Jak se Spojené státy nechaly lapit do pasti terorismu
ECHOPRIME
Kdybyste někomu koncem 90. let jako posel z budoucnosti pověděli, jak krátká éra po konci studené války bude, asi by vám nevěřil. Doba, z níž dodnes přežívá řada pojmů – globalizace, demokratizace, neoliberalismus –, trvala jen jednu dlouhou dekádu, do 11. září 2001. Od té doby uplynulo už dvacet let, tedy stejně dlouho, jako trvala třeba československá normalizace. Jestliže se v té první dekádě mluvilo o „unipolárním momentu“, době, kdy Amerika neměla na světě sobě rovného, dnes víme, že ty další dvě dekády byly dobou amerického a západního úpadku. Co všechno se odvíjí od 11. září?
Přišel útok na newyorská Dvojčata. Jako šok? Ano a ne. Jak to, že ne? To je podobné jako s koronavirovou pandemií. Nejen ve velkých zemích existují vládní odbory a think-tanky, které se specializují na varování před různými nebezpečími. Řada z nich před pandemií varovala. Ale s těmito varováními je několik problémů. Zaprvé to, že někdo nebezpečí anticipuje, neznamená, že má řešení nebo že navrhuje dobré řešení. Pár měsíců před průnikem čínského viru dokonce francouzská vláda zorganizovala jakési štábní cvičení, jež simulovalo epidemii nakažlivého viru, a prý nedopadlo dobře. A žebříčku pandemické odolnosti, jejž sestavila jakási mezinárodní organizace, vévodily Spojené státy.
Druhý problém je, že různé hlasy sice před nebezpečím varovaly, ale ony varovaly i před řadou dalších věcí. Chemické zbraně. Biologické zbraně. Kybernetické útoky. Proliferace. Ftaláty. Změna klimatu. Ruku na srdce – kdo z vás to všechno čte? Po 11. září kdosi vyhrabal jednu varovnou studii, jež měla dokonce fotografii World Trade Center na obálce! Jenže mnohem víc studií mělo na obálkách jiné obrázky.
Byl tu ovšem specifičtější důvod, proč ten útok neměl být – a pro hrstku lidí nebyl – překvapením.
