Noma požírá dětem obličej. Je to krutá nemoc, varuje slovenská lékařka

Je to málo známá nemoc, která doslova pojídá lidské tváře. Noma se objevuje nejčastěji u dětí do pěti let v chudých oblastech Afriky. Slovenská anestezioložka Kristína Ožvoldová byla za poslední rok třikrát členkou týmu chirurgů, anesteziologů a sester v nigerijském Sokotu, kde se v rámci mise Lékařů bez hranic specializují právě na léčbu pacientů s touto zákeřnou nemocí.

„Je to krutá choroba, která požírá a deformuje tváře dětí v nejchudších regionech Afriky,“ popsala jednatřicetiletá lékařka, která pracuje bratislavském v Národním ústavu dětských chorob. Na její první misi tým za dva týdny odoperoval čtyři desítky lidí. Vrátil jim nejen obličej, ale i naději. „Byla to tak obrovská profesní a lidská zkušenost, že jsem se tam vrátila ještě dvakrát,“ řekla Ožvoldová. Naposledy byla v Nigérii letos v dubnu.

Noma je opomíjená a málo známá nemoc, která se objevuje nejčastěji u dětí do pěti let v chudých oblastech. Prvním příznakem je zánět dásní, objeví se vřed v ústech. Do dvou týdnů infekce začne ničit tkáně a kosti, napadá čelist, rty, tváře, nos nebo oči. Pacienti trpí velkými bolestmi, mají problémy s dýcháním a nemůžou se pořádně najíst. Ti, co přežijí, pak často musejí žít s deformovanou tváří, nebo jim část obličeje chybí.

Opravit znetvořenou tvář

„Do nemocnice přicházejí děti nejčastěji okolo tří, čtyř let, které mají otevřené zanícené rány na tváři. Jsou podvyživené, mají špatnou ústní hygienu, vředy a krvácející dásně. Tak to začíná. Poté ztrácejí velké kusy tváře, nos, přicházejí o zuby,“ popisuje Ožvoldová. Děti se často do nemocnice dostanou pozdě. Žijí obvykle v odlehlých oblastech, kde lidé nemoc neznají. Většinou se ji snaží vyléčit místní léčitelé, tím se ztrácí čas.

Tým, v němž byla slovenská lékařka, akutní stav neřeší. Pomáhá až vyléčeným lidem od následků. „My léčíme pacienty, kteří se dostali z toho akutního stádia, ale zůstala jim znetvořená tvář. Jsou mezi nimi i lidé, kterým je 45 let a žijí s následky od útlého dětství,“ říká Ožvoldová.

Pacienti do nemocnice přicházejí někdy i několik týdnů před operací a místní lékaři je na ni připravují. Náročný zákrok pak trvá tři až čtyři hodiny. Chirurgové se snaží chybějící části obličeje znovu vytvořit z tkání z jiných částí těla.

„Když chybí opravdu rozsáhlé části tváře, tak je to proces na více operací. Tam chirurgové berou takzvané kožní laloky například z ramene, nebo když rekonstruují nos, tak lalok z čela,“ uvádí lékařka. Každý den na misi takto lékaři odoperují kolem tří až čtyř pacientů.

Člověk po zákroku měsíc až dva zůstává v nemocnici, kde se zotavuje. Dokáže pak zas zavřít a otevřít ústa, najíst se, dýchat nosem. Může znovu žít běžný život, chodit do školy, najít si protějšek. „Pamatuji si jednu asi šestnáctiletou dívku, která měla defekt ve tváři a hrozně se styděla, vždycky se zakrývala šátkem. Tu jsme odoperovali a poslední den, když jsme ji viděli mezi pacienty, tak už svou tvář neskrývala,“ vypráví lékařka.

Nomou trpěli i vězni v koncentračních táborech

Ještě počátkem 20. století se noma objevovala i v Evropě, se zlepšováním životních podmínek se ale postupně vytrácela. Vrátila se za druhé světové války, trpěli jí někteří vězni v nacistických koncentračních táborech. Dnes se vyskytuje převážně v chudých regionem podél takzvaného „pásu noma“, jenž se táhne napříč Saharou ze západoafrického Senegalu po východoafrickou Etiopii. Světová zdravotnická organizace (WHO) odhaduje, že každý rok se tato choroba objeví u 140.000 dětí. Bez léčby umírá za pár týdnů na 90 procent nemocných. Noma je ale léčitelná, jen léčba musí přijít včas.