Renault Captur: Když cena odpovídá nabídce

Captur je pro Renault prodejně důležitý model, jen loni se jich prodalo skoro čtvrt milionu. Zjišťovali jsme, jaký je ve třídě malých crossoverů recept na úspěch.

Renault představil první generaci zvýšeného modelu Captur v roce 2013, přičemž v roce minulém přišla na trh druhá generace. Ta stojí na novější platformě CMF-B, kterou sdílí například s aktuálním Cliem páté generace nebo nejnovějším Nissanem Juke. Nová platforma je o něco větší, takže nový Captur s rozvorem 2639 mm a délkou 4227 mm je o trochu rozměrnější než předchůdce. Z hlediska techniky o žádnou velkou změnu neběží – robustní vzhled zvýšené karoserie slouží hlavně k pohodlnějšímu nastupování (nesedáte dolů), ochranné plasty najdou využití spíš ve městě než v terénu, protože Captur má poháněná pouze přední kola. Interiér je docela jednoduše sestaven, použité materiály odpovídají nízkým pořizovacím cenám.

Digitalizace se Renaultu dotkla výrazně, takže z palubní desky trčí velký dotykový displej. Možnosti konektivity jsou průměrné, i když nechybějí dvě USB ani možnost zrcadlení aplikací. Manuální ovládání zůstalo pouze pro topení a klimatizaci, například změnu hlasitosti přehrávané hudby je nutné dělat dotykově na displeji, což ruší při jízdě. I Captur už má různé bezpečnostní asistenty včetně varování při opuštění jízdního pruhu s aktivní korekcí. Chvilku může trvat, než je nový řidič v menu vypne. Komfort sezení je naprosto průměrný; s jednou výtkou – zbytečně velký středový tunel vadí pravému kolenu, dozadu si sice dva lidé sednou, ale bůhvíjak úžasně se mít nebudou. Zavazadlový prostor 404 litrů odpovídá zaoblenému tvaru zádi, pod podlážkou je další využitelný prostor, což je celkem praktické. Zvýšená pozice nabízí dobrý výhled do okolí, takže je čas vyrazit.

Pro pohon lze využít dlouhou řadu motorů, tříválců, čtyřválců, ba dokonce i hybridní ústrojí. Nechybí možnost volby mezi naftovými a benzinovými motory. Testovali jsme nejsilnější benzinový čtyřválec 1,3 TCe, spojený výhradně s dvouspojkovou převodovkou EDC. Motor dynamicky zcela dostačuje, možná spíš překonává schopnosti přenosu trakce na silnici – přední kola se při prudší akceleraci dokonce protáčela. Nehezkou zkušeností je bohužel ona zmíněná dvouspojka, která funguje obstojně pouze při klidné jízdě, ale omezuje agilitu vozu (zejména ve městě) váhavostí a pomalými reakcemi. Trvá jí rozjezd a potom prudce vytočí motor. Spotřeba se pohybuje od 6,5 do 8 litrů na 100 km, což je zcela v pořádku. Výkon 155 koní (270 Nm) je pro Captur s jeho zaměřením spíš zbytečný, určitě bychom volili raději slabší verzi 1.3 TCe s výkonem 130 k. A hlavně ve spojení s manuální převodovkou. Nebo klidně úsporné a prověřené naftové verze.

Vrcholná výbava znamená i velká kola, v tomto případě osmnáctipalcová. Pro malý crossover je to možná až příliš, přispívala totiž k jistému jízdnímu napětí auta na nerovných silnicích. Naopak na hladkém asfaltu vůz seděl dobře, jen gumové řízení zase umocňovalo poněkud nejasné usazování vozu do zatáčky. Celkový komfort podvozku byl i navzdory velkým kolům slušný, vůz málokdy uskočil a většinu cest zvládal v pohodě. Výhodu v podobě vyšší světlé výšky podvozku jsme využili při výletech do přírody a parkování
mimo silnice.

Recept na úspěch? Líbivý francouzský šmrnc a design, který na Evropany (a nejen na ně) zkrátka funguje. K tomu je tu ještě fakt, že mnoho lidí stále ujíždí na vlně zájmu o SUV/crossovery všech velikostí, i když je prakticky nepotřebují. A v případě Capturu je pak výhodou nízká cena (slušná verze za 460 000 Kč) a mnoho možností dalších zvýhodnění (bonusy, slevy, Coool financování atd.). Je to automobil pro nenáročné, ale s novým designem se líbí i mladší generaci. Opět platí, že je nutné dobře vybírat kombinaci motoru a převodovky – kdo nechce (nebo neumí) řadit, bude se s dvouspojkou muset naučit žít, ostatní ušetří 20 000 Kč a vezmou si manuál.

Plusy:
Nízká cena, přehled o karoserii, dynamika.

Minusy:
Převodovka EDC, gumové řízení.