Když do Vrbětic přijede Čuk a Gek
Se zdrceným hlasem a decimovaným výrazem na mimořádné tiskové konferenci v sobotu v pět hodin odpoledne vystupuje před veřejnost premiér Andrej Babiš a double ministr Jan Hamáček, který kromě ministerstva vnitra dočasně obhospodařuje také ministerstvo zahraničí. Oznamují, že za výbuchem muničního skladu v moravských Vrběticích, který se odehrál před necelými sedmi lety, nejspíš stojí dva agenti ruské tajné služby GRU.
Evidentně emocionálně hnutý Andrej Babiš uvedl: „Na základě jednoznačných důkazů získaných vyšetřováním našich bezpečnostních složek musím konstatovat, že existuje důvodné podezření o zapojení důstojníků ruské vojenské zpravodajské služby GRU, jednotky 29155, do výbuchu muničních skladů v areálu Vrbětice 2014.“ Na základě toho pak zastupující ministr zahraničí rozhodl o vyhoštění 18 pracovníků ruské ambasády identifikovaných českými zpravodajskými službami jako agenti ruských tajných služeb.
Pochopitelně přichází mediální tsunami, ostatně jak jinak reagovat na slova premiéra, že ruská tajná služba měla vyhodit do vzduchu muniční sklad, při kterém zemřeli dva muži a který způsobil miliardovou škodu. Několik desítek minut po tiskové konferenci totiž přichází informační servis českých bezpečnostních a tajných služeb týdeník Respekt s interpretací celé události. Za výbuchem ve Vrběticích stojí stejné dvě figury, pro zjednodušení jim říkejme Čuk a Gek, které měly otrávit v Británii někdejšího jiného ruského zpravodajce Skripala; a podle textu Respektu mělo jít o likvidací zbrojního materiálu, který měl být přes bulharského obchodníka ze zbraněmi doručen na válkou zkoušenou Ukrajinu.
Zděšení z operace ruských služeb na českém území je pochopitelné. V neděli ho završuje šéf BIS Michal Koudelka stále v roli vysokého státního úředníka: slovy státníka ocenil „razantní reakci premiéra a ministra zahraničních věcí“.
Česká republika tak na chvíli dostala roli v největší geopolitické hře, kde se utkávají světové velmoci. V době pandemie, která paralyzuje především euro-americkou civilizaci, kdy opět eskaluje napětí na Ukrajině a kdy trvá napětí mezi USA a Čínou, která aspiruje na světového hegemona, a sekundujícího Putinova Ruska. Po dlouhých letech se Česká republika dostala do centra pozornosti světové politiky a médií, i když žádný vysoký představitel velkých zemí jako Angela Merkelová, Emmanuel Macron nebo Joe Biden se k události ve Vrběticích nevyjadřují. Žádné solidární vyhošťování diplomatů na straně spojenců, jaké následovalo po odhalení britských tajných služeb, že za atentátem na Skripala stojí zmiňovaní Čuk a Gek, nenásleduje. Údajně proto, že o to česká strana nepožádala.
Důležitý je ale český vnitropolitický kontext, nejen vazalský vztah problematického premiéra k prezidentovi otevřenému vůči Rusku a Číně, nenávist Miloše Zemana k šéfovi BIS, který evidentně žádný čučkař není, rozklad sociální demokracie, někdejší lídrovské strany opozice ekonomické transformace, tendr na dostavbu jaderné elektrárny, ještě mnohem důležitější obchod o vakcinaci proti čínskému viru a samozřejmě říjnové volby.
Pochopitelně demokraticky smýšlející a svobodně jednající lidé nechtějí žít pod ruským dozorem a tradiční západní svět je navzdory těžkým zkouškám, kterými současné tamní elity procházejí, stále lepším místem pro život. Ale k odkazu západního světa patří také přemýšlení, otázky, diskuse, kritické myšlení, i když už i tento termín stejně jako liberalismus si uzurpuje progresivistická levice. A nezodpovězených otázek a prázdných míst kolem výbuchu ve Vrběticích je ještě mnoho. Můžeme začít třeba tam, proč se o vysvětlení události dovídáme tak náhle, v sobotu 17. dubna odpoledne, den po zakázané cestě double ministra Hamáčka do Moskvy.
