Týdeník Echo: Cimrman na dopravě, skvělá Praha za Husáka a s Jokerem v pekle
co najdete v novém čísle
Týdeník Echo
1
Nové číslo Týdeníku Echo má na obálce fotografii rozkrojené cibule s výmluvným titulkem Ceny k pláči. Ten se vztahuje k analýze Lenky Zlámalové nazvané Přichází éra zdražování. Rozhovor s „českou Gretou Thunbergovou“ připravil Daniel Kaiser, výsledky rakouských voleb komentuje Petr Holub, esejem o milosti a abolici přispěl Václav Cílek, o své dojmy z cest se tradičně dělí Jiří Peňás. Péči o chrup je věnována speciální příloha Zdravé zuby.
Střízlivý pohled na budoucnost českých dálnic nabízí Petr Holub: „Přehled rozpočtu odhaluje neúspěch investiční strategie kabinetů, které nastoupily po roce 2013. Strategií bylo zahájit co nejvíc staveb, aby se konečně investice rozjely a aby se stát mílovými kroky po vzoru Polska nebo Maďarska přiblížil k dokončení páteřní sítě dálnic. Tato strategie byla chybná od samého začátku hlavně z toho důvodu, že Česko není Polsko. Z dlouhodobého pohledu představuje devadesát procent ceny dálnice její údržba a opravy. Polsko jako země bez dálnic mohla vrhnout všechny evropské peníze najednou do betonového tsunami, ovšem Češi, kteří začali stavět už v 60. letech minulého století, vždycky budou platit víc za údržbu než za nové dálniční trasy.“
Komu připadala Praha v letech hluboké normalizace skvělá? Významnému britskému novináři Mishovi Glennymu (nar. 1958), s nímž rozmlouval Ondřej Šmigol: „Tehdy jsem byl zapojen v různých západních skupinách, které podporovaly opozici v Maďarsku, Solidaritu v Polsku, různé skupiny v Jugoslávii a také Chartu 77. Přivážel jsem sem nejrůznější knihy a vyvážel dokumenty. Také jsem začal překládat z češtiny do angličtiny. Potkal jsem zajímavých lidí, bylo to báječné. To jsem v časech tvrdé normalizace. Takže Havel je ve vězení, ale zbytek skupiny se potuluje kolem. Nejlepší období mého života. Pak jsem v roce 1986 odjel do Vídně jako reportér pro New Scientist a The Guardian. A v lednu 1989 jsem dostal práci jako korespondent BBC pro střední Evropu.“
A jaký snímek interpretuje Ondřej Štindl? „Americký film Joker režiséra Todda Philipse předchází ohromná reputace. Zvítězil na letošním festivalu v Benátkách, jedné z nejprestižnějších přehlídek filmového umění. Přitom v něm je možné vidět typický produkt hollywoodského průmyslu – komiksový velkofilm v režii tvůrce, jehož největší dosavadní ,zářez‘ je chlapácká komedie Pařba ve Vegas. Zároveň zneklidňující film pro naše časy, možná až nebezpečný tím, jak ukazuje svět očima patologického hrdiny, aniž k tomu přidává nějaký hodnotící soud. Nemůže diváka vést k tomu, aby se s tou patologií ztotožnil? Zvlášť když je ta postava ztvárněná skvělým hercem, který v té roli podává životní výkon. Všechno, co se o Jokerovi píše, je pravda. Tak trochu.“
