Unikátní útěk: český důstojník oblékl uniformu SS, z lágru ujel v autě

Z kmenového lágru nacistického koncentračního tábora Natzweiler v Alsasku se za války podařil jen jeden útěk. Mezi pěticí vězňů, kteří se v srpnu roku 1942 převlékli do uniforem SS a v autě projeli kolem stráží, byl i československý důstojník Josef Mautner – Brixi. Ten následně po příjezdu do Londýna promluvil o zvěrstvech v nacistických koncentračních táborech. „Díky němu máme ojedinělé a obsáhlé svědectví,“ řekl při uvedení knihy Útěk z koncentračního tábora Natzweiler editor Jiří Plachý z Vojenského historického ústavu.

Pětice vězňů se rozhodla podniknout riskantní útěk z koncentračního tábora Natzweiler ve francouzském Alsasku. Převlékli se do uniforem SS a ukradli osobní auto. „Náš vůz byl šestiválec Wanderer – Union, žlutě natřený silný stroj, jehož vlastníkem byl sám SS-Obersturmführer Schlachter, který byl právě na dovolené nebo na služební cestě. Po průjezdu řetězem stráží jsme se dostali na silnici,“ líčí v knize útěk Josef Mautner.

„Tím ale jejich útěk nekončil, po několika kilometrech museli auto odstavit,“ řekl na uvedení knihy Jiří Plachý. Nakonec se mužům povedlo přejít demarkační linii. „Přechod se podařil čtyřem z pěti, což je unikátní,“ pokračoval Plachý. Z brzy okupovaného území utekli opravdu minutu po dvanácté. „Odjeli posledního dne, než Němci začali jižní Francii okupovat,“ dodal Plachý. Nakonec se dostali do Velké Británie, kde Mautner popsal československé exilové vládě poměry v koncentračních táborech, budovaných německými nacisty.

Tábor v horách

Koncentrační tábor Natzweiler není pro naši zemi tak známý, protože jím prošlo málo Čechů, vysvětlila Pavla Plachá z Ústavu pro studium totalitních režimů. „Dalším důvodem byla geografická vzdálenost našemu prostředí,“ vysvětlila Plachá. Natzweiler byl vybudován v horách v roce 1941 na území Alsaska ve Francii. „Důvodem byla žulová ložiska, která se v oblasti nacházela. Vězni byli nuceni k velmi těžké práci,“ řekla Plachá. „Od roku 1943 začala hrát větší roli práce vězňů pro zbrojní a letecký průmysl,“ dodala.

Práci v lomu Mautner v knize popisuje. „V lomu se provádělo předně odstřelování skal a odklizovací práce. Drcení kamene prováděly stroje. Vězňové museli sami krumpáči uvolňovat (odkopávat) zvětralý kámen, nakládat štěrk a menší balvany. Hlavně však prováděli planýrku velkého pracoviště a úpravu okolního terénu,“ psal ve vzpomínkách.

„Zpočátku dvě třetiny vězňů tvořili asociálové a kriminální vězni, převážně Němci. Později dominovali političtí vězni,“ vysvětlila historička Plachá. Postupně bylo v táboře vybudováno krematorium a plynová komora. Útěky z Natzweileru probíhaly výhradně z pobočných táborů. Jiří Plachý uvádí, že se jejich počet odhaduje na tři stovky, z nichž sto útěků bylo neúspěšných.

Američané Natzweiler našli prázdný

V září 1944 nacisté z důvodu blížící se fronty ze západu začali tábory vyklízet. Vězni byli převezeni do Dachau či do pobočných táborů Natzweileru. „Americká armáda tábor našla prázdný, ale byl to první tábor, na který spojenecké vojsko narazilo,“ řekla Plachá s tím, že podle odhadů německých historiků táborem prošlo asi padesát tisíc vězňů.

Josef Mautner - Brixi byl zatčen 1. září 1939 a poslán do koncentračního tábora Dachau. Prošel i Buchenwaldem, do Natzweileru se dostal na jaře 1942. Po válce velel 21. tankové brigádě v Žatci. V dubu 1949 byl z armády propuštěn do civilu. Dál pracoval jako úředník v Teplicích, kde roku 1965 zemřel.