Sankce v Sýrii, Syřané v Evropě

KOMENTÁŘ

Sankce v Sýrii, Syřané v Evropě
Podle dostupných zpráv je dnes v Sýrii hospodářsky horší situace než prvních několik let po Arabském jaru, kdy přitom v zemi zuřila občanská válka, píše Daniel Kaiser. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Daniel Kaiser
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

V posledních týdnech se v Evropě, včetně českých pohraničních obcí a měst a nakonec i Prahy, znovu objevují živoucí připomínky toho, že nedaleko od Evropy je jedna rozvrácená země, v níž život hraničí s peklem. Jmenuje se Sýrie. Od léta i na českých hranicích zaznamenává policie relativně vysoký přírůstek, za posledního čtvrt roku jich zadržela deset tisíc. Nejvíc mezi nimi bylo Syřanů, většinou putují dál do Evropy. V těchto hodinách se v Turecku, tedy zatím daleko, údajně zformovaly desítky tisíc Syřanů do karavany světla, s níž pěšky chtějí projít do Řecka (a dál do Evropy).

Někteří tito lidé žijí mimo Sýrii už léta, někteří do Turecka přibyli později. U nás převládající výklad je považuje za uvědomělé odpůrce a oběti brutálního režimu Baššára Asada, který se v roce 2011 na rozdíl od některých svých kolegů diktátorů rebelii postavil a za cenu ohromného krveprolití se udržel u moci (a svou náboženskou skupinu, alavity, v bezpečí před pogromy, jichž se alavité obávali ze strany sunnitských vzbouřenců). A co když nemalou část těchto lidí ze Sýrie vyhání bída, respektive je to panující zmar, co jim brání v návratu do vlasti? Režim ve skutečnosti vyhlásil už několik amnestií pro navrátilce. Menší část těch skutečně angažovaných v opozici. Z milionů lidí ale i surový režim jde jen po malém zlomku a ti lidé, kteří ten zlomek mohou tvořit, to asi vědí.

 

Sýrie je už jedenáct roků v režimu sankcí – ze strany Spojených států, EU, několika dalších západních zemí typu Austrálie a několika arabských, ovšem sunnitských diktatur. V roce arabského jara a ještě nějakou chvíli poté se mohlo zdát, že v Sýrii existuje nějaká možnost k nastolení demokratičtějšího (nikoliv tolerantnějšího!) uspořádání, ale to se po ruské pomoci prezidentu Asadovi na podzim 2015 změnilo. Prezident a režim svou válku vyhráli, válku proti Asadovi vedou vlastně už jen nejtvrdší džihádisté, lidé s rodokmenem, nebo aspoň ideologií al-Káidy. (Dnešní poradce pro národní bezpečnost u prezidenta Bidena Jake Sullivan v depeši ministryni zahraničí Hillary Clintonové z 30. října 2015 doslova píše: „AQ is on our side in Syria.“)

Někdy od roku 2016 či 2017, odkdy je Asadovo vítězství hotová věc, se o situaci v Sýrii téměř nepíše už ani v zahraničním zpravodajství, takže si ani neuvědomujeme, jak vypadá běžný život normálního Syřana.

Základním faktem je skutečnost, že na severovýchodě země americká armáda (v rozporu s mezinárodním právem, ovšem ve spolupráci s Kurdy) okupuje naleziště ropy. Syrská oficiální místa tvrdí (a americká k tomu mlčí), že z okupované části Sýrie Američané vyvážejí přes Irák desítky tisíc barelů ropy denně. Letos v srpnu Damašek odhadoval denní vývoz americkými cisternami přes čáru do Iráku na 66 tisíc barelů, tedy cca 80 procent denní produkce ropy v zemi. To má závažné hospodářské dopady: Asadova vláda už nemůže dotovat ceny benzinu a nafty. Dovoz cizí, například íránské ropy přes moře vyžaduje logistické manévry a vyhýbání se mořím zemí, které na Sýrii uplatňují sankce.

Sankce dovnitř země jsou mířeny na dovoz zbraní nebo proti představitelům režimu, ty jsou v pořádku. Ale jiné sankce dopadají i na obyčejné Syřany. Například zákaz finančních transakcí de facto zruinoval zdravotnický systém, ačkoliv ten sám je ze sankcí vyjmut. Podle dostupných zpráv je dnes v Sýrii hospodářsky horší situace než prvních několik let po arabském jaru, kdy přitom v zemi zuřila občanská válka.

Mezi kritičtěji a současně konspirativněji založenými pozorovateli na Západě se najdou takoví, kdo v sankcích, které už nemohou napomoci svrhnutí prezidenta Asada, zato napomáhají emigraci Syřanů do Evropy, vidí plán tzv. velké výměny obyvatelstva. Podle této představy chce politická elita v Evropě vyměnit, nebo alespoň naředit autochtonní „Bioevropany“ novými, pestřejšími. Mnohem jednodušší vysvětlení říká, že politická elita prostě nerada přehodnocuje nějakou svoji politiku. Týká se to hlavně té, která byla přijata po mediální palbě a ve stavu morálního rozhořčení.

×

Podobné články