Buď vyhlásíte vlastní stát, nebo vás ponechám „svému osudu“, nabídl Hitler Slovákům

Před 80 lety, 14. března 1939, vznikl ve střední Evropě nový státní útvar, známý jako Slovenský stát. Následujících šest let jeho existence bylo poznamenáno řadou paradoxů. Jeho představitelé ve svých projevech hovořili o samostatnosti, přestože země byla závislá na nacistickém Německu. A zatímco desetitisíce Židů skončily v koncentračních táborech, pro jinou část obyvatel představoval Tisův stát ostrůvek relativního klidu ve válkou zmítané Evropě.

Volání po úplné samostatnosti se objevovalo už na podzim roku 1938, kdy Slovensko získalo autonomii v rámci pomnichovské Československé republiky. Hlinkova slovenská ľudová strana (HSĽS), která měla v zemi mocenský monopol, však byla v této věci rozpolcena. Její radikální křídlo bylo pro nezávislost a jednalo o ní s představiteli nacistického Německa. Naproti tomu konzervativní křídlo ľuďáků se k této možnosti stavělo váhavě.

Hitler, pro něhož samostatné Slovensko představovalo mimo jiné výhodný nástupní prostor k plánované územní expanzi, se proto rozhodl jednat. Na 13. března 1939 si pozval předsedu ľuďáků, katolického kněze Jozefa Tisa do Berlína, kde jej postavil před volbu: buď Slovensko vyhlásí samostatnost, nebo bude „ponecháno svému osudu“. Druhá možnost by v praxi znamenala rozdělení území mezi sousední státy, zejména Maďarsko.

Ihned po svém návratu Tiso obeznámil s obsahem jednání Sněm slovenské země v Bratislavě. Krátce po poledni 14. března 1939 byla tímto zákonodárným sborem vyhlášena samostatnost Slovenska. Slovenská republika, jak se nový stát jmenoval od přijetí ústavy v létě 1939, byla satelitem Německa. Jasným důkazem byla takzvaná ochranná smlouva, uzavřená ještě v březnu 1939, v níž se Bratislava zavázala provádět zahraniční politiku v úzké shodě s Německem. Berlín také kontroloval důležité slovenské podniky.

V souvislosti s vojenskou porážkou nacistického Německa Slovenský stát zanikl 3. května 1945 poté, celé jeho území dobyla vojska Sovětského svazu a jejich spojenců. Slovenská vláda, která uprchla do rakouského exilu, kapitulovala 8. května 1945. Podle teorie právní kontinuity Československé republiky prosazované Edvardem Benešem Slovenský stát neexistoval a po skončení druhé světové války Československá republika obnovila svrchovanost na území Slovenska.

Čtěte také: Hácha doufal, že Hitler ponechá ČSR samostatnost, tvrdí historička

V Týdeníku Echo a na EchoPrime se dozvíte více, získáte je zde.