2 TÝDENÍK ECHO

Týdeník Echo: Profese budoucnosti, pohled rektora UMPRUM a propaganda autoritářů

NOVÉ

Témata:

Smrt státního teroristy je název analýzy Martina Weisse, k níž se vztahuje i obálka nového čísla Týdeníku Echo. Řeč je o Kásimu Sulejmáním, veliteli jednotek Kuds, elitních složek Íránských revolučních gard. O profesích budoucnosti píše Lenka Zlámalová, s rektorem UMPRUM Jindřichem Vybíralem si nejen o umění povídá Jiří Peňás, rovněž autor profilu dnes hojně čtené spisovatelky Aleny Mornštajnové.

Do druhé světové války, od jejíhož konce letos uplyne 75 let, se vrací Lukáš Visingr v úvaze o roli japonských kamikadze. O své dojmy z filmu Maják se dělí Ondřej Štindl a o rafinované propagandě Kataru a dalších autoritářů informuje Ondřej Šmigol.

„Západní společnost prochází dramatickou proměnou srovnatelnou s průmyslovou revolucí. Ta vytvořila úplně nové společenské vrstvy. Nižší dělnickou vrstvu, pracující v masové výrobě v továrnách. Nižší střední vrstvu úředníků, kteří svou rutinní prací v bankách, pojišťovnách a státních úřadech obsluhovali hladký chod průmyslové společnosti. O jejím směřování rozhodovala a dodnes ještě rozhoduje relativně úzká vyšší střední vrstva inženýrů, tvůrců, finančníků, právníků a obchodníků. To s technologickou revolucí končí. Profese dělníků a úředníků, kteří produkovali nápady a plnili zadání, míří do historie. Zadání a příkazy plní a stále častěji budou plnit technologie a umělá inteligence. Rutinní práce lidí bude potřeba čím dál méně.“ Těmito slovy otvírá Lenka Zlámalová svůj článek Profese budoucnosti.

„A jak jste na tom, pane rektore, s politickou orientací vy?“ ptá se Jiří Peňás Jindřicha Vybírala. A rektor UMPRUM odpovídá: „Mě štvou úplně stejně pravičáci jako levičáci. Já jsem tady na škole zvyklý spíš na levičáky, kteří mně někdy svými úlety lezou na nervy, ale když se pak člověk dostane mezi mladé pravičáky, tak bych hned nejraděj zmizel. Jak oni dovedou být chytří! To by jeden vyskočil z kůže. Já jsem v podstatě založením konzervativec, ale nikdy bych nikomu neradil, co má nebo nemá dělat a jak má být šťastný. To oni tedy dovedou s ohromnou vehemencí a umějí být pěkně intolerantní a nepřátelští…“

Jak dělá propagandu autokratická vláda v Kataru, objasňuje Ondřej Šmigol. Slouží jí třeba AJ+ plus, což je odnož televize al-Džazíra, „především propagandistický kanál, který se snaží ovlivňovat mladší generaci. Je to taková obdoba ruského Sputniku pro mileniály. Katarští vůdci si zjevně uvědomili, že progresivní ideologie má velký rozvratný potenciál. Ať jde o ochranu hranic, problematiku menšin, či LGBT, mají šanci vybičovat určitou část společnosti, zastánce i odpůrce, k nepříčetnosti“.

V Týdeníku Echo a na EchoPrime se dozvíte více, získáte je zde.