teď ve sněmovní debatě zaznívalo zcela jasně, že ceny energie stoupaly před ukrajinskou krizí. Byť samozřejmě dění na Ukrajině, chování Ruska jako země, která dodává Evropě takové množství energií, zapůsobily jako katalyzátor. To je jasné. Ale tendence svádět všechno na Ukrajinu u nás nebude, naopak já si myslím, že ještě nikdy se nevedla, ani na evropské úrovni, o energetice debata tak intenzivně a bez ideologických extrémů. Protože pokud se dostanete do krize, naopak vás to, a právě i na celoevropské úrovni, v mnoha ohledech může vést racionálním směrem. Včetně energetické politiky. Což nám teď říkal i premiér Fiala na vládě po návratu z unijních jednání, že debata, která se akademicky vedla léta – poptávka po větší energetické soběstačnosti Evropy a hledání cest, které zmenší závislost na Rusku –, se najednou začíná vést reálně.

Celý rozhovor si můžete přečíst již nyní na ECHOPRIME nebo od čtvrtka v tištěném vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.