Krátery uprostřed měst. Ničivé exploze 20. století

Výbuch, který začátkem srpna otřásl Bejrútem, není v dějinách moderní civilizace ojedinělý. Nejčastější příčinou explozí bývá špatně uskladněné hnojivo nebo munice, ke slovu ale přišla i zábavní pyrotechnika. V prosinci 1917 byly Spojené státy americké součástí protiněmecké válečné koalice. USA už tehdy byly důležitou průmyslovou mocností a kromě vojáků dodávaly svým spojencům i materiál a munici. Tento materiál bylo ovšem nutno dopravovat do Evropy po moři, letadla zatím na překonání oceánů nestačila. A bylo jej potřeba hodně, vždyť jen celková produkce dělostřelecké munice za dobu války šla do miliardových sérií.

Francouzská nákladní loď Mont Blanc, naložená 2600 tunami výbušnin a jiných nebezpečných látek, se 6. prosince 1917 ráno blížila do kanadského přístavu Halifax, kde se měla připojit ke konvoji mířícímu do Evropy. V úžině, která vedla do přístavu, se Mont Blanc míjel s odplouvající norskou lodí Imo. Naneštěstí se obě plavidla srazila. Jiskry, které vznikly při kontaktu obou trupů, zapálily sudy s benzenem na palubě Mont Blancu a vznikl požár.

Posádka francouzské lodi věděla velmi dobře, co veze a že hrozí katastrofa mimořádných rozměrů. Námořníci na rozkaz kapitána opustili loď a rychle se na záchranných člunech přepravili na pobřeží. Po cestě křičeli varování na diváky, kteří se shromáždili na pobřeží, ale jejich francouzštině v anglicky mluvícím Novém Skotsku nikdo nerozuměl. Opuštěný a hořící Mont Blanc mezitím
dodriftoval do přístavu v Halifaxu, kde narazil na molo. Sjelo se k němu několik hasičských vozů.

Náklad Mont Blancu explodoval v 9.04. Ohromná ohnivá koule pohltila široké okolí, okruh budov ve vzdálenosti skoro jednoho kilometru od epicentra byl úplně zničen. Následovala vlna tsunami a mnoho sekundárních požárů, protože v zasažených skladech začalo hořet dřevo a uhlí. Mrtvých bylo na dva tisíce. Vlakový dispečer Vince Coleman zachránil životy tří set cestujících v osobním vlaku tím, že rozeslal na všechny sousední stanice zprávu o hořící muniční lodi. Jeho kolegové ve stanici Rockingham vlak skutečně pozdrželi, jinak by přijel do centra města těsně před explozí. Colemanova kancelář byla ale příliš blízko mola a dispečer sám se stal jednou z obětí výbuchu.

Celý text Mariana Kechlibara si můžete přečíst na EchoPrime. Nebo v tištěném vydání Týdeníku Echo. Předplatit si jej můžete zde.