Česko, rovnostářská oáza Evropy. Na úkor střední třídy

Vedle ohlašované klimatické krize a tažení za bezuhlíkovou ekonomiku je hitem veřejné debaty kritika stoupající nerovnosti. Obojí se přímo spojuje do jednoho ve stylu: příliš málo velmi bohatých ovládá příliš mnoho majetku. Z levice sílí volání po dalším posílení přerozdělování, které je už dnes v západních společnostech nejsilnější v historii.

Ti, kdo chtějí upozornit na rostoucí nerovnost, nejčastěji sahají po nejpopulárnějším a nejvyhrocenějším srovnání. Jak velkou část bohatství, případně příjmů, ovládá nejbohatší jedno procento společnosti.

Data se velmi obtížně srovnávají, a tak se velmi často sklouzává k demagogickým a manipulativním obrázkům, na nichž chtějí ti, kdo je předvádějí, najít důkazy pro své přesvědčení. Většina mezinárodních srovnání totiž pracuje s hrubými příjmy před zdaněním, které země reportují do mezinárodních statistik, jako je Eurostat nebo Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. S daty o čistých příjmech po zdanění, která nejlépe ilustrují skutečnou životní úroveň, se pracuje méně často. Nabízí je ale třeba Světová databáze nerovnosti (World Inequality Database), kterou provozují a jako nadaci financují francouzské univerzity Paris School of Economics, École des Hautes Études en Sciences Sociales a École Normale Supérieure, Fordova nadace, European Research Council a britský Department for International Development.

Z ní stejně jako z další respektované studie Global Wealth Report 2019 švýcarské banky Credit Suisse dramatický růst nerovnosti nevychází. Ani při pohledu na nejvyhrocenější měřítko ukazující v tomto případě majetek nejbohatšího jednoho procenta ve srovnání s ostatními.

Celý text Lenky Zlámalové čtěte v aktuálním vydání Týdeníku Echo zde.