Všude hledám Tolkiena. O indoktrinaci na anglosaských univerzitách

Všude hledám Tolkiena. O indoktrinaci na anglosaských univerzitách
Patrick Deneen. Foto: Jan Zatorsky
30 Rozhovorů

30 ROZHOVORŮ

Daniel Kaiser

Týdeník Echo připravil zvláštní samostatné vydání výběru nejlepších interview z uplynulých dvanácti měsíců své produkce. Speciál 30 rozhovorů představuje tři desítky českých i zahraničních osobností z oblasti politiky, vědy, kultury i společenského dění. Jedním ze zpovídaných je i profesor politologie Patrick Deneen. Přinášíme ukázku z textu, který bude k dostání ve vybraných trafikách od 23. června. Objednat on-line si jej můžete ZDE.

V Americe se politická řež odehrává mezi dědici klasických liberálů, kteří se dnes většinou označují za konzervativce a dominují Republikánské straně, a tzv. progresivními liberály ovládajícími Demokratickou stranu. Politická korektnost, genderová ideologie, útoky na různé historické velikány, kteří u dnešních zkoušek z politické korektnosti propadají – všechno to, co s úžasem sledujeme nejdřív ve zprávách zpoza oceánu, pak v Británii a časem i v kontinentální Evropě, přichází od progresivních liberálů. Jak se stalo, že dnes za liberála může být považován někdo, kdo nepřináší svobodu, ale zákazy a omezování? Nedošlo tu ke krádeži pojmu? Ve Spojených státech loni vzbudila velký zájem kniha profesora politologie Patricka Deneena Proč liberalismus selhal. Podle Deneena je vývoj od klasického liberalismu k progresivismu logický, oba proudy považuje jen za variantu téže ideologie, která je ovšem v koncích – jak právě ukazují zmiňované excesy. Co tedy liberalismus může nahradit? A dělají dobře ti čeští rodiče, kteří chtějí své děti posílat na zideologizované anglosaské univerzity?


Co chvíli přichází z Británie nebo z USA nějaká naprosto bizarní zpráva. V Sussexu nepustí do školy studentky, když si odmítnou místo sukně vzít genderově neutrálnější kalhoty. V Americe pokračuje skandalizace soudce Kavanaugha za drobné sexuální prohřešky na koleji, které se staly před čtyřiceti lety, a kdoví jestli. Na univerzitách mívají potíže vystoupit konzervativnější přednášející. V obou zemích vládnou konzervativci a zdá, že proti tomu nic nedělají. Proč?

To je zajímavá věc. Donald Trump měl před pár měsíci projev na Konferenci pro konzervativní politickou akci (CPAC – pozn. red.), který nadchl mnoho konzervativních Američanů. V podstatě slíbil instruovat ministerstvo spravedlnosti, aby začalo vyšetřovat přestupky proti svobodě projevu na univerzitách. Vyvolalo to diskuse a mezi rektory obavy, co takové vyšetřování ministerstvem spravedlnosti může znamenat. Na konzervativní straně politického spektra je a vždycky byla větší úcta ke společenským institucím, také k autonomii univerzit. Vláda by neměla manipulovat občanskou společností. Problém je, že dnes už se skoro všechny univerzity považují za agenty progresivního liberalismu a nepřátele konzervativců. Došly do stavu, kdy se z nich stal ideologický monolit. Mají politickou agendu a je potřeba přistupovat k nim jako k politickým entitám. Takže bych řekl, že názory na pravici se začínají měnit, ale než se ustoupí od zásady laissez-faire, chvíli to potrvá.

Člověk by čekal, že trumpovci budou v tomto ohledu průbojnější. Nota bene když pořád čte, jaký přišel s Trumpem do Bílého domu ranař a pomalu autoritář.

Asi by se mělo připomenout, že levice tradičně nasazuje mocenské páky v třetím sektoru a vzdělávání daleko ochotněji. Například Obamova vláda použila hrozbu odepření federálních fondů organizacím, které nepřijmou její sexuální agendu, totiž odmítnout ve svých pojišťovacích smlouvách svým zaměstnancům hradit antikoncepci. Což bylo krajně sporné pro katolické podniky, mezi nimi i mou univerzitu. Bylo to porušení náboženské svobody. Běžely soudní pře, skončily až po nástupu Donalda Trumpa, který celé to nařízení zrušil. Máte pravdu v tom, že republikánské vlády historicky nebyly příliš ochotné používat stejné způsoby jako demokraté, nikdy nehrozily odebráním vládních peněz. Tady je Trump myslím první. Co vím, lidé na ministerstvu spravedlnosti už nějaké směrnice vyvíjejí. Upřímně řečeno, většinou už vyslovení hrozby stačí k tomu, aby dotyčné instituce změnily chování.

Foto: Echo24.cz

Týká se ten vynucovaný ideologický monolit, zastrašování profesorů a studentů, kteří nějak vybočili, i slavných škol, jako je Harvard nebo Yale?

Čím prestižnější, tím horší, tím ideologicky uniformnější. Panuje skoro všeobecné přesvědčení, že smyslem univerzity má být osvobození člověka podle liberální filozofie, tedy osvobození od vnějších omezení. Dlouho to nebylo tak úplně patrné, zdálo se, že univerzity této osvobozovací vlně naopak vzdorují. Hlavně humanitní vědy byly dlouho útočištěm pojetí lidské přirozenosti, která je dána Bohem. Hlásaly, že se musíme naučit s touto Bohem nám danou přirozeností se srovnat. Proto taky učení Aristotela, Tomáše Akvinského, teologická, filozofická i literární tradice zaujímaly na univerzitách tak dlouho ústřední postavení. Vlastně donedávna. Zrovna minulý týden jsem byl v Oxfordu, stopy po onom tradičním kánonu jsou tam všude. V Oxfordu působili C. S. Lewis nebo Tolkien.

Berete Tolkiena jako svého spojence?

Samozřejmě, on byl jedním z velkých tvůrců ve staré tradici. Byl autorem hluboce konzervativních spisů, které pak vytvořily podnos pro jeho slavnou trilogii Pán prstenů. Všude tam najdete Tolkienův názor, že lidský charakter je výsledkem vědomé kultivace ctností, především ve vztahu k jiným lidem. Ďábel je vždycky ukryt v pokušení. Když je nositel prstenu vystaven pokušení stát se neviditelným a oddělit se tak od své komunity, zachrání ho pokaždé vztah k ostatním. Proto má v Pánu prstenů tak zásadní místo přátelství Froda se Samem. Ten Froda vždycky drží při zemi, v přirozeném světě, ačkoliv Frodovi by stačilo nasadit si prsten a zmizet. V dnešním světě jsme vedeni k pocitu, že všechno v životě si můžeme volit. Nejdůležitější je být autentický jedinec, bez ohledu na společnost. Tolkien řeší odpověď na otázku, jak zachovat dobro v moři zla. Hrdinou u něho nebývá jednotlivec, ale obec, komunita. Jde o vazby, vztahy mezi jednotlivci, ty pak kultivují jejich místo na zemi. Tolkien vlastně v žánru fantasy vytvořil literární portrét staré filozofické tradice. Takové osobnosti jako Tolkien a jeho dobrý přítel C. S. Lewis ještě před válkou tvořily na Oxfordu jakési srdce vzdělání. Nicméně ve stejnou dobu už na univerzitách prudce roste význam technických věd, toho, čemu říkáme STEM (americká zkratka pro slova: věda, technologie, strojírenství, matematika – pozn. red). Ty se mezitím staly dominantou univerzitní výuky.

Nezkrácený rozhovor bude s celým speciálem 30 rozhovorů k dostání ve vybraných trafikách od 23. června. Objednat on-line si jej můžete ZDE.