Pokrytecké divadlo v kulisách ze zlata

Katar, země pořádající mistrovství světa ve fotbale, utratil za přípravu šampionátu neskutečné prostředky. Novostavby stadionů uprostřed pouště spolkly tisíce tun betonu a oceli. Suroviny ale nebyly jedinou věcí, kterou příprava katarského mistrovství světa požírala. Požírala i lidské životy, konkrétně námezdních dělníků z rozvojových zemí, jako jsou Indie, Filipíny, Nepál, Bangladéš a Pákistán.

Arabské země mají bohatou otrokářskou tradici, sahající stovky let nazpět, a i když tito importovaní dělníci nejsou, formálně vzato, otroci, ale řádní zaměstnanci, stejně se s nimi zachází jako s lidmi druhé kategorie. Co se bezpečnosti práce týče, nedají se jejich podmínky srovnat s podmínkami dělníků v západním světě. Katarské úřady tvrdí, že za dobu výstavby zahynulo jen 37 lidí, britský list The Guardian hovoří o téměř 6500. Reálné číslo se nejspíš nikdy nedozvíme.

Na to, o jak drahou akci šlo, hrozí Kataru, že se změní v PR katastrofu. Nepříliš dobré pracovní podmínky dělníků z rozvojového světa se před světovou veřejností dají utajit – před začátkem akce je prostě odvezete někam stranou, kde se s návštěvníky z bohatých zemí nesetkají. Ale skutečnost, že se nábožensky ultrakonzervativní stát rozhodl vynucovat svá pravidla týkající se alkoholu, oblékání či homosexuality i po těch návštěvnících, zároveň připoutala pozornost médií na to, jak ta pravidla skutečně vypadají.