Srazili statistici inflaci uměle, nebo ne?

KOMENTÁŘ

Srazili statistici inflaci uměle, nebo ne?
Nově zveřejněná čísla k říjnové inflaci dále snižují pravděpodobnost zvýšení úrokových sazeb v podání ČNB. Zmíněná iluze tedy hraje do karet také centrální bance, alespoň tedy většině její bankovní rady, jež si zvyšování sazeb nepřeje. Foto: Jan Zatorsky
1
Komentáře

Lukáš Kovanda

Česko mělo v říjnu nejnižší inflaci za půl roku. Zlomil se tedy trend, jenž letos trápí Čechy jako máloco jiného? Ano i ne.

Někteří z analytiků vyhlíželi před zveřejněním údaje říjnovou inflaci v meziročním vyjádření na úrovni devatenácti procent. Česká národní banka počítala s tím, že inflace bude činit 17,4 procenta. Jediné ministerstvo financí se svým odhadem přiblížilo skutečnosti, když předpovídalo hodnotu 15,3 procenta. Dost možná, že bylo nejlépe ze všech informováno o tom, jak vlastně Český statistický úřad metodicky s říjnovou inflací naloží.

Výsledný údaj, jejž ČSÚ zveřejnil ve čtvrtek, totiž činí jen 15,1 procenta. Nebývalý rozdíl v převážné většině odhadů inflace a v její skutečné hodnotě je do značné míry dán právě metodikou, jakou Český statistický úřad zvolil k zachycení dopadu zavedení energetického úsporného tarifu a odpuštění poplatku za obnovitelné zdroje. Takže v říjnu díky zavedení obou opatření statisticky poklesla cena elektřiny meziročně o zhruba 38 procent, zatímco kdyby nebylo těchto opatření, její cena by rostla o přibližně 35 procent. Jestliže by na tato opatření nedošlo, říjnová meziroční inflace by činila nikoli 15,1 procenta, ale 18,6 procenta.

ČSÚ přitom zvolením metodiky výpočtu říjnové inflace nejen navozuje iluzi, že v Česku je inflace nižší, než jaká ve skutečnosti je. Dovedeme-li použitou metodiku ČSÚ do extrému, tak pokud bychom odevzdali všechny své peníze vládě a ta za nás udělala veškeré naše nákupy (jako za nás teď platí poplatek za obnovitelné, resp. podporované zdroje), spotřebitelská inflace bude nulová. Jenže inflační tlaky v ekonomice přece nemizí s tím, že se změní postava kupujícího.

Zkrátka a dobře, inflační tlaky jsou v tuzemské ekonomice stále silné, ba nejsilnější od roku 1993. Akorát takto citelně se zvyšující ceny bude nyní ve větší míře než dosud hradit někdo jiný než spotřebitel – bude je hradit stát. Právě stát domácnostem v měsících říjnu až prosinci pomůže s úhradou účtu za elektřinu a zaplatí za ně poplatek za obnovitelné, resp. podporované zdroje energie. Stát o výdaje na tuto svoji pomoc prohloubí letošní rozpočtový schodek. Ve finále si tedy pomoc pro sebe sama zaplatí spotřebitel sám. Žádná pomoc to tedy vlastně není. Spotřebitel ji totiž zaplatí v budoucnu, třeba v podobě vyšších daní. Ty pomůžou splatit dluh, který bude kvůli letos navýšenému deficitu opět o něco vyšší.

V příštím roce už bude pomoc státu s drahými energiemi hrazena z výnosů z mimořádných daní. Pro letošek však mimořádné daně ještě neplatí, jelikož se části vládní koalice nepodařilo prosadit jejich retroaktivitu. Byla by opravdu značně sporná a vládě by hrozila smršť žalob.

Říjnové snížení inflace je tedy vskutku jen optické. Je to iluze. Nedochází k tomu však poprvé. Když loni v listopadu a prosinci snížila ještě Babišova vláda DPH z energií na nulu, také tím tehdy vlastně prohloubila svůj schodek. Také si tedy tuto pomoc zaplatí nakonec občan – daňový poplatník – sám.

Ve zbývajících dvou měsících letošního roku zřejmě dojde opět na navýšení inflace, ovšem inflace by již neměla dosáhnout úrovně dvaceti procent, před přiblížením se k takové cifře ještě před několika málo dny varoval sám guvernér České národní banky. V příštím roce bude inflace postupně klesat. Za celý letošní rok dosáhne průměrně úrovně kolem patnácti procent, v příštím roce kolem deseti procent.

Nově zveřejněná čísla k říjnové inflaci dále snižují pravděpodobnost zvýšení úrokových sazeb v podání České národní banky. Zmíněná iluze tedy hraje do karet také centrální bance, alespoň tedy většině její bankovní rady, jež si zvyšování sazeb nepřeje. Koruna v bezprostřední reakci na zveřejnění říjnové inflace oslabila. Část českých i mezinárodních investorů si totiž tuzemskou měnu nakupovala s vyhlídkou, že ještě existuje nemalá šance na zvednutí úroků, a tedy zvýšení atraktivity koruny a korunových aktiv coby výhodného „úložiště“ volných peněz. Tato vyhlídka se jim nyní zatemnila.

Úroky se zvedat nebudou i díky statistické iluzi nižší inflace…