U svaté rodiny Welsů na Letné. Spletitý a tragický příběh zmizení a návratu

ECHOPRIME

U svaté rodiny Welsů na Letné. Spletitý a tragický příběh zmizení a návratu
Ida, Martin, Tomáš a Rudolf. Rodina Welsova na pobřeží Baltu v Binzu, třicátá léta. Válku přežije jen Tomáš. Foto: Foto: archiv
Týdeník

Jiří Peňás

Rohový funkcionalistický dům v Dobrovského ulici 15 na první pohled už nevypadá výjimečně: parter je posprejovaný, fasáda opadalá, vchod by potřeboval vydrhnout… Obyčejný činžovní dům na pražské Letné. Ale při bližším pohledu se projeví, že má něco do sebe a že jeho strohost se nevylučuje s kvalitou provedení, kterou naznačují velká okna, vchod s elegantním travertinovým obkladem (bohužel počmáraným), masivní železné dveře se skleněnými výplněmi.

Lze si představit, jak z toho domu vychází dobře vyhlížející muž v klobouku a s pečlivě utaženou vázankou, v solidním kabátě z dobré vlny, vypucované boty jsou samozřejmostí. S ním jde žena v elegantním kostýmu s kožešinovým límcem, myslivecký klobouček, v podpaží kabelku, styl barrandovských star z Kinorevue. Pak se přidají kluci v pumpkách, 18 a 15 let. Ta rodina, to jsou manželé Rudolf a Ida Welsovi a jejich synové Tomáš a Martin. Mluví střídavě česky a německy, kluci mezi sebou cvičně anglicky.

V domě bydlí v nejvyšším patře v bytě s velkou terasou. Bydlí s nimi ještě matka Idy Therese a „das Mädchen für alles“ Libuška. Čili dobře situovaná rodina. Ten dům nebyl jejich, ale architekt Rudolf Wels ho navrhl a od roku 1935, kdy se dům postavil, v něm s rodinou žili. Jeho sousedy bylo několik lepších rodin, které v té době přišly tak jako Welsovi ze Sudet. Už tam většinou nemohli vydržet. Byly to židovské rodiny. Jako Welsovi. Zrovna měli za sebou Vánoce 1938, v tom domě poslední. Byla to hodně moderní židovská rodina. Dnes ji připomínají na chodníku mosazné destičky „Stolpersteine“. Jsou tři, Rudolfovi a Idě a jejich synu Martinovi, u všech je stejné datum a místo smrti: 8. březen 1944 v Osvětimi.

Foto: Best of Echo

Architekt Rudolf Wels patřil dlouho k osobnostem, dalo by se říct, zcela zapomenutým. Autor tohoto článku je toho spolehlivým svědkem, neboť v osmdesátých letech čtyři roky chodil do budovy, na gymnázium, které Wels vyprojektoval, a léta navštěvoval restauraci v tzv. Hornickém domě a je zcela přesvědčen, že jméno architekta obou mohutných budov v tom městě nikdo neznal. To město se jmenuje Sokolov, ve Welsově době Falknov čili Falkenau. Dvě významné stavby ze začátku 20. let, dalo by se říct symboly města, patřily k veřejným zakázkám, kterými se mladý Wels výrazně prosadil právě v západních Čechách: on sám se narodil v roce 1882 v Oseku u Rokycan. Jeho rodnou řečí byla čeština, ale školy měl německé. Trojí „identita“ mu možná pomáhala vedle talentu i v nové republice. Některé stavby v modernistickém stylu už zmizely, naposledy budova Lázní VI v Karlových Varech, šla k zemi v roce 2006 po letech pustnutí.

Celý text si přečtěte na ECHOPRIME nebo v tištěném Týdeníku ECHO. Objednat si ho můžete zde.

Foto: echo