Dacia Sandero: Levná lidová ikona

Dacia se hodně rozvinula, což dokazuje například třetí generací oblíbeného malého hatchbacku zvaného Sandero. Za velmi příznivou cenu nabízí všechno, co má normální auto mít.

Sandero mělo svou premiéru už v roce 2007 a postupně se rozšířilo po celém světě. Už od počátku stálo na zkrácené platformě sedanu Logan a nejinak je tomu u třetí generace, která se minulý rok začala sériově vyrábět – zatím v Rumunsku a taktéž v Maroku, ovšem další trhy budou následovat. Sandero je podobně jako ostatní modely značky sympatické zejména tím, že si na nic nehraje. Ostatně předchozí generace podle toho také trochu vypadaly – určitě by se nedaly ani s přivřeným okem považovat za pěkné či hodnotně působící.

Novinka ale vytváří úplně odlišný dojem. Stačí se podívat a je jasné, že minimálně z hlediska designu malý vůz z Rumunska skutečně dospěl. Ve vrcholné verzi Stepway zaujme nejen efektními světlomety, ale i bohatě zdobenou maskou chladiče a čistými tvary karoserie doplněnými o plastové kryty podběhů a podvozku. Dojem dotvářejí 16palcová kola Flexwheel a střešní ližiny.

 

Už to naznačuje, kam Sandero patří. Zaujme nenáročnější řidiče, kteří se potřebují ekonomicky přepravovat a přitom touží po novém voze. Renault, potažmo Dacia, jim vychází vstříc víc než dostatečně: aktuálně je totiž v nabídce stále starší generace Sandera, která se dá pořídit od 211 400 Kč. A kompletně nová generace? Již od 239 900 Kč… Námi představená verze Stepway je sice vrchol, ale i tak ve vyšší výbavě Comfort nestojí víc než 334 900 Kč (s nějakou tou výbavou navíc maximálně 350 000 Kč). Ještě připomeneme, že aktuálně probíhá akce na verzi LPG, která je cenově zvýhodněna.

Dobře, takže co za své peníze dostanete? Zvuk dveří je podle očekávání trochu plechový, ale interiér je solidní. Jestli se něco mezigeneračně hodně proměnilo, tak je to vnitřní prostor. Má docela normální a příjemná sedadla a hezký volant, nechybí ani displej trčící z palubní desky, který snadno zvládne aplikace vašeho telefonu. Z hlediska bezpečnosti stačí ABS, ESP, airbagy a systém hlídání mrtvého úhlu, zodpovědný řidič ani víc nepotřebuje.

Jinak převládá jeden hlavní dojem: tohle je nové auto tradičního stylu! Má šestistupňový manuál, normální ruční brzdu, dva normální USB vstupy, jednoduchý displej s rychloměrem a otáčkoměrem (a velmi strohým displejem mezi), tři jednoduché otočné ovladače pro ovládání manuální klimatizace a víc nic. Tedy, samozřejmě jsou zde i průměrná zadní sedadla a nějaký ten kufr, ale jinak: v jednoduchosti je krása.

Pod kapotou ožívá benzinový tříválec 1,0 TCe, který díky malému turbu nabízí 91 koní a 160 Nm točivého momentu. Při hmotnosti kolem 1,2 tuny to znamená průměrnou, nijak nepřekážející dynamiku, doprovázenou příjemně mechanickým, nerušivým zvukem. Ten bohužel utichá na semaforech, takže je nutné funkci start/stop manuálně vypnout. Šestikvalt má přesné dráhy a celkové ovládání vozu je maximálně nenáročné. Tříválec jen málokdy zaváhal při rozjezdu, ale bylo to v momentech, kdy měl málo plynu. Jinak funguje vlastně dost příjemně, jiný motor k pohonu netřeba (maximálně pokud se vám vyplatí LPG). Se spotřebou se vejde do 6 litrů na 100 km, a když na to přijde a budete se trochu snažit, i ten kamion předjedete.

Sandero nabízí z dnešního hlediska slušnou úroveň komfortu odpružení, výraznější rázy jsme nezaznamenali. Chová se neutrálně, a pokud to přeženete, je logicky celkem tupé a nedotáčivé, ale co postrádá při ostřejším zacházení, bohatě vynahrazuje při klidné jízdě, kdy je pěkně tiché, ochotné a snadno ovladatelné. Snad jen kdyby A-sloupek tolik nepřekážel výhledu do zatáček.

Jenže to je asi tak vše. Za 350 000 Kč v plné výbavě velmi příjemné auto, kterému prostě není moc co vytknout. Nepřetvařuje se, je připraveno sloužit a poslouchá ochotně. Tříválec vůbec nevadí a přiznaná jednoduchost Sanderu sluší. Úplně chápeme, že je levnou prodejní ikonou.

 

Plusy:

Cena a příplatky, robustní podvozek, slušný motor, interiér.

Minusy:

Výhled přes A-sloupek, pohodlí sedadel na dlouhé vzdálenosti.