Jak se žije s koronavirem: strach, nuda i vtipy

Jak se žije s koronavirem: strach, nuda i vtipyNOVÉ
Svět

Koronavirus v Itálii

Michael Durčák

Epicentrem globální pandemie koronaviru už není Čína, ale Evropa, jak prohlásil šéf Světové zdravotnické organizace (WHO) Tedros Adhanom Ghebreyesus. Nejvíce zasaženou zemí starého kontinentu je Itálie, která hlásí už přes 17 000 případů a víc než 1200 mrtvých, nemocnice nestíhají a veškeré obchody kromě potravin a lékáren zůstávají zavřené. Život v šedesátimilionové zemi se však úplně nezastavil. Především mladí Italové se pak snaží nadále bavit vtipy o zákeřné nemoci, či sledovat společně filmy online. Veškerou výuku na školách se pak učitelé snaží nahradit žákům online. „Musela jsem se ze dne na den naučit, jak pracovat s online výukovými materiály, potřebuji na všechno mnohem víc času. Bojím se snad ještě víc o své studenty než o sebe,“ říká učitelka Angela Condini ze severoitalského Trenta.

Italové zažívají v posledních dnech obrovský nápor na svůj zdravotní systém. Jen během pátku zemřelo 250 lidí a počet nakažených stoupl o 20 %. Zdravotní systém na Apeninském poloostrově je před zhroucením a napříč zemí rezonovala fotografie vyčerpané sestřičky z Milána na Instagramu s následujícím textem:

„Jsem zdravotní sestra, a právě teď čelím této lékařské pohotovosti. Taky se bojím, ale ne toho jít nakupovat, ale chodit do práce. Obávám se, že moje maska nemusí dobře přilnout k obličeji, nebo jsem se mohla náhodně dotknout někde špinavými rukavicemi, nebo mi možná čočky úplně nezakrývají mé oči a něco může projít. Jsem fyzicky unavená, protože ochranná výstroj mě bolí, potím se v laboratorním plášti a jakmile se obleču, nemohu pak šest hodin jít na záchod nebo se napít. Jsem psychicky unavená, stejně jako všichni moji kolegové, kteří byli ve stejném stavu týdny, ale to nám nezabrání dělat svou práci tak, jak jsme to vždycky dělali. Budu se i nadále starat o své pacienty, protože jsem hrdá na svoji práci a miluju ji. Žádám kohokoliv, kdo čte tento příspěvek, aby nemařil úsilí, které vyvíjíme, aby nebyl sobecký, zůstal doma a chránil tak především ty, kteří jsou nejvíce křehcí. My, mladí lidé, nejsme vůči koronaviru imunní, můžeme také onemocnět, nebo ještě hůře, můžeme také nakazit další lidi. Nemůžu si dovolit luxus vracet se do mého domu v karanténě, musím jít do práce a dělat svou část. Prosím, vy udělejte tu svoji.“

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Sono i un'infermiera e in questo momento mi trovo ad affrontare questa emergenza sanitaria. Ho paura anche io, ma non di andare a fare la spesa, ho paura di andare a lavoro. Ho paura perché la mascherina potrebbe non aderire bene al viso, o potrei essermi toccata accidentalmente con i guanti sporchi, o magari le lenti non mi coprono nel tutto gli occhi e qualcosa potrebbe essere passato. Sono stanca fisicamente perché i dispositivi di protezione fanno male, il camice fa sudare e una volta vestita non posso più andare in bagno o bere per sei ore. Sono stanca psicologicamente, e come me lo sono tutti i miei colleghi che da settimane si trovano nella mia stessa condizione, ma questo non ci impedirà di svolgere il nostro lavoro come abbiamo sempre fatto. Continuerò a curare e prendermi cura dei miei pazienti, perché sono fiera e innamorata del mio lavoro. Quello che chiedo a chiunque stia leggendo questo post è di non vanificare lo sforzo che stiamo facendo, di essere altruisti, di stare in casa e così proteggere chi è più fragile. Noi giovani non siamo immuni al coronavirus, anche noi ci possiamo ammalare, o peggio ancora possiamo far ammalare. Non mi posso permettere il lusso di tornarmene a casa mia in quarantena, devo andare a lavoro e fare la mia parte. Voi fate la vostra, ve lo chiedo per favore.

Příspěvek sdílený Alessia Bonari (@alessiabonari_),

Italové už do nemocnic povolali také studenty medicínských fakult a doktory v důchodu z důvodu nedostatku personálu.

V úterý pak Italy alespoň potěšila zpráva, že po telefonátu mezi ministry zahraničí Itálie a Číny pošle Čína v rámci masivního obchodního dealu do Evropy 2 miliony masek a 1000 plicních ventilátorů. Kromě toho Číňané darují Itálii sto tisíc respirátorů, dvacet tisíc ochranných obleků i další potřebný materiál.

Pro mnohé však nemusí mít nemoc fatální průběh. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) má 80 % případů koronaviru pouze mírnou nemoc, 14 % pacientů pak potřebuje hospitalizaci a 6 % procent jich končí v kritickém stavu. Všechna opatření se v současné době koncentrují pak na to, aby se zploštila křivka neboli anglicky flatten the curve, což je dopodrobna vysvětleno v českém překladu původního anglického postu Tomase Pueya zde. Pro porovnání s evropskou zkušeností jsou pak zajímavá opatření, jaká zavedla Jižní Korea, což je země, která je vzhledem ke klesajícímu počtu nakažených často dávána za vzor.

Mnohé pak bude jistě zajímat, jak zhruba probíhá každodenní život nakaženého koronavirem, který patří to výše zmíněných 80 % případů, je to veskrze prý příšerná nuda. „Nejsem zase tak vyplašená, spíš se už teď nudím. Nejvíc se nebojím o sebe, ale o to, že jsem nakazila svoji rodinu,“ říká pro Echo24 nakažená dvaadvacetiletá Italka ze severu země, která si nepřála být jmenována.

„Potkala jsem kamaráda jednoho dne v knihovně, dali jsme si venku cigaretu, pak mě objal a já šla domů. Pravděpodobně on mě nakazil. Nejdřív jsem ho nenáviděla, měla jsem pocit, jako kdybych chytla mor, ale teď vím, že za to nemůže. Ani on, ani já jsme několik prvních dní neměli žádné symptomy,“ popisuje. Jednoho dne pak k ní do domu přišel lékař s tím, že měla kontakt s člověkem nakaženým koronavirem a je tak nutné u ní provést test, který se následně ukázal jako pozitivní.

„Pořád netuším, jestli jsem někoho nakazila. To je snad to nejhorší. Ráno se vždycky probudím unavená, napiju se vody a jdu něco sníst. Samozřejmě s maskou. Sehnali jsme jen chirurgickou masku, kterou si musím měnit každé dvě hodiny poté, co zvlhne. Maminka vždycky připraví jídlo pro celou rodinu, dá mi ho před dveře a zaklepe, abych si ho mohla vzít. Většinu dne trávím v posteli, jsem strašně unavená, koukám na Netflix nebo si čtu. Včera mi dokonce volal starosta našeho města a popřál mi, abych se co nejdříve uzdravila. Odpoledne pak, pokud se cítím dobře, vyjdu ven s maskou, abych si dala kávu, nebo cigaretu a dopřeju si na dvacet minut sluníčko na balkoně, pak jdu zase zpátky do pokoje. Občas si řeknu o nějaký extra pamlsek jako zmrzlina nebo ovoce. Je to šíleně ubíjející a nudné,“ popisuje svou denní rutinu. Největší problém je pak podle nakažené v případě, když dojde na návštěvu koupelny. „Vždycky když musím do koupelny, jdu samozřejmě s maskou a potom musím všechno vyčistit speciální dezinfekcí a pořádně si umýt ruce. Už si přeji, aby byl konec,“ uzavírá.

Ekonomické škody celé katastrofy jsou zatím nevyčíslitelné. Evropská komise však už předeslala, že v případě postižených států bude flexibilnější s dodržováním hranice tří procent schodku HDP stanovené dle fiskálních pravidel EU pro ekonomiky eurozóny. Italové už tento týden pozastavili splácení hypoték a vláda slíbila, že schválí balíček ve výši 25 miliard eur, který má zbídačené zemi pomoci. „Nikdo kvůli koronaviru nepřijde o práci,“ zdůraznil na tiskové konferenci ministr financí Roberto Gualtieri. Prvních 12 miliard eur bude uvolněno v pátek. Peníze mají ve střednědobém období pomoci především pracujícím. Zbytek peněz pak nemá být použit okamžitě, ale v průběhu času podle toho, jaké ekonomické, sanitární a sociální komplikace vzhledem k pandemii v zemi nastanou.

Kromě lékařů se život ze dne na den úplně proměnil také studentům a učitelům, když byly minulý týden v Itálii ze dne na den uzavřeny univerzity. Většina výuky se tak přesunula na internet. „I když to působí možná zvláštně, vlastně zatím nemám zase tolik volného času. Pět až šest hodin denně mám normálně školu a do toho hromadu úkolů a materiálů ke čtení, univerzita se vážně snaží,“ říká Chiara Fogo, která žije v Pise v Toskánsku. „Naštěstí chodím na malou univerzitu, kde je nás na přednáškách maximálně 25, takže jsme byli schopni přejít na online výuku téměř okamžitě a všechno probíhá sice z domova, ale víceméně normálně. Nejhorší pro mě je, že nemůžu vidět svoji rodinu, která žije na severu země v Padově, kde to bylo od začátku hodně zlé a netuším, kdy a zda vůbec se s nimi ještě někdy setkám. Aby mi nepraskla hlava z toho věčného sezení doma, snažím si jít alespoň odpoledne občas zaběhat,“ pokračuje.

Situace je pak těžká speciálně pro učitele, z nichž především ti starší museli ze dne na den přejít na úplně jiný typ výuky. „Počítač dělá všechno chladnější. Jako učitel potřebujete lidský kontakt, jsem na to už roky zvyklá. To je pro mě nejhorší. Všechno mi teď trvá mnohem víc času a je to stresující víc než kdy dřív, je to až epochální změna, chybí mi kontakt jak s kolegy, tak se žáky. Dřív jsem se víc soustředila na téma dané hodiny, teď se soustředím především na to, jak všechno nastavit na počítači,“ říká smutně učitelka dějepisu a filozofie Angela Condini ze severoitalského Trenta. „Dvakrát týdně si volám se svými bývalými studenty, kteří mi dodávají motivaci, abych tohle všechno zvládala. Denně se pak snažím dávat na internet svým žákům krátká videa na různá témata, aby se z nich mohli učit. Největší problém je, že každý týden nebo dva musím dělat s žáky ústní zkoušení, což se přes počítač dělá vážně špatně, ale věřím jim, že nepodvádějí. Hlavně si přeju, aby se nikomu z mých žáků nic nestalo, bojím se o ně víc než o sebe,“ uzavírá.

Foto:

Učení online

Běžný denní „provoz“ na italských ulicích se nedá porovnat s tím, co znáte. Americký The Atlantic dal dohromady sérii dechberoucích fotek nejen z Itálie, ale z celého světa, které ukazují, jak pandemie koronaviru mění každodenní život na planetě.

Všechno však není zase tak zlé a mnozí Italové se snaží na celé situaci najít i pozitivní věci. „Vlastně nemám zase tolik práce, protože už budu na univerzitě brzo končit, u přednášek, které nevyžadují účast, vlastně dostávám jen vždy do mailu příslušné prezentace, takže se snažím číst a využít nabízený čas co nejsmysluplněji. Permanentně mám pak otevřenou stránku mapující případy koronaviru všude po světě. A taky piju hodně piva, co se taky dá dělat jiného, když kromě nákupu jednou za dva-tři dny sedíte doma,“ říká student Aurelio Wilhelm Pellicanò z Milána.

Podobně to vidí i Elisa Condini, dcera již výše zmíněné učitelky z Trenta. „Taky se moc neučím, takže se snažím zlepšit ve vaření, nebo se naučit nějaký nový jazyk. Pozitivní je, že můj pokoj nebyl snad nikdy čistější. A taky s kamarády děláme konference, kde společně pijeme víno a koukáme se na béčkové italské seriály, kterých je spoustu. Říká se, že každá dystopie je nuda a teď to zažívám na vlastní kůži,“ říká. Oba se pak shodují na tom, že Italové, což může znít vzhledem k rozsahu katastrofy morbidně, mají ohledně koronaviru pořád nejlepší memes na světě (a ano, pořád jim přijdou vtipné).

Foto:

Koronavirová memes

S přibývajícím časem se pak Italové snaží udržet morálku na vysoké úrovni třeba zpěvem. Internetem například koluje video z toskánské Sieny, kde lidé zpívají do potemnělé a liduprázdné ulice píseň Viva la nostra Siena (Ať žije naše Siena).

V Římě pak jeden z fanoušků fotbalového AS Řím do noci zase zpíval ikonickou píseň Grazie Roma, která zní na stadionu AS po každém vyhraném zápase Serie A. Italům fotbal hodně chybí. Italská Serie A byla přerušena zatím na měsíc a několik týmů už je kompletně v karanténě.

Mimochodem, zmiňovaný AS Řím pořádá sbírku na podporu nemocnice Lazzaro Spallanzani v Římě, která peníze potřebuje na boj s koronavirem. Přispět můžete stále zde.

 

Související články