Trojský kůň LGBTIQ+ aktivismu. Evropská komise usiluje o uznávání stejnopohlavního rodičovství

O co více nejde Evropské komisi řešit covidovou krizi a nedostatek vakcín, o to více je aktivnější na poli kulturních válek. Aneb co nejde na národní úrovni, prosadíme přes Brusel…

Ve hře je snaha Evropské komise sjednotit přeshraniční uznávání rodičovství LGBTIQ+ osob. Jedná se zatím největšího trojského koně LGBTIQ+ aktivismu, který momentálně splynul s oficiální politikou Evropské komise. Ještě nikdy nebyla vidět taková touha obejít národní státy a jejich legislativu. A to ještě v oblasti, která je pravomoci EU přímo zapovězena. Manželství, rodinné právo a rodičovství jsou ve výlučné kompetenci členských států – alespoň tak jsme to vždy slyšeli od obhájců unie. „Nemáte se čeho bát, tohle přece není v unijní pravomoci“. Evropská komise je zjevně jiného názoru…

Všichni pokrokově!

Jde o mimořádně závažnou situaci. Evropská komise se svou iniciativou snaží přispěchat na pomoc LGBTIQ+ osobám, kteří účelově cestují do jiné země EU, kde je uznáváno stejnopohlavní rodičovství a náhradní mateřství za účelem legálního získání dítěte pro stejnopohlavní pár. Odtud se pak stejnopohlavní páry vracejí do země svého původu. Ale zde se nechtějí smířit s tím, že jim vnitrostátní právo neumožňuje stejnopohlavní právní rodičovství. To ale v daných zemích neexistuje bezúčelně. Chrání děti před přepisováním danosti, že každé dítě má otce a matku, bez ohledu na přání a tužby dospělých.

Komise se tedy přidala stranu LGBTIQ+ aktivistů a svou legislativní iniciativou chce přispět k harmonizaci rodinného práva na celoevropské úrovni. To by vedlo k neuvěřitelnému chaosu. Donutilo by to členské státy se podvolit progresivní legislativě ve více pokrokářských státech, které rezignovaly na obhajobu práv dítěte. Následkem této iniciativy by existovaly dva režimy rodinného práva. Jeden vnitrostátní a druhý zavlečený z ciziny, který by musel členský stát respektovat, aniž by ve vnitrostátním právu existoval (jako například stejnopohlavní sňatky a stejnopohlavní rodičovství). Vedlo by to logicky ke sjednocení ve prospěch progresivistického pojetí, že pokud chci dítě, pak na něj mám právo. A tento ne moc vábně znějící fakt zabalit do lepšího obalu. Že je to v „nejlepším zájmu dítěte“, aby mělo dva stejnopohlavní rodiče (ano tuto argumentaci již používá Komise ve svém návrhu). Bez ohledu na skutečnost, že se stejnopohlavní pár vědomě a cíleně (ještě před početím dítěte) rozhodl zbavit dítěte druhého biologického rodiče.

Komise svou iniciativou také podporuje byznys s náhradním, tzv. surogátním mateřstvím. Praxi, kdy se obchodním artiklem stává nejen dítě, ale taktéž žena (bez ohledu na sexuální orientaci objednavatelů). Z nezastupitelné a důstojné mateřské role se z ženy touto praxí stává nosnice. V několika členských státech EU je surogátní mateřství legální (například Holandsko, Portugalsko, bývalý člen EU Velká Británie). V zemích mimo EU je již dotažené do důsledků. Objednatelé mohou dítě po náhradní matce efektivně vymáhat, jako například na Ukrajině, v některých státech USA, Rusku, Indii, atd.

Duhový volný pohyb osob EU

K obcházení zákona a snaze rozbít rodinné právo členských států EU dochází ze strany LGBTIQ+ aktivistů již nějakou dobu, a to odspoda - formou tzv. strategických litigací (snahou dosáhnout na průlomové rozhodnutí vrcholných soudů). Nemusíme chodit daleko. V ČR se například stejnopohlavní pár Čecha a obyvatele Trinidadu a Tobaga snažil ústavní stížností u českého Ústavního soudu a přepsat pravidla pro uznávání adopcí ze zahraničí (Pl. ÚS 6/20). Neúspěšně.

V poslední době se aktivisté zaměřili především na evropské právo a na základní stavební kámen EU, volný pohyb osob. Skrze něj se snaží probít ke chtěnému stejnopohlavnímu rodičovství napříč EU. Bez ohledu na kulturu, tradice, ústavní pořádek a právní řád daného státu.

Posledním příkladem aktivismu par excellence je bulharský soudní spor, který doputoval až k Soudnímu dvoru EU (C-490/20). Jedná se o ilustrativní případ. Jedné z žen (žijících společně v manželství ve Španělsku, jedna Bulharka, druhá občanka Velké Británie) se narodilo v Barceloně dítě. Podle španělského práva byly do rodného listu zapsány obě ženy. Bulharka velmi brzy zažádala ve své domovině o vydání bulharského rodného listu dítěti a doložila španělský rodný list a odmítla úřadům odpovědět na dotaz, která ze dvou žen dítě porodila. Proto nebylo její žádosti vyhověno. Bulharka podala proti zamítavému rozhodnutí správní žalobu. V rámci řízení argumentovala právě porušením evropského práva na volný pohyb osob. Z toho důvodu bulharský vnitrostátní soud položil tzv. předběžnou otázku a dotázal se Evropského soudního dvora EU, jak velkou autonomii mají členské státy v posuzování rodičovství. Již brzy Soudní dvůr rozhodne.

Duhová ofenzíva Evropské komise LGBTIQ+ reputaci neprospívá

Evropská komise dělá zásadní chybu tím, že se lacině přidává do kulturních válek vyvolaných aktivisty. Nejen proto, že pro nic takového nemá mandát. Ale také proto, že má hájit zájem celé EU, nikoliv jen úzké skupiny LGBTIQ+ aktivistů.

Komise by taky měla svou iniciativu zvažovat kvůli samotné LGBTIQ+ komunitě. Nové a nové požadavky totiž zákonitě ve společnosti začínají vyvolávat odpor. Jedná se o typický konflikt mezi zájmy LGBTIQ+ komunity a LGBTIQ+ aktivistů, které byly na počátku činnosti nepochybně ve shodě. Úsilí o toleranci ve společnosti bylo ve většině Evropy dosaženo. Avšak po dosažení agendy tolerance musela nastoupit agenda nová. S tou již nemusí velká část LGBTIQ+ komunity souhlasit, ale žádné reprezentativní výzkumy v této oblasti neexistují, jelikož veškerá data sbírají a chrlí samotní aktivisté.

LGBTIQ+ aktivisté v neziskovkách potřebují svým sponzorům a nadacím ukázat výsledky práce, za které jsou placeni. Bohužel mezi štědré sponzory LGBTIQ+ aktivismu patří i samotná Evropská komise financující neziskovky prostřednictvím speciálního programu: Právo, rovnost, občanství. V ČR tím například spolufinancuje kampaň organizace Jsme fér! usilující o homosexuální manželství nebo neziskovku In Iustitia. Ta pro nadnárodní organizace monitoruje nenávistná jednání. Nebo například vytvořila příručku o předsudečných trestných činech pro české soudce a státní zástupce.

Možná by si eurokomisaři měli místo otázky „jak převychovat ty tupce ve východní Evropě?“ pokládat otázku jinou. Nepřispíváme svou neodůvodněnou politickou agendou k ničení a podkopávání evropského projektu? Jedna z věcí, co může přispět k reflexi a může udělat každý, je napsat Evropské komisi (i v češtině), co si o harmonizaci stejnopohlavního rodičovství myslí v rámci probíhající veřejné konzultace. Zasílat připomínky lze do středeční půlnoci. Bruselskému světu je třeba nastavit zrcadlo.

Autor je místopředseda Aliance pro rodinu a právník

Text byl také publikován na https://theconservative.online/cz