Skutečný Pussy Riot Rusko teprve čeká
MeToo v Rusku
Rusko má svého Weinsteina. Několik ruských novinářek veřejně obvinilo předsedu zahraničního výboru Státní dumy Leonida Sluckého ze sexuálního obtěžování.
Oproti až filmově chlípnému americkému producentovi se pravda Sluckij může zdát jako postava poněkud jednorozměrná. V očích mnohých Rusů, žen i mužů, je to zkrátka další „obyčejný ruský chlap“, který zkrátka nemůže za to, že se ženy „vyzývavě oblékají“.
Na tuto lidovou notu se ostatně snaží hrát sám Sluckij i jeho obránci, kteří se podobně jako sám deputát domnívají, že poslanecká imunita v Rusku platí na všechno – tedy i na sexuální obtěžování.
Obvinění ze strany zpravodajek BBC а televizních stanic Dožď a RTVi Sluckij zpočátku jednoduše smetl ze stolu jako „ubohou provokaci“. A jeho šéf, předseda Státní dumy Vjačeslav Volodin, jim dokonce vzkázal, že „jestli se bojí chodit do dumy, ať si najdou jinou práci.“ Na pomoc Sluckému přispěchal i poslanec Anton Morozov, který se nabídl, že „pár novinářek vezme na sebe“. Na což mu Sluckij odpověděl: „Kolegové, brzděte! Kde mám tolik novinářek vzít?“
Potrefený politik se zkrátka spolehl na oněch pár chlapáckých slov, která v Rusku obvykle stačí na to, aby se podobný problém zametl pod koberec. Zvláště, když za ním jako jeden muž stojí dokonce poslankyně z dumského Ženského klubu. Ty obvinění proti Sluckému označily za „informační agresi“ a „předem zrežírovanou operaci, která má Sluckého zdiskreditovat“.
Jenomže to vypadá, že tentokrát to tak snadno neprojde. Důvodů je několik. S obviněním přišly novinářky, navíc novinářky z nezávislých médií, které se mohou opřít o širokou cechovní podporu. Tak Nezávislé novinářské odbory (opravdu nezávislé) vyzvaly zahraniční kolegy, aby se na Sluckého do vyřešení incidentů obraceli jen s dotazy týkajícími se sexuálního obtěžování. Takový bojkot může být pro poslance, který v dumě odpovídá za mezinárodní vztahy, samozřejmě problém.
V Rusku je navíc krátce před prezidentskými volbami, a tak se tématu velmi pohotově chytili hned dva opoziční kandidáti. Ksenija Sobčaková, sama novinářka, rozjela údernou mediální kampaň solidarity se svými kolegyněmi. A ne-kandidát Alexej Navalnyj dokázal díky svému Fondu boje s korupcí v rekordně krátkém čase zjistit, že majetek Sluckého několikrát převyšuje to, co si jako poslanec mohl vydělat. A že na pokutách za dopravní přestupky dluží jeden a půl milionu rublů. Zkrátka plnohodnotná aféra.
Takové společenské pohyby přitom mohou být nebezpečné nejen pro poslance Sluckého, ale i pro celý patriarchálně orientovaný ruský režim prosazující tradiční, pravoslavně podbarvené rozdělení mužské a ženské role. Emancipované ženy totiž v Rusku jsou, a není jich málo. Zatím však svůj pohled na věc pokládají spíše za soukromou záležitost a v podstatě fungují jako jedna z vrstev převážně městské subkultury. Není však vyloučené, že skutečný Pussy Riot má Rusko ještě před sebou. Pokud se z tématu sexuálního obtěžování a obecněji ženské emancipace stane politikum, snadno se může zvednout vlna, která se obrátí proti ideovému základu pečlivě budovaného státně-náboženského fundamentalismu.
A pro silné muže u kormidla, kteří dokáží vnímat ženu jen jako nedotknutelnou křehkou květinku, bude možná těžší ubránit se spravedlivě rozzuřené Amazonce než silákovi typu Navalného. Mohou zkrátka rychle zjistit, že i květiny bývají masožravé.