Národní identita není mrtvá

Národní identita není mrtvá
Blogy

česko-slovenské čtvrtstoletí

Mirek Topolánek

V neděli jsem se účastnil tradičního Česko-slovenského setkání na Velké Javořině. Byla to pro mě další milá příležitost vidět se s našimi sousedy a bratry. Letos navíc při této příležitosti nemohu nevzpomenout tři data, která symbolizují důležité milníky spolužití Čechů a Slováků. Navíc ukazují na tři základní hodnoty, které mohou být ohroženy a které musíme společně bránit.

Braňme svobodu, ideál Masarykova státu

První datum je samozřejmě 28. říjen 1918. Vstupujeme do roku, kdy oslavíme sto let od založení Československa. Masarykovy a Štefánikovy republiky. Státu, který byl ve střední Evropě oázou svobody a demokracie. „Státy se udržují těmi ideály, z nichž se zrodily,“ pravil T. G. Masaryk. To platí i dnes. Musíme bránit naši svobodu, braňme demokracii. Nedopustit, aby stát šikanoval lidi a omezoval jejich občanské svobody. Bránit nezávislost médií a policie, právo a rovnost před zákonem. Musíme pokračovat v polistopadovém vývoji, který přímo navazuje na ideály První republiky. A nedopustit nástup „2. polistopadové republiky”, která by negovala Havlův odkaz – stejně jako 2. republika v roce 1938 negovala odkaz Masaryka.

Národní identita není mrtvá

Druhým datem je 1. leden 1993. Je tomu přesně čtvrt století, kdy vznikly Česká a Slovenská republika. Přátelský rozchod připravil podmínky k tomu, abychom vstoupili do Evropské unie jako dva hrdé svobodné národy. Úspěch obou států svědčí o tom, že idea národních států není mrtvá. Ale že je naopak nosná. Že národy, které si jsou vědomy své identity a hodnot a mají dost sebevědomí, mají velký smysl jak pro své občany, tak pro sousedy a mezinárodní společenství. Ten, kdo si váží sám sebe a své svobody, váží si i
druhých a přeje svobodu jim. Tento národní vklad je přínosem pro celou Evropskou unii. Lze na něm stavět a budovat Evropu odspodu jako spolupracující kontinent hodnot sdílených hrdými svobodnými národy.

Musíme chránit bezpečí našich lidí

Třetí datum nám připomíná deset let od vstupu do Schengenského prostoru na přelomu let 2007 a 2008. Byl jsem u toho, stejně jako současný slovenský premiér Robert Fico. Nebylo to vůbec snadné. Museli jsme západní země trpělivě a zároveň naléhavě přesvědčovat, že si zrušení vnitřních evropských hranic zasloužíme a jsme na ně připraveni. Že budeme schopni chránit společný prostor bezpečí a že nepředstavujeme riziko. Přijetí jsme si doslova vynutili. Oprávněně. Jsou to naopak staré země, které neplní povinnosti. Řecko a Itálie nekontrolují hranice, Německo v rozporu s evropským azylovým právem vpustilo statisíce muslimských migrantů. Když nebude Evropa hlídat své hranice, musíme my chránit ty naše a bránit tak bezpečí našich lidí.

Na shledanou za dalších 25 let

Uplynulých dvacet pět let bylo pro Čechy i Slováky dobrým obdobím. Ať už každý sám za sebe, či společně jsme udržovali naše hodnoty a kráčeli za našimi cíli směrem ke svobodě, svébytnosti a bezpečí. Nikoli bez chyb a klopýtnutí, ale vytrvale. Nyní však tyto tři základní hodnoty pro šťastný život lidí mohou být skutečně ohroženy.

Svobodu si můžeme zničit sami. Svébytnost nám chce vzít eurobyrokracie. Bezpečí může zabít nekontrolovaná migrace.

S bratry Slováky jsme na jedné lodi. Uplynulé čtvrtstoletí bylo pro nás obdobím růstu prosperity, úspěšného zapojení do NATO a EU a skvělých a stále lepších vzájemných vztahů. Snažme se zachovat všechno to dobré a společně se braňme před tím zlým. Aby se za dalších 25 let mohli Češi a Slováci na Velké Javořině potkat v ještě daleko lepší budoucnosti, než je naše přítomnost. Myslím, že oba naše národy na to mají.