Pokud teď pár lidí neztratí nervy, sledujeme začátek Babišova konce

Na 29. dubna, den před jmenováním Marie Benešové novou ministryní spravedlnosti, svolává občanská skupina Milion chvilek pro demokracii do Prahy velkou demonstraci. Jejím cílem bude ochrana nezávislosti české justice. Jak známo, panují důvody k obavám. Den poté, co policie oznámila, že v případu Čapí hnízdo navrhuje podat obžalobu na premiéra Andreje Babiše a další obviněné včetně jeho ženy Moniky, musel oznámit rezignaci dosavadní ministr spravedlnosti Jan Kněžínek. Oficiálně je to samozřejmě na vlastní žádost, což Kněžínek sdělil veřejně. Soukromě prý vysvětloval, že poslední tři týdny cítil stupňující se tlak a fámy, že bude nahrazen - a že už to neměl zapotřebí.

Kněžínek, nominant ANO, byl příjemné překvapení, nestal se vodičem premiérových přání vůči státním zástupcům. Pokud ale demonstrace jako ta ohlášená Milionem chvilek mají být do budoucna bezpředmětné, musejí se teď rozhodující figury v justici zachovat opačně než Kněžínek. Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman v podstatě veřejně slíbil, že garantuje, aby Čapí hnízdo nebylo zameteno pod koberec. O stupeň níž dává prý totéž najevo vrchní žalobkyně v Praze Lenka Bradáčová. V takovém případě by nová ministryně Benešová musela jít vyloženě na sílu a zjednávat v soustavě nebo u soudů "pořádek" politicky - pro takový případ reprezentanti menší vládní strany ČSSD neformálně ujišťují, že strana by z vlády odešla a přitom hlasitě bouchla dveřmi. Potom by se Babišovo vládnutí definitivně stalo vládou politické lůzy. Navíc by nějaká případná operace Benešové byla tak procesně složitá a namáhavá, že její spuštění se pořád zdá nepravděpodobné.

Proč tedy ta změna na spravedlnosti? Už odedávna je Babišovou pracovní metodou nátlak a vyvolávání jakéhosi blíže neurčeného strachu. Funguje to většinou bezvadně, jen tři příklady z mnoha: Čtyři místopředsedové prvního vedení ANO z pěti na jaře 2013 rezignovali, když se Babišovi znelíbili a on jim dal najevo, že potřebuje jen prodloužené páky své vůle. Nedrželi svůj mandát delegátů sjezdu, neboť se majitel tvářil nepříjemně. Řada novinářů z vydavatelství Mafra, která měla tu dvojí smůlu, že předtím hrdinně drtila politiky a pak se jejich vydavatelský dům ocitl v Babišově majetku, se taky adaptovala a o skutečně nepříjemných tématech pro Babiše nepíše. A většinou ani nebyl nutný osobní nátlak. Ředitel Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) Michal Murín, který zveřejnil Babišovu pohrůžku, že bude odejit a skandalizován, několik měsíců vzdoroval, než byl před rokem touto dobou hospitalizován pro vyčerpání organismu v nemocnici a skutečně rezignoval. A teď si ministr Kněžínek sice zachoval osobní integritu, ale zřejmě už chtěl mít klidné Velikonoce v rodinném kruhu.

Jenže ani premiér-oligarcha v České republice roku 2019 nemůže v některých situacích vyvinout víc než tento nekonkrétní nátlak. A když náhodou narazí na člověka s pevnými nervy, jeho možnosti jsou rychle vyčerpány. Proti vyšetřovateli Čapího hnízda Pavlu Nevtípilovi je už dlouho vyvíjen nátlak nejprve skrze Lidové noviny a Mladou frontu Dnes, před čtvrt rokem pak Nevtípila začal vyšetřovat Roman Dragoun, nový ředitel inspekce po Murínovi. Nevtípil přesto svou práci dokončil a teď navrhl poslat k soudu obžalobu. Totéž - tedy zachování klidu a aspoň bazální smysl pro povinnost - teď insideři očekávají od Zemana s Bradáčovou. 

Pokud se Andrej Babiš dostane k soudu, odumře už tímto momentem podstatná část jeho moci - aura všemocného a bezohledného muže, již se mu většinou daří vzbuzovat v lidech, kteří s ním pracovně přicházejí do styku. Pak ale vládnutí pro něj začne být energeticky mnohem náročnější, a následné chyby a únava se nakonec promítnou i do těch jeho slavných preferencí.