1 komentář

Křeček. Nevynucená chyba Milionu chvilek

komentář

Vzrušení týdne obstarala volba ombudsmana. Stal se jím jak známo starosocialista Stanislav Křeček a vyhrál nepochybně hlasy většiny vládní koalice jištěné Okamurovou SPD. Někteří poslanci opozice, nejvýrazněji TOP 09, a po nich Milion chvilek pro demokracii se nechali strhnout k prudkým reakcím. Miroslav Kalousek napsal, že „jsme v hajzlu“ (nemyslel svou stranu, ale celou českou společnost), facebookový účet Milionu chvilek v odpovědi na Křečka oznámil novou sérii demonstrací. Příští týden se dozvíme harmonogram. Chvilkaři už byli ve vleku své předchozí výzvy/hrozby poslancům, že pokud vyhraje Křeček, vyjdou do ulic.

Reakce je to naprosto přepálená, dalo by se na ní vyučovat umění skandalizační kampaně. Ty také mívají pravdivý základ a účelově vystupňované závěry. Stanislav Křeček opravdu je spolupodepsaný pod dvěma publikacemi z 80. let, v nichž byly velebeny volby za socialismu. Do roku 1998 skutečně neoprávněně používal titul JUDr. Úplně čerstvě, dva měsíce, je autorem právně nihilistické úvahy, že sněmovna by už Andreje Babiše neměla vydávat k trestnímu stíhání, orgány ať si ho odstíhají poté, co dovládne. Že Křečka volila významná část poslanecké frakce ANO, už jsme zmínili. Milion chvilek v tom vidí další agrofertizaci republiky.

Skutečnost je mnohem složitější, částečně dokonce pro Křečka mnohem příznivější. Ty dvě publikace, které se mu připomínají, byly trapné a byly určeny pro interní potřeby socialistické strany. Křeček byl tou dobou odstaven z advokacie – z politických důvodů. StB ho vedla v kategorii „prověřovaná osoba“, v níž svou kariéru písemnostmi StB začínala řada disidentů a obecně nepřátelských osob. V dnešních poměrech, kdy máme premiéra člena KSČ a agenta StB, kdy ministrem obrany je muž, který ještě za Palachova týdne sloužil jako příslušník Pohotovostního pluku VB, a kdy dosavadní favorit tzv. liberálního tábora na příštího prezidenta byl komunista a poměrně vysoký důstojník z povolání, je Křečkovo provinění nicotné.

V podání chvilkařů samozřejmě hlavní roli hraje výtka, že Křeček se bude podílet na agofertizaci republiky. Ale Křeček součástí žádné agrofertizace není. Pronesl výše citovaný skandální výrok. Píše do Babišových Lidových novin. Jako pán s lehkým náběhem ke grafomanii ale píše i jinam, například do Bakalova Aktuálně.cz. Na první velké Letné loni v červnu se objevili řečníci, kteří zrovna do Lidovek píší na prestižnější místa. A co je klíčové – svět Křečka a jeho odpůrců a svět Babiše, ten, v němž se koná agrofertizace republiky, jsou mimoběžné. Křečka má rád prezident Zeman, to jsou spojenci. Z toho, že spojenci jsou dnes i Babiš a Zeman, nevyplývá pro vztah Křečka k Babišovi nic.

Podle zákulisních informací Babiš prezidentovi podporu svých poslanců pro Křečka nejdřív slíbil, když ale viděl, že nominace vyvolává jakýsi odpor na mediální scéně, těsně před hlasováním putoval od něj do poslaneckého klubu ANO vzkaz, že Křečka ne. Za to, že podstatná část poslanců ANO zůstala u Křečkova jména, skutečně může naprosto netaktická hrozba Chvilek demonstracemi (zveřejněná mezi Babišovým zpětvzetím podpory Křečka a hlasováním) – a pak i ta okolnost, že volba byla tajná. Což je pro poslance ANO, faktické nevolníky pana předsedy, dnes jediná možnost, jak si zkusit „politiku“, jak se aspoň chvíli blížit k demokracii, k nezávislému výkonu mandátu, o němž mluví ústava.

Vybrat si proto případ Křeček k ilustraci „ničení institucí a systému“, coby důkaz toho, že koalice Babišových pomahačů „systematicky rozkládá důležité demokratické instituce“, je důkazem neinformovanosti, dokonce myšlenkového zkratu. A jakési kulturně-klanové předpojatosti. Kdo té předpojatosti dovolí, aby jím takto cvičila, ten by si patrně měl rozmyslet, jestli se bude dál stavět do čela lidového hnutí proti Babišovi. To bude politicky a kulturně ekumenické, nebo už v dohledné době nebude žádné.


/
komentátor

Vystudoval Pedagogickou fakultu UJEP v Ústí nad Labem a posléze německá a rakouská studia na Fakultě sociálních věd UK. Ještě během studií pracoval v zahraničněpolitickém odboru prezidentské kanceláře. Od roku 1998 působil v Lidových novinách, v české redakci BBC a opět v LN. Několik let prožil v Německu a Británii. Je autorem politického životopisu Václava Havla do roku 1989 „Disident“ (Paseka). Druhý díl, který obsáhl Havlovo prezidentství, vyšel v roce 2014.

Názory Více

Online zprávy Více