„Jednou indián, navždy indián.“ Vinnetou i náčelník Inču-čuna slaví 80. narozeniny

INDIÁN MITIĆ USPĚL I V NĚMECKU

„Jednou indián, navždy indián.“ Vinnetou i náčelník Inču-čuna slaví 80. narozeniny
Panorama

Echo24

Kariéru srbského rodáka Gojka Mitiče odstartovaly indiánky, které v jugoslávských exteriérech v 60. letech natáčely západní produkce. Největší slávu pak herec s typickými ostře řezanými rysy získal jako představitel čestných a spravedlivých indiánů ve filmech, jež vyráběla východoněmecká společnost DEFA. Mitić, narozený 13. června 1940, se později objevil i v dalších rolích, indiánské nálepky se ale už nikdy nezbavil. Vinnetoua hrál v Německu v rodišti Karla Maye více než tisíckrát.

„Jednou indián, provždy indián,“ přiznal pohledný Srb, který si před čtyřmi lety zahrál náčelníka Inču-čunu v televizním zpracování Vinnetoua. Před kamerou se Mitić v posledních letech objevuje jen výjimečně, poměrně často přitom v jeho filmografii přibývají neindiánské role. Hrál v dokumentárním cyklu Europas letzter Sommer (Poslední léto Evropy; 2012) nebo v poněkud propagandistickém rusko-srbském filmu Balkánská hranice (2019), líčícím události v Kosovu krátce po bombardování Jugoslávie.

Divoký Západ nicméně nepouští, důkazem je i role náčelníka Tahmahkery ve westernu In einem wilden Land (V divoké zemi; 2013). Indiána – ovšem jiného druhu – si v „nultých letech“ zahrál i v divadle. Tahle role se ale jeho stereotypu vymykala, byl to totiž mlčenlivý Bromden v Přeletu nad kukaččím hnízdem, který uvádělo divadlo v severoněmeckém Schwerinu od března 2007 do ledna 2009. A podle tisku to byl Mitičův životní výkon. Na stejné scéně později ztvárnil i Řeka Zorbu.

V paměti diváků, zejména těch z východní Evropy, ale Mitić zůstane díky indiánkám. Rodák z jihosrbského města Leskovac, kterého za války vychovávali prarodiče, se přitom měl původně stát tělocvikářem. Jako student bělehradské Akademie tělesné výchovy si ale podobně jako řada spolužáků začal přivydělávat při natáčení italských a anglických filmů. Od statisty a dubléra se vypracoval až k prvním menším rolím – byl třeba atentátníkem na Abrahama Lincolna, více ale zaujal ve filmech o Vinnetouovi.

Foto: Herec Gojko Mitić (vpravo) s Pierrem Bricem coby Vinnetouem

Vinnetoua hrál více než tisíckrát

Tehdy Gojko Mitić asi nepomyslel na to, že jednou vystřídá Pierra Brice přímo v roli čestného Apače. Byť to nebylo na filmovém plátně, ale při každoročních slavnostech Karla Maye v německém Bad Segebergu, kde hrál Vinnetoua v letech 1992 až 2006 ve více než tisíci představeních. Kostým apačského náčelníka si Mitić vysloužil hlavně množstvím rolí, které od 60. let sehrál ve východoněmeckých filmech. Ten první, Syny velké medvědice, režíroval v roce 1966 český režisér Josef Mach.

Úspěch filmu byl tak velký, že hned následující rok obsadili Mitiče v Berlíně do snímku Náčelník Velký had a později ještě do desítek dalších indiánek. „Do Berlína jsem přišel jako neznámý herec z východu, ale měl jsem štěstí,“ vzpomínal na začátky své hvězdné kariéry. „Ať je člověk jakkoli úspěšný, měl by zůstat nohama pevně na zemi,“ řekl také Gojko Mitič, který si nikdy nepotrpěl na výstřelky. Zabydlel se v Berlíně a soukromý život si až žárlivě střežil.

„Lásku nemůžete vyžadovat násilím. Je jako motýl – přiletí, na chvíli usedne a zase odlétne jinam,“ řekl v roce 2009 v rozhovoru Mitić, o kterém se ví aspoň to, že má již dospělou dceru. Ani slavnému herci, který prožil většinu života v cizině, se ale nevyhnuly následky rozpadu Jugoslávie. Od 60. let třeba využíval výhod svobodného cestování na jugoslávský pas – „často jsem zajel kolegům do Západního Berlína něco koupit,“ vzpomínal například. V 90. letech se ale situace změnila.

S jugoslávskými doklady tehdy potřeboval Mitić vízum téměř všude, ještě za časů rozděleného Německa ale získal nárok na občanství, a tak v roce 2000 požádal o německý pas. I díky tomu tak byl o tři roky později nominován do německé verze soutěže o největší historickou osobnost. „Je to pro mě velká čest, ocitnout se ve společnosti německých velikánů. Byl bych ale příliš pyšný, kdybych se chtěl srovnávat s lidmi jako Beethoven nebo Goethe,“ poznamenal tehdy Mitić.

Na herce, který kromě statečných a čestných indiánů hrál také řadu civilnějších rolí v televizi i u filmu, ale nezapomněli ani jinde. V roce 2007 mu třeba na mladoboleslavském Festivalu evropských filmových úsměvů udělili zvláštní ocenění. „Cena mě trochu zaskočila, protože taková se dostává na sklonku herecké kariéry a já bych ještě rád několik filmů natočil,“ řekl tehdy s úsměvem Gojko Mitić, který má na kontě i prestižní německou mediální cenu přezdívanou Zlatá slepice.