Dvě cesty vývoje

POLITICKÁ ARÉNA

Dvě cesty vývoje
ilustrační snímek Foto: SHUTTERSTOCK
Politická aréna

Václav Klaus ml.

Je lepší být bohatý a zdravý než chudý a nemocný. A tak dále. Teď to vypadá na „za b)“. Nezaškodí se podívat na příčiny.

Neměli jsme náhodou obrovský nedostatek sester v nemocnicích už před covidem (a spoléhali na Ukrajinky a další)?

Neměli jsme náhodou rozvrat hodnot ve školství (zrušení matiky u maturit; inkluze; kontrola znalostí na posledním místě; stárnutí pedagogických sborů; rozvrat logického financování systému; genderově moderní pedagogická pravidla ...) už před covidem?

Čím dál větší dominanci zahraničních polomonopolních gigantů nad naší ekonomikou už před covidem?

Neměli jsme náhodou ztrátu suverenity republiky (jakou vidíme třeba teď u vakcíny) už před covidem?

Neměli jsme obří dluhy státního rozpočtu už před covidem?

Neměli jsme neuvěřitelně složitý systém státní správy (uměle vytvořené kraje; desítky agentur mimo kontrolu veřejnosti) už před covidem?

Neposílali jsme desítky miliard korun parazitům státního rozpočtu (politické neziskovky; solární baroni; přimíchávači řepky do benzínu …) už před covidem?

Nelikvidovali jsme celé odvětví tradičního průmyslu emisními povolenkami (nejen) už před covidem?

Nerostl nám dramaticky věk mladých lidí, kteří jdou poprvé do práce – už před covidem?

Nezačala atmosféra cenzury, umlčování, profesního vydírání „správného politického postoje“ už před covidem?

Ano. "Cesta do otroctví" začíná socialistickými opatřeními a způsobem vlády. Babišův (ale nejen jeho) gulášový socialismus se covidem zhroutil. Přesněji řečeno očekávání, že stav vydrží ještě 10-15 let či déle a „máme se dobře“ – tak toto očekávání už není. Místo něj je nám nabízen (Piráti) – ještě ostřejší a internacionálnější směr nové levice.

Patřím k těm, kdo vidí řešení ve starém dobrém demokratickém národním státu a kapitalismu. Zeštíhlení státu (zrušení krajů, Senátu, úřadů, 101 poslanců stačí; atd.), snížení daní, snížení počtu zákonů a nechat lidi pracovat a žít.

Vypadá to na donkichotský boj a postoj, ale někdo ho hájit musí. Protože alternativy jsou jen dvě.

Moderní obrovský stát, opřený o digitální technologie ke sledování občanů a jejich ovládání, likvidace tradičních hodnot (národy, rodiny, přirozená společenství). Likvidace soukromého vlastnictví, ovšem v moderním stylu. Tedy smíte vlastnit továrnu, ale jen pokud produkujete něco v souladu s moderním ideologickým plánem a souhlasem elit. Leccos z toho vidíme v současné Číně. A řeknu Vám upřímně, než žít v něčem takovém – to radši umřít na covid.

Druhá možnost bude bolavá. Stát je tu jen od toho, aby stanovoval základní pravidla. Věnoval se přísně omezenému souboru problémů (vzdělávání dětí 6-18; základní zdravotní péče; obrana území a hranic republiky; represe kriminálního jednání …) s co nejjednoduššími pravidly. Veškeré další bohatství státu pochází z práce činorodých a aktivních lidí. Někteří z nich dají práci dalším lidem. Občan-rodina-obec-stát. Nic nad tím, nic mezitím. Okamžité ukončení vlivu podivných ideologií snažících se vytvořit „nového člověka“, ať už covidového, 56-pohlavního, evropského, trvale udržitelného …
Zastavení migrace jiných kultur na našich hranicích.

Ano, teď prohráváme, ale jinou naději nemáme.