Stát Massachusetts. Lidé čekají před koloniálem na zdarma distribuované potraviny a drogistické zboží ve městě Chelsea těžce zasaženém koronavirem.
Foto: Reuters
1
Sněmovna nestihla v pátek závěrečné schvalování energetické novely, která by po poslaneckých úpravách mohla omezit peníze ze státního rozpočtu vyplácené na podp ...
V těchto dnech zažíváme rozhořčení nad postupem státu vůči koronavirové nákaze, zejména v Moravskoslezském kraji, které je zcela pochopitelné. Opatření, která mnoha lidem nepříjemně zasáhnou do života, přicházejí náhle poté, co stát uklidňoval, že situace je pod kontrolou. Na hygienu se snáší kritika, že jí nová ohniska „utekla“, protože její trasování pacientů je pomalé a vědomosti kusé. A že proto uvaluje plošná opatření i na okresy, kde je situace zcela pod kontrolou.
Byli jsme svědky nebývalé mediální podívané, když severomoravský hejtman Vondrák rozporoval opatření přímo na tiskové konferenci, kde je krajská hygienička oznamovala. Rozporoval i její čísla o hospitalizacích, a to čísly od šéfa Ústavu zdravotnických informací profesora Duška, čímž potvrdil, že na staré neschopnosti sdílet informace v systému se nic nezměnilo. A byli jsme, dnes už jako obvykle, svědky pozoruhodné zbabělosti, když ministr Vojtěch poté, co uviděl, že opatření nejsou populární, se od nich okamžitě distancoval a veškerou odpovědnost hodil na krajskou hygieničku – která přitom uvedla, že opatření byla s ministrem konzultována a že žádal rychlý zásah. Takto se mladí učí od šéfa, který stejnou ubohost předvedl několik dnů předtím.
Tvrdím, že tyto scény jsou sice důvodem k naštvání, ale zároveň taky projevem luxusu.
O jaká opatření se jedná? Nošení roušek ve vnitřních prostorách a ve veřejné dopravě. V restauracích zavíračka v jedenáct v noci. A asi nejprotivnější a ekonomicky nejdusivější zákaz – nesmějí se konat hromadné akce nad 100 lidí.
Hejtman Vondrák přímo na konferenci zmínil mezi těmi, kdo se těšili a jimž teď hygienici zkazili život, organizátory Letních shakespearovských slavností. Ano, všichni jistě cítíme s organizátory Letních shakespearovských slavností, když nám o nich někdo řekne. Ale kolik lidí o nich den předtím slyšelo. A na kolik si vzpomenete politiků, kteří ve volební kampani kdy mluvili o divadelních slavnostech?
A rozhodně jsme nezažili, že by nějaký český vládní činitel v těchto dnech pronesl slova: „Jsme teď v procesu práce na strategii [boje proti koronaviru], která bude velmi, velmi silná.“ A neumíme si představit, že by taková slova řekl, a nemáme pocit, že by je měl říct.
A právě tato slova pronesl včera prezident Donald Trump.
Poučení z toho, co se stane, když nějaká země epidemii nezvládne, je dost otřesné. V USA sice epidemie udeřila se zpožděním několika týdnů po Evropě, ale to je v červenci už dost jedno. Srovnání je možné. A rozhodně nespočívá jen v rozdílu v počtu nemocných a mrtvých.
Ale začněme u nich. V USA se většina jižních států nejprve velkému nárazu epidemie vyhnula, aniž by přitom zavedla drastická omezující opatření. Ale dnes je virus dohonil a počet případů prudce roste. Ale co to konkrétně znamená? Nejzajímavější bude podívat se na údaje o hospitalizacích, protože údaje o počtu identifikovaných případů nevypovídají o zátěži zdravotnického systému a jsou ovlivněna počtem provedených testů.
Naši hygienici propadají nervozitě z toho, že se jim objevují nová ohniska nákazy, v situaci, kdy máme k včerejšímu dni s covidem hospitalizováno v České republice 141 lidí. V americkém státě Georgia, který má stejně obyvatel jako Česko, je hospitalizováno 3155 lidí. Podobná situace je i v Arizoně, Alabamě, na Floridě či v Texasu.
To neznamená, že situaci nezvládnou. Smrtnost nemoci, podobně jako u nás, klesá a zdaleka není taková, jako byla v březnu a dubnu na začátku epidemie. Ale znamená to, že stojí před rozhodnutím, zda neuplatnit opatření daleko nepříjemnější, než je nošení roušek v uzavřených prostorách. O to horší, že už je svého času zavedli a pak uvolnili.
Vleklá epidemie má mnoho dopadů, a to nejen ty, které člověka hned napadnou či na něž experti upozorňují – ekonomické dopady, otevírání a zavírání škol. Jsou tu i dopady, o nichž se expertům či komentátorům mluví hůř, protože jim sami propadají. Lidé zkrátka začínají individuálně a kolektivně šílet, aniž by si to uvědomovali.
Prezident Trump v těchto dnech zničehonic vytáhl roušku. Poté, co ji nosit odmítal a nenasadil si ji ani při návštěvě míst, kde ji platná opatření přikazovala. Poté, co byli Američané vystaveni konfliktním doporučením ohledně účinnosti roušek od nejrůznějších autorit. A nyní na to zřejmě mají Trumpovi fanoušci zapomenout a usoudit, že roušky jsou vlastně o. k. Mnozí to jistě dokážou a dokážou i dokonale vymazat z paměti, že roušky považovali za příznak poroby.
Ale všechny autority dostaly těžké údery.
Vezměme příklad z pravé strany spektra: nikoli nevýznamný novinář Jesse Kelly napsal v květnu na Twitteru: „Titíž lidé, kteří vám dva roky lhali o ruském spiknutí, vám říkají, že otevření (ekonomiky) zabíjí lidi. Lžou vám. Záměrně. Jeden každý z nich. Nic z toho, co vidíte, není skutečné.“
Pro tento na první pohled absurdní výrok lze najít důvody. Když v červnu vypukla vlna demonstrací v reakci na vraždu George Floyda, asi tisícovka expertů na veřejné zdraví podepsala prohlášení, že antirasistické protesty neohrožují veřejné zdraví. Lidé, kteří do té doby přesvědčovali Američany, že sociální distancování je jejich povinností a zachraňuje životy, najednou zjistili, že sociální distancování vlastně není důležité. Že všechny ty fotografie lidí na plážích a v letních restauracích, nad nimiž se rozčilovali, mohou vlastně být v pořádku, protože když se srocujete z politicky žádoucího důvodu, epidemiologická pravidla neplatí.
V tu chvíli jste mohli očekávat, že ve zhruba čtrnácti dnech, kdy by se infekce měla ukázat, projeví experti a novináři nevšední vynalézavost ve vysvětlování, proč eventuální nárůst případů ve skutečnosti vůbec napřipadá na vrub demonstracím. A skutečně se přesně to stalo. A jedním z těch, kdo na to upozorňovali, byl i zmíněný Jesse Kelly. Takže ty případy najednou začaly být skutečné.
Příklad z druhé strany spektra. S profesorem Tomem Nicholsem jsem před dvěma lety pořídil pro Týdeník Echo rozhovor. Nichols, obhájce autority expertního vědění, od té doby své uvažování čím dál tím víc politizoval a podřizoval jedinému cíli – porážce Donalda Trumpa a republikánské strany. 30. června napsal Nichols na Twitteru v kontextu toho, zda pandemii lépe zvládají demokratické, nebo republikánské státy: Žiju na Severovýchodě a nikdy jsem z toho neměl větší radost.“ A vyzdvihl newyorského guvernéra Cuoma oproti guvernérovi státu Florida.
Vzato v průměru není horší místo, kde prožívat koronavirovou pandemii, než severovýchod USA, snad s výjimkou severní Itálie. Kdyby byly jednotlivé americké státy posuzovány jako samostatné země, pak ty ze severovýchodu byly ty nejhorší továrny smrti. Absolutní světové prvenství by držel stát New Jersey s 1780 mrtvými na milion obyvatel a jen o málo méně mají státy New York, Connecticut, Massachusetts a Rhode Island. Teprve za nimi v globálním žebříčku smrti následuje Belgie, jejíchž 846 mrtvých na milion působí bezmála jako idyla. Vyhlásit takové místo za to nejlepší k prožití pandemie znamená naprosto ztratit kontakt s realitou a na její místo postavit politickou rétoriku.
A přesto spojenými silami novináři a občané, jako je Nichols, přesvědčili sami sebe, že newyorský guvernér Cuomo je příkladem politika, jakého v tuto chvíli Amerika potřebuje. Pomáhá mu v tom i to, že jeho hlavním komunikačním kanálem s veřejností jsou pravidelné rozhovory, které s ním na zpravodajské stanici CNN dělá jeho bratr, moderátor Christopher Cuomo. To by si netroufla ani státní televize v Polsku.
Ale i samotné protesty za „sociální spravedlnost“ a následná progresivistická zteč v mnoha elitních institucích bezpochyby spadají částečně i na vrub koronavirové krizi. Ve společnosti vystavené většímu počtu nakažených a mrtvých než u nás a zároveň – pozdě, ale přece – tužším a déle trvajícím omezením pohybu a podnikání než u nás se prostě začne hromadit napětí, které si lidé potřebují vybít. Následky budou bez nadsázky geopolitické.
00:01
