„Na nosítkách přinášejí zčernalé lidi. V tom vypukne panika.“ Exkluzivní reportáž ze Sýrie

V ten samý den, kdy celý svět řešil vystoupení Grety Thunbergové v OSN, vystoupil na téže půdě i jiný řečník. Jeho proslov ale na rozdíl od Gretina získal velmi malou pozornost – turecký prezident Erdoğan v New Yorku představil svůj plán na zábor severní Sýrie. „Chceme vytvořit bezpečnou zónu 30 x 480 km v Sýrii a přesunout sem až dva miliony syrských uprchlíků. A to s podporou mezinárodního společenství.“

O dva týdny později najednou vyhlásil americký prezident Trump, že se USA stahují ze Sýrie a opouštějí svoje spojence – Kurdy. Pár hodin poté do Sýrie vpadla turecká armáda se svými syrskými žoldáky a začala obsazovat území Kurdů. Obrovská vojenská operace nazvaná Pramen míru začala 9. října. Když začali umírat civilisté, rozhodly jsme se odjet a přinést očité svědectví přímo z místa.

Dva dny po začátku invaze odlétáme do iráckého Erbílu a odtud přes řeku Tigris překračujeme hranice na kurdská území v Sýrii. Naše desátá cesta od roku 2015. Rojava, oblast kontrolovaná Kurdy, je jedinou oblastí Sýrie, kde mohli novináři po celou dobu války svobodně pracovat. Žádný zahraniční novinář zde nebyl unesen ani zabit. Jenže tyhle časy jsou dnes už minulostí. Na hranici nás čeká náš překladatel Lochman. Jedeme do Kámišla, největšího města v Rojavě.

Pár kilometrů za hranicemi se podél silnice plouží had lidí vlekoucích pytle na zádech a pod paží srolované koberce. Uprchlíci. Zastavujeme. Osm žen, jeden muž a dvanáct dětí. Zoufalé výrazy očí. „Jsme ze Serekaniye. Turecko bombarduje naše domovy. Zemřeli tam naši přátelé. Nikdo nám nepomohl, ani Rusko. Utekli jsme před bombami. Začalo to najednou, nečekali jsme to. Nestihli jsme si ani nic vzít. Jen to, co máme na sobě,“ říká muž a po chvíli mu hlas přeskakuje rozčilením. „Erdoğan s námi nemá slitování. Chtěli jsme do Iráku, ale hranice je zavřená. Už čtyři dny spíme na ulici a jíme, co nám kdo dá. Dnes budeme spát tamhle, nějaký muž nám to dovolil,“ ukazuje žena s blonďatým miminem v náručí. Na druhé straně pole je jakási rozestavěná budova. Lidi se zase sešikují do husího pochodu a se sklopenými hlavami odcházejí přes pole. Stmívá se.

Celou reportáž najdete v nejnovějším čísle Týdeníku Echo. Najdete je zde,