„Velká válka“ začala vypršením ultimátu. Zahynulo v ní 17 milionů lidí

Rakousko-Uhersko se rozhodlo 28. července 1914 vyhlásit Srbsku válku poté, co balkánská země nesplnila všechny podmínky přísného ultimáta. Do konfliktu se postupně přidávaly další a další státy, až byla ve zbrani většina Evropy. Tak před 104 lety vypukla Velká válka, v níž zahynulo téměř 17 milionů lidí, z toho až 200 tisíc Čechů.

Poté, co rukou srbského radikála Gavrila Principa zemřel arcivévoda a následník rakousko-uherského trůnu František Ferdinand d‘Este a jeho choť Žofie Chotková, obdrželo Srbsko přísné desetibodové ultimátum. Na radu Ruska, s nímž Srbsko udržovalo vřelý vztah, splnilo většinu z požadavků. Jeden bod ale balkánský stát považoval za nepřijatelný – rakouská policie měla mít vyklizený prostor pro vyšetření atentátu a výslech podezřelých osob. To Srbové brali jako vměšování se do vnitrostátních záležitostí a ztrátu suverenity.

Rakousko-Uhersko tušilo, že se splnění podmínek nedočká, jelikož samotné ultimátum bylo formulované tak, aby se dal odmítnout. Říše se mezitím v tichosti chystala na konflikt a podobně na tom byl i její německý spojenec, který se připravoval na válku s Ruskem. Na základě nesplněných bodů v ultimátu Rakousko-Uhersko vyhlásilo 28. července válku Srbsku. O den později začalo rakousko-uherské podunajské loďstvo ostřelovat Bělehrad.

Přestože se monarchie snažila udržet konflikt se Srbskem jen na lokální úrovni, postupně se do války připojily další státy. Rusko 31. července oznámilo všeobecnou mobilizaci, načež hned další den Německo zareagovalo vyhlášením války. O pár dní později se do konfliktu zamotala také Francie. Němci mezitím obsadili Lucembursko a 4. srpna vstoupili do Belgie, která měla sloužit jako koridor do Francie. Porušení neutrality Belgie bylo dostatečným impulsem pro Spojené království, aby vyhlásilo válku Německu a Rakousko-Uhersku.

Na základě mezinárodních smluv i vzájemných sympatií se další a další státy přidávaly do konfliktu, ať už na straně Trojdohody, či Trojspolku. Do měsíce držela zbraň většina Evropy, časem i země mimo ni. Tím vypukla první světová válka, do roku 1939 přezdívaná jako Velká válka, která si vyžádala téměř 17 milionů mrtvých.

Konflikt ukončilo až příměří 11. listopadu 1918, stvrzené německým podpisem ve francouzském Compiègne. Dopad války na Evropu byl obrovský – rozpadem poraženého Rakousko-Uherska vznikla celá řada menších států, včetně Československa či Maďarska. Zaniklo také carské Rusko či Osmanská říše. Válka akcelerovala také technologický pokrok a dala vzniku plejádě nových vynálezů nejen vojenského charakteru.

Češi bojovali na čtyřech frontách

Za první světové války padlo podle různých odhadů 150 až 200 tisíc Čechů. Nejvíc jich bojovalo – většinou proti své vůli – za „císaře pána a jeho rodinu“ v rakousko-uherské armádě. Další vstoupili do českých jednotek v Rusku, Francii (rota Nazdar) a Itálii.

„Třeba Josef Müller, který pracoval jako hudebník v Rusku, se tam na začátku války přihlásil do České družiny, odkud byl v listopadu 1914 vyslán do českých zemí na speciální misi, dnes bychom řekli jako agent chodec,“ vyprávěl historik Zdeněk Polčák. Müller tu však byl odhalen a popraven. Česká družina byla předchůdkyní československých legií v Rusku.

Šťastnější osud měl jiný bojovník České družiny, spisovatel Rudolf Medek, který se později proslavil jako legionář v bitvě u Zborova, po válce se stal ředitelem Památníku odboje, předchůdce dnešního armádního muzea, a také generálem.

„První světová válka bohužel neskončila versaillským mírem, pokračovala vlastně druhou světovou válkou a v ní končily osudy mnoha lidí z té první války. Kromě těch, kteří zahynuli v první světové, jsme se chtěli zaměřit i na osudy těch, kteří padli až v té druhé,“ říká Polčák.

Čtěte také: Červená zóna. Oblast arzénu a smrti, kam se od války nesmí

V Týdeníku Echo a na EchoPrime se dozvíte více, získáte je zde.