KOMENTÁŘ
1
KOMENTÁŘ
Skupina bezpohlavních bytostí vystoupí ze žlutého výtahu na povrch fialové planety. Různě poskakují, máchají kladivy i štětci, zatímco se objevují slogany jako ...
00:05
00:04
00:03
00:01
22. 11.
22. 11.
22. 11.
22. 11.
22. 11.
22. 11.
Ti skeptičtější z nás, kdo jsme od jara byli v opozici vůči celostátní karanténě a od té doby kriticky sledovali debatu o koronaviru, musejí uznat body, v nichž se nenaplnily některé naše optimistické předpoklady. Tedy ten bod je v zásadě jeden: koronaviru neučinila přítrž jarní ani letní sezona, ultrafialové sluneční záření ho zřejmě sice oslabovalo, tak jak oslabuje jiné viry, ale méně, než by bylo potřeba. Vyšší testování by vysvětlilo vyšší počet pozitivních případů, ale virus opět víc škodí – což nelze popřít, poněvadž potom bychom popírali oficiální čísla o počtu hospitalizovaných a speciálně lidí s těžším průběhem nemoci. Takový je trend posledních dvou týdnů.
Ono nenaplněné očekávání optimistů však dává o to větší váhu jinému argumentu, který mají optimisté od jara rádi. Je jím samozřejmě teorie o stádní imunitě. Rastislav Maďar nebo Roman Prymula (ten po krátkém zaváhání v dubnu) tvrdili a tvrdí, že stádní neboli kolektivní imunity u koronaviru dosáhnout nejde. Jaké štěstí, že Bůh stvořil Švédsko, které světu po Gretině výronu iracionality dalo letos epidemiologickou politiku, jejímž cílem byla kolektivní imunita.
Od přelomu srpna a září rostou napříč Evropou čísla nových pozitivních případů. Ale Švédsko i přes navýšení testů (asi o třetinu víc než ve stejně lidnaté České republice) eviduje jen velmi málo nových případů, kolem 200 denně. Od června, kdy tam pozitivní případy vrcholily, počet nově objevených lidí s infekcí víceméně trvale klesá –navzdory návratům z dovolených do práce, navzdory tomu, že Švédové nemusí nosit roušky v uzavřených prostorech. Podíl pozitivně testovaných v zemi je s 1,3 procenta téměř nejnižší v Evropě. Těžkých případů, které u nás šplhají ke stovce, mají ve Švédsku aktuálně 13.
Rychlost nárůstu nových infekcí bývá vyjadřována počtem dní, za které by se při stejném tempu počet aktivních případů zdvojnásobil, tedy čím víc dní, tím pomalejší infekce v dané zemi je. Čísla za včerejšek: Švédsko 347 dní, Finsko 116, Norsko 87, Dánsko 50; mimo Skandinávii Německo 139 dní, Británie 77, Francie 35, Česká republika 18 dní. A zatímco u nás, stejně jako víceméně v celém vyspělém světě, znovu zavádíme různá opatření a přiškrcujeme život společnosti, Švédsko kráčí opačným směrem. Od 1. října – pokud se nezhorší epidemiologická situace – budou domovy důchodců opět otevřené návštěvám.
Úspěch mívá mnoho otců, takže čeští příznivci karantén jsou schopni tvrdit, že Švédové od jara taky žijí v karanténě, jen s tím rozdílem, že dobrovolné. Což je do jisté, skromné míry pravda (například na jaře sami od sebe hodně omezili cesty). Hlasatelé důsledného trasování u nás se zase uchylují k představě, že Švédsko určitě trasovalo ostošest a to že je ten pravý důvod toho, že nákazu dokázalo zastavit v zárodku. Proti tomu ovšem mluví kumulativní číslo nositelů koronaviru na sto tisíc obyvatel, Švédsko ho má poměrně vysoké.
Naopak samotní strůjci švédské epidemiologické politiky mluví o kombinaci dobrovolného sebeomezení a – pozor – kolektivní imunity. Ta se skládá nejen z lidí, kteří už covid prodělali, ale i z těch s buněčnou a přirozenou imunitou, byť o jejich množství v obyvatelstvu panují mezi vědci spory. S argumentací hlavního státního epidemiologa Anderse Tegnella se čtenář může seznámit například tady.
Liberálnější epidemiologická politika Švédska byla a je kritizována pro počet mrtvých s covidem. Země s téměř 5900 oběťmi eviduje desetkrát víc obětí na 100 tisíc obyvatel než sousední Norsko. Nicméně toto srovnání je příliš mechanické: Švédsko například mělo na začátku jara, tedy v době, kdy se vlády teprve rozhodovaly, jakou zvolí odpověď, vyšší virovou nálož, začínalo z horší startovací pozice. Pustilo nákazu do domovů důchodců, ačkoliv je Tegnell nechal zavřít docela rychle. (Mezi experty se neoficiálně mluví o tom, že Švédsko v domovech důchodců doplatilo na to, že značná část personálu a pečovatelů se rekrutuje z přistěhovalecké komunity – ne že by řekněme Somálci chtěli zabíjet staré bělochy, ale prostě na jaře, když se vyhlašovala přísnější pravidla, často nerozuměli tomu, co se po nich vlastně chce.)
Tegnell sám od začátku upozorňoval na to, že nákaza zemí neprojde bez obětí a že jich může být několik tisíc. Účet ještě není uzavřen, nicméně zdá se, že na podzim – někdo tomu říká „druhá vlna“, někdo sezona respiračních nemocí – je Švédsko připraveno lépe než velké národy západní Evropy i než my. Pokud nízká čísla pozitivních případů ve Švédsku vydrží, bude to dobrá zpráva pro úzkostlivé společnosti Západu a naprosto dramatická zpráva pro jejich politické třídy, včetně té české. Byť česká společnost také začala kráčet švédskou cestou ke kolektivní imunitě, zvedající se panika velmi ztíží dojít tou cestou na konec.
NÁSILÍ VE ŠVÉDSKU
SITUACE V BALTSKÉM MOŘI
ZAPÁLENÝ KORÁN
