500leté sucho a 500letý covid

Tak první rok pětisetletého sucha máme zdárně za sebou. Zvládli jsme to. Již v srpnu byly zásoby podzemní vody lehce nadnormální, říjnové vydatné a trvalé deště rozsvítily na většině našich (zejména moravských a slezských) řek – stavy bdělosti, pohotovosti či ohrožení.

S koviďákem zatím vyhráno není. Koncem srpna odstartovaná druhá vlna šíření nemoci se zpočátku chovala podobně jako v březnu. Křivka se začala zplošťovat, byť bylo nakažených více než na jaře. V týdnu po krajských volbách však došlo k jakési třetí vlně a virus se začal šířit mnohem výrazněji. Chytil druhý (tedy spíš třetí) dech.

Situace není ideální. Vláda uzavřela školy – stovky sester a lékařek zůstaly doma s dětmi a nemocnice nemají dost pracovníků, jsou zoufale přetížené. Že se vláda naprosto vybodla na jakékoli přípravy (chytrá karanténa; trasování; zajištění lidských zdrojů) už viděl každý před měsícem – to už tady nemusíme přetřásat. Ale pokud to srovnáme třeba s pražskou tisíciletou povodní – tu taky nikdo nečekal, ale po ní se okamžitě začaly budovat protipovodňové stěny a další opatření. Několikrát si to na sucho trénovali sestavit a jednou když byla velká voda, to reálně postavili – s velkou rezervou to město ochránilo. Tahle vláda vládne jenom marketingově, co si lidi zrovna dneska přejí. Mám trochu obavy, že kdyby byla válka, tak si nechá pan premiér udělat marketingový průzkum, na kterou stranu máme střílet. V půlce války pak vykopne náčelníka generálního štábu a začne střílet na druhou stranu.

No, teď už jsou lidi zase vystrašení a chtějí polní nemocnici. To zní podobně akčně jak chytrá karanténa, obávám se však, že tam nebudeme mít koho postavit.

Ale o tom jsem dnešní komentář nechtěl psát – já vidím covidovou epidemii podobně jako to sucho. To nerozhoduje vláda, ani zástupy vědců a pavědců. Na jaře jsem napsal k tehdy dominující suché hysterii: „Sucho bude buď stejné jako loni, nebo ještě horší nebo mnohem menší nebo žádné sucho nebude. Za svůj život jsem zažil již několik tříletých period, kdy u nás padlo méně srážek než 2017-2019 …“ Což jsem doložil daty srážkových úhrnů. Článek i vystoupení v parlamentu si může každý najít. Schytal jsem (ač absolvent Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy) obzvláště brutální smršť odsudků, výsměchu a urážek. Čím hloupější čtenář, tím agresivnější (Pekarová-Adamová a její tweety o tom, že v českých řekách není a nebude voda a nemá smysl stavět přehrady). Výsledek vidíme. Žádné sucho není. To že není sucho, má nulovou souvislost s tím – kolik lidí si koupilo hybridní sporťák Audi A8 a kolik toho napovídal ministr Brabec o mokřadech.

Planeta přihnala mraky v květnu, červnu, červenci i srpnu – v září bylo hezky a říjen leje a leje. Vody je až moc, víno hnije na vinicích, bikeři jsou od bahna až za ušima …

No a ten koviďák – to je prostě virus. V březnu jsme se všichni báli (uklidňující zprávy z komunistické Číny si člověk naší generace dělí dvaceti; rychlost šíření v Itálii vypadala děsivě – nikdo nevěděl, zda umírá 10 % nakažených 15 nebo 2 %), naštěstí to nebyl upgradeovaný mor. No a koncem dubna začal virus celosvětově mizet. Bez ohledu na to, zda šlo o Českou republiku – kde se lidé báli jít po ulici bez roušky, nebo Švédsko, které nic plošně nezavřelo. Země s armádní mentalitou i země volnomyšlenkářské, země chudé i země bohaté. Virus prostě mizel. Od druhé půlky srpna je bohužel zase tady – a šíří se bez ohledu na opatření.

Vláda začala v září dělat „opatření“ (ničit ekonomiku), po čtyřech týdnech (od 5.10.) virus stejně akceleroval. Myslím, že to je podobné jako s tím suchem. Větru, dešti ani virům neporučíme. Děti ale mají být ve škole, lidi v práci a máme se chovat jako životaschopný lidský rod. Rodit děti, dělat si zásoby (vody; kyslíkových masek i protipovodňových stěn) a nevěřit katastrofickým věštcům.