S vakcínou platí ještě víc než předtím: Otevřít, říká profesorka z Oxfordu
ECHOPRIME
ROZHOVOR
V průběhu roku 2020 jsme zase jednou byli svědky údajného vědeckého konsenzu, tentokrát o unikátnosti viru SARS-CoV-2, známého jako nový koronavirus. Reálný svět vědy je plastičtější. Nejvýznamnějším projevem disentu ve vědecké obci se stala tzv. Barringtonská deklarace (podle místa Great Barrington v americkém Massachusetts, kde provolání vzniklo). Toto provolání vychází ze základní premisy, že vyhlašovat lockdown „do doby, než bude vakcína, působí nenapravitelné škody, které nepřiměřeně zasáhnou společensky znevýhodněné vrstvy“, především chudé, mladé a obyvatele rozvojových zemí. Lepší je dosáhnout kolektivní imunity, ideálně tak, že „ty, kdo čelí nejmenším rizikům, necháme, aby své životy žili zcela normálně, a tím, jak se přirozeně nakazí, vytvářeli společnou imunitu pro všechny“.
Mezitím by ohrožené skupiny žily v režimu „cílené ochrany“. Pod tou se v deklaraci rozumí následující opatření: „Pečovatelské domy by jako první měly nasadit personál, který již získal imunitu, ostatní zaměstnance i všechny návštěvníky testovat. Zaměstnanci by neměli zbytečně rotovat. Je třeba zajistit rozvážku potravin a potřebných věcí důchodcům, kteří zůstávají ve svých domácnostech. Pokud možno by se se svými příbuznými měli setkávat raději venku než v uzavřených prostorách. Srozumitelná a podrobná opatření lze zavést i ve vícegeneračních domácnostech, hygienici dokážou poradit. Těm, kdo ohroženi nejsou, nechť je okamžitě dovoleno žít naprosto normálně.“
Deklaraci přivítal Bílý dům, od 3. října ji podepsalo téměř 13 tisíc vědců a 38 tisíc pracovníků ve zdravotnictví po celém světě. Avšak autoři jsou pouze tři, tři profesoři epidemiologie: Martin Kulldorf z Harvardu, Jaye Bhattacharya ze Stanfordu a konečně Sunetra Guptová z Oxfordu. Jak se Guptová vyrovnává s kritikou ředitele Světové zdravotnické organizace, podle něhož je Barringtonská deklarace „vědecky a eticky problematická“?
Žijete v Oxfordu. Británie jako první na světě už schválila vakcínu proti covidu. Může to být ona stříbrná kulka, která celý ten děs skončí?
Mohla by to být stříbrná kulka a velmi účinná – pokud by byla použita pro cíl, který jsme předestřeli v Barringtonské deklaraci. Tedy pokud vakcínu použijeme k ochraně zranitelných osob a všechny ostatní propustíme bezprostředně na svobodu.
Předpokládejme, že vakcíny budou bezpečné – není to argument proti vaší deklaraci? Když jste v říjnu navrhovali otevřít společnost, ještě žádná vakcína k dispozici nebyla, a vy jste tvrdili, že nedává smysl společnost tak dlouho dusit.
Nemohli jsme pochopitelně vědět, jestli se spolehlivou vakcínu podaří vyvinout, ani za jak dlouho. Pokud se to povedlo tak rychle, skvělé. Ve skutečnosti je vakcína součástí řešení, které my navrhujeme celou dobu, z mého pohledu je to perfektní prostředek na cestě k cíli. Pořád si ovšem nemyslím, že bychom se na ni měli spoléhat v tom smyslu, že tak vznikne stádní imunita pro celou populaci. To by musela být podána velmi mnoha lidem. Dnes ani nevíme, jestli vakcína zabraňuje infekci. Víme, že předchází nemoci, což je úžasné, přesně co jsme právě teď potřebovali. Komu ale nehrozí riziko nemoci, natož smrt na covid, ten tu vakcínu absolutně nepotřebuje. Pokud bychom ji měli podávat i nerizikovým lidem, budeme na den, kdy je proočkován každý a my se vracíme k normálu, čekat neúměrně dlouho.
Nebudou-li se očkovat jen rizikové skupiny, ale tolik lidí, aby se přestala šířit infekce – kolik lidí se podle vás musí dát očkovat?
Tak říká se, že pro zastavení šíření viru 60 až 70 procent. Možná to tolik být nemusí. Řada z nás nějakou imunitou disponuje, protože už koronaviru byli vystaveni. Ale tento typ imunity asi klesá, paradoxně právě tím, jak dlouho trčíme v lockdownu. Tudíž upřímně řečeno nevím, jaký podíl obyvatelstva by bylo potřeba naočkovat pro dosažení stádní imunity jenom z vakcíny. Vtip je v tom, že pokud máme vakcínu, která zranitelné lidi ochrání před nemocí a před smrtí, tak si z toho nemusíme dělat hlavu.
