Sovětský svaz vystrašil USA. Odpálil svou jadernou bombu, poblíž výbuchu žilo 200 000 lidí

Před 70 lety, 29. srpna 1949, uskutečnil bývalý Sovětský svaz svůj první jaderný výbuch. Místem se stala jaderná střelnice ležící 130 kilometrů od kazašského města Semipalatinsk. SSSR se tak stal druhou zemí světa, která vyzkoušela jadernou zbraň. Prvenství patří Spojeným státům, které 16. července 1945 poprvé odpálily atomovou bombu na letecké základně Alamogordo v Novém Mexiku.

Sovětský program na výrobu jaderné zbraně byl zahájen v roce 1943 a na jeho úspěchu se velkou měrou podílela špionáž. Do čela projektu se postavil obávaný šéf stalinské tajné policie Lavrentij Berija, vědeckým šéfem byl „otec“ sovětské atomové bomby Igor Kurčatov. Místo pro jadernou střelnici nedaleko Semipalatinsku, který se kazašsky jmenuje Semej, osobně vybral v roce 1947 Berija, který oblast označil za „neobydlenou“. Obyvatelé regionu, jejichž počet se tehdy pohyboval kolem 200.000, se tak nechtěně stali pokusnými „králíky“.

Polygon zpočátku stavěli vězňové z gulagů, později stavba přešla pod ministerstvo obrany. Jaderná střelnice se rozkládala na ploše 18.500 kilometrů čtverečních a na její hranici na břehu řeky Irtyš bylo postaveno administrativní a vědecké centrum, město Kurčatov (Semipalatinsk-21), které bylo zakázanou vojenskou zónou a které leží asi 60 kilometrů od míst pokusů.

Na první jaderný výbuch dohlížel osobně Berija. Bomba o síle 22 kilotun TNT vybuchla v sedm hodin ráno místního času. Její kód RDS-1 je údajně zkratka počátečních písmen výrazu Stalinův reaktivní motor (reaktivnyj dvigatel Stalina), Američané bombu pojmenovali Joe-1. Aby si ověřili účinnost bomby, postavili Sověti u místa výbuchu menší městečko. Kromě odolnosti dřevěných a zděných staveb testovali rovněž řadu zvířat, která umístili do klecí v rozdílných vzdálenostech od epicentra výbuchu.

Semipalatinská střelnice byla uzavřena v roce 1991 a její místo převzalo Národní jaderné středisko Kazachstánu. Podle oficiálních údajů bylo na střelnici do té doby uskutečněno 456 výbuchů, z toho 340 podzemních. Kromě Semipalatinska prováděla Moskva pokusy na Nové zemi v Severním ledovém oceánu a na jakutském polygonu.

Za 40 let fungování střelnice bylo nemocemi a deformacemi z ozáření postiženo více než půl druhého milionu lidí, z nichž 70.000 žilo ve vzdálenosti pouhých 100 kilometrů. Dodnes se jedno z dvaceti dětí v oblasti rodí s různými deformacemi, asi polovina z lidí žijících v oblasti se kvůli různým druhům rakoviny nedožila 60 let.

Celá oblast je dodnes oficiálně pro veřejnost uzavřena, ale prakticky neexistují žádné překážky k tomu, aby se tam člověk dostal. Mnoho lidí se v oblasti živí chovem dobytka, který se pase na stále kontaminované půdě.

Třetí zemí, která vyzkoušela jadernou zbraň, se stala v říjnu 1952 na ostrovech Monte Bello severozápadně od Austrálie Británie. V roce 1960 provedla na Sahaře svůj první pokus Francie a další jadernou velmocí se stala v říjnu 1964 Čína.

Šestou zemí, která uskutečnila jaderný výbuch, byla v roce 1974 Indie. Jí však oficiální statut jaderné velmoci nepatří, protože tento termín přísluší jen státům, které pokus provedly před 1. lednem 1967. Neoficiální jadernou velmocí je i Pákistán, který v květnu 1998 přiznal pět podzemních jaderných pokusů v hornaté oblasti Čághaí u afghánských hranic. Reagoval tím na pět dalších jaderných výbuchů Indie. V říjnu 2006 vyzkoušela svou první jadernou bombu Severní Korea.

První jaderná velmoc, Spojené státy, si v listopadu 1952 připsala další prvenství pokusným výbuchem vodíkové bomby na atolu Eniwetok v Tichém oceánu. O rok později v srpnu je následovali s vodíkovou pumou Sověti.

Čtěte také: Zahradil: Jourová je lepší než někdo z okruhu pěstitele čmeláků z Černína