Manifest vraha z Bratislavy ukazuje, že všechno je jinak

Třináctého října zastřelil devatenáctiletý Juraj K. před bratislavskou restaurací Tepláreň dva muže. Vražda homosexuálů vzbudila velkou pozornost i za hranicemi Slovenska, samozřejmě včetně České republiky. Na tapetě se ocitli blíže neurčení konzervativci a křesťané. Jeden z nich, Vladimír Palko, se na celou věc podíval podrobněji. Jeho text zmiňuje překvapivé okolnosti, Echo ho publikuje se svolením Štandardu, kde původně vyšel.

Manifest vraha z Bratislavy ukazuje, že všechno je jinak

Kampaň, která se strhla po tragickém zavraždění dvou mladíků v bratislavské Zámecké ulici (dvě oběti před restaurací Tepláreň, 13. února –⁠ pozn. red.), je nesmírně poučná. Předvádí nám, jak motivovaná, organizovaná, mediálně podporovaná a globální lobby dokáže pojmout událost, bez ohledu na pravdu jí vtisknout svou interpretaci, a tak ji nasměrovat ve prospěch prosazení vlastního ideologického názoru.

Od prvních chvil po vraždě nám tato lobby a její média nabídla Příběh, stejně jako nám ho nabízejí už asi dvacet let. Je to údajný Příběh nenávisti, který chová většina společnosti vůči sexuálně odlišným, nenávisti proti gayům a lesbám šířené především konzervativními, dokonce přímo křesťanskými kruhy včetně církevních. Nenávist, která některé motivuje až k nezřízenému vraždění. Příběh o tom, že tato nenávist je ze všech nenávistí ta nejnebezpečnější, tudíž sexuální menšiny jsou ty nejohroženější. A proto jsou progresivní poslanci parlamentu slovenského i evropského prý přinuceni navrhovat deklarace a zákony ve prospěch sexuálních menšin. O tomto Příběhu nás chtějí přesvědčit. Jistěže na veřejnost už pronikly informace, že střelec se nezajímal pouze o gaye. Chtěl zastřelit premiéra Eduarda Hegera. Údajně i bývalého premiéra Roberta Fica. Dočetli jsme se o střelci, že nenáviděl Židy. Tyto informace však nebyly podávané s takovou intenzitou, že by byly s to zpochybnit základní linii Příběhu, který ovládl média. Ovšem manifest, který střelec sepsal anglicky a který byl chvíli dostupný na internetu, říká něco úplně jiného.

Gayové byli pro střelce třetiřadým cílem

Po přečtení manifestu s překvapením a v rozporu s Příběhem zjistíme, že gayové byli pro útočníka jako nepřátelé asi tak třetí v řadě. Stručnou zmínku o nich coby o vhodných terčích najdeme na třech čtyřech místech šedesátistránkového textu, bez většího zájmu a bez adekvátní sžíravé nenávisti, jakou adresuje jiným skupinám svých potenciálních terčů.

A kdo je tedy pro něj nepřítelem číslo jedna? Ve střelcově zvrácené mysli jsou to Židé. V úvodu textu třikrát po sobě opakuje mantru: „Všechno je to o Židech.“ Nazývá je posměšným anglosaským výrazem kikes. It‘s kikes. Znova a znova. Zmiňuje je skoro na každé stránce.

Střelcův manifest je depresivní čtení. Nikdy tak o bližním nemluvím, ale mysl tohoto muže se skutečně nořila v hlubokém zlu. Řešením pro něj vždycky bylo vyhubit nepřítele. Násilí nejenže je povolené, je nevyhnutelné. Osobní vina či nevina byla pro něho úplně nepodstatná. Pokud jde o vyhubení nepřítele, navrhoval zabíjet i jejich děti a rodiny. Ničit jejich majetek, likvidovat politiky. Pokud jde o příslušníky jiných ras, bude podle něj třeba vyhubit desítky milionů lidí.

Židy navrhoval vyhladit úplně. Hitlerův holokaust mu nestačil. Pět milionů bylo pro střelce málo. Navrhuje vyhubit jich dvacet milionů.

Nepřítel primární, nepřítel odvozený

Židé jako nepřátelé jsou pro něho problém primární a ústřední. Všichni ostatní nepřátelé jsou zlem odvozeným od zla židovství. Židům připisuje zlo přistěhovalectví, útlaku bílé rasy nebílými i zlo sexuální zvrácenosti. Od Židů jsou odvozené i Světové ekonomické fórum, Rotschildové, Rockefellerové, příznivci proticovidových opatření atd. Zlem je i „vnitřní nepřítel“ uvnitř bílé rasy, například ti bílí politici, kteří vykonávají „židovskou“ politiku. Pro vlády složené z takových politiků používá označení ZOG (Zionist Occupation Governments) a JOG (Jews Occupation Governments) neboli vlády ovládané sionisty a Židy. Sem mu spadají i politici jako Heger nebo Fico. Vyjmenovává řadu skupin, které mu spadají do ZOG a JOG. Degenerovaní umělci, hudebníci, filmaři, politici, policisté, vojáci, soudci, právníci, advokáti, těch skupin je hodně. Mezi nimi i homosexuálové. Těm však nevěnuje žádnou mimořádnou pozornost.

Střelec se cítí být bojovníkem za bílou rasu. Příslušnost k rase považuje za klíčovou věc. Je pro něj důležitější než kulturní příslušnost. Jasně píše, že pokud by měl volit mezi křesťanským nebílým vůdcem a bílým nekřesťanským vůdcem, volí jednoznačně bílého nekřesťanského. Jen v rámci rasy jsou lidé bratry, nikdy napříč rasami. On sám je ateista nebo agnostik. Religiozita ho nezajímá ani u sebe, ani u jiných. Jediné důležité kritérium je rasa.

Ještě jednou: skoro bez ustání píše o Židech, mnoho stran věnuje nutnosti boje s nebílými rasami, homosexuálům se věnuje v jedno- či dvouřádkových zmínkách na celkem asi čtyřech místech. Jedna stránka je věnována transgenderu.

Střelec je exemplární rusofob

Střelec dává jasně najevo, že neexistuje státní síla globálního významu, o jakou by se dalo opřít. Na Ameriku, Rusko a Čínu je třeba zapomenout. O Číňanech ani není nutno se bavit, vždyť nejsou bílí. Američané jsou rasově příliš pestří, Rusové zase prý zmongolizovaní. V Americe stejně jako v Rusku žije hodně nebílých národů.

Rusko je podle střelce jen další stát ovládaný Židy, vyjmenovává oligarchy, kteří podle něho mají židovský původ. Zavraždění Darjy Duginové podává jako velmi úspěšný příklad toho, jak je potřeba likvidovat politiky (považuje ji za političku). Má jí za zlé, že šířila některé myšlenky svého otce o eurasianismu. Její smrt ironizuje s nevídaným pohrdáním. V manifestu zveřejňuje dvě fotografie spáleného masa a k tomu píše, že fotografie skutečných tělesných pozůstatků Duginové sice nejsou dostupné, ale že mohly vypadat zhruba stejně jako spálenina na připojených fotografiích. Dobře vypadáš, Darjo, píše cynicky.

Kdyby byl vrah ze Zámocké Putinovým příznivcem, dnešní nastavení médií je zárukou, že by se to určitě dozvědělo celé Slovensko. Ale střelec byl odpůrcem Putina i celého Ruska.

Na začátku je manifest ilustrovaný neonacistickým znakem „černého slunce“. Až do letoška jsem ten znak neznal. Poznal jsem ho až díky trapasu, kdy NATO na svém twitterovém účtu zveřejnilo oslavnou fotku ukrajinské vojačky a nevšimlo si, že ta nosí na hrudi nášivku s černým sluncem. Potom fotka zmizela.

Tak proč tedy střílet na homosexuály?

Je tu samozřejmě vážná otázka. Pokud byli homosexuálové z možných terčů ten méně zajímavý, proč zavraždil právě homosexuály? Vysvětlení je až banálně jednoduché. Střelec disponoval určitým zvráceným sice, ale přece jen intelektem. Manifest obsahuje solidní analýzu a klasifikaci žádoucích terčů útoků. Uvádí dvě kritéria, podle nichž je třeba stanovovat terče. První je „hodnota terče“, kterou určuje politický význam „terče“ a velikost ohlasu veřejnosti na útok proti němu. Stupně hodnoty jsou tři: nízká, střední, vysoká.

Terčem nízké hodnoty jsou běžní cizinci jiné rasy, řadoví zrádci bílé rasy a například homosexuální bary.

Mezi terče střední hodnoty patří skupiny cizinců jiné ras, kteří si dovolí žít v oblasti obývané převážně bílými. Pak všichni Židé, policisté, vojáci, novináři, místní politici, nepřátelští aktivisté středního významu.

A nakonec terče vysoké hodnoty: politici na národní a nadnárodní úrovni a jejich rodiny. Významní novináři a aktivisté nepřátelské strany. Bankéři. Významní Židé. Vládní budovy, ambasády, vojenské základy atd.

Druhým kritériem je hustota terčů, neboli kolik terčů je shromážděných spolu. Opět se tu rozlišuje hustota nízká, střední a vysoká. Střelec se, samozřejmě, netají tím, že žádoucí je co největší hodnota terčů i co největší hustota. Rozumí dopadu na veřejné mínění. Chce „bojovat“ účinně.

Tak proč tedy napadl terč, který sám označil za terč nízké hodnoty? Třetiřadý terč. Proč? Vysvětlení je jednoduché.

Zaprvé, on se přeci nejprve pokusil zaútočit na terč vysoké hodnoty. Zabití mladíků, to byla náhradní akce za neúspěšnou přípravu politického atentátu na premiéra Hegera, jednoho z nejvyšších politických činitelů. Vždyť na něho číhal. Jenže vyčíhat si premiéra, překvapit ochranku a usmrtit ho, to pro teenagera není jednoduché. Střelec neuspěl, neboť na to prostě organizačně neměl. Neměl ani na žádný jiný terč vysoké nebo střední hodnoty. Kde taky vystopovat nějakého Žida nebo Ruska, bankéře nebo novináře?

Co se nabízelo jako lehce dostupný cíl? Jedině homosexuální bar, o němž se vědělo, že se v něm scházejí gayové. To je celá skutečnost. Střelec nezabíjel „terče“, které toužil zabít nejvíc. Zabíjel „terče“, které uměl najít, a uměl najít jen takové, které pro něj byly nejméně významné. A kdyby jeho otec nevlastnil revolver, zřejmě by nezahynul nikdo.

Lživý obraz o křesťanských vinících vyfabrikován během několika hodin

Nepíšeme o těchto okolnostech proto, abychom zlehčovali dvojnásobnou vraždu. Ta je hluboce tragická a odsouzeníhodná, bez ohledu na to, koho vrah nenáviděl nejvíc. Píšeme to proto, abychom odhalil lži, které se bleskovou rychlostí začaly šířit okamžitě po vraždě. Tyto lži jsou zřetelné hlavně po přečtení střelcova manifestu. Identifikovat můžeme čtyři takové lži.

Lež první: Podsouvá se nám, že dvojnásobná vražda v Zámecké a osoba střelce jsou důkazem, že na Slovensku se obětmi nezasloužené nenávisti stávají hlavně homosexuálové a lesby. Z analýzy manifestu je zřejmé, že tomu tak není. Střelec byl narcistická osoba, která nenáviděla 80 procent obyvatel planety, protože nebyli bílí, a k tomu ještě nějaké zrádce z bílé rasy. Kdyby mělo být po jeho, zahynou úplně jiní lidé, lidé, které považoval za důležitější. Podsouvá se nám opak. Že první na ráně jsou homosexuálové. O všech jiných potenciálních terčích, z pohledu vraha mnohem důležitějších, se veřejnost v podstatě ani nedozvěděla. Šíření nepravdivého obrazu o vrahovi jako o člověku, který v první řadě nenávidí homosexuály, je umožněno i tím, že vyšetřující orgány o obsahu jeho manifestuje prozradily jen velmi málo.

Bylo správné, že se premiér Heger zúčastnil manifestace proti vraždění, ale bylo absurdní, když s duhovou vlaječkou v ruce podporoval vsugerovávání této lži, když víme, že právě on, křesťanský premiér, byl pro střelce daleko více žádoucím, byť nepřístupným terčem.

Lež druhá: Vinní jsou především konzervativci a křesťané.

Už v den vraždy se na stránce Zomri (Zemři) objevil tento status: „Tak jsem celkem zvědavý, který z našich dokonalých tolerantních katolibánských politiků vyrukuje jako první s řešením a la: Nemuseli být mrtví, kdyby nebyli teplí.“ Pod statusem se okamžitě objevilo několik tisíc lajků.

Evropský parlament přijal na návrh progresivních slovenských europoslanců rezolucí, která postupuje přesně v linii lži č. 1. a lži č. 2, která vinu za tragédii připisuje konzervativcům a křesťanům.

Všimněme si extremistického jazyka rezoluce v bodě D. Kdo všechno živí „atmosféru nenávisti a nesnášenlivosti“ vůči LGBT komunitě? Rezoluce hovoří takto: „... nejen krajně pravicová a extremistická hnutí, ale i zástupci církve a politických elit, kteří ve svých prohlášeních často požadovali další omezení vůči LGBTIQ+ osobám; když Národní rada v červnu 2014 změnila ústavu Slovenska tak, aby stejnopohlavním párům výslovně odepřela právo uzavírat manželství a tím i následnou právní ochranu; když se v únoru 2015 konalo referendum proti osobám LGBTIQ+ poté, co konzervativní Aliance pro rodinu s podporou církve shromáždila 400 tisíc podpisů a vyzvala k přijetí přísnější legislativy proti osobám LGBTIQ+...“ Především ta rezoluce v citovaném úseku používá falešný jazyk. Používá slovo „omezit“, přičemž ale všechny zmíněné iniciativy byly jen snahou o zachování statusu quo. Referendum nebylo namířeno proti žádným osobám.

Chápete, co europarlament říká? Můžete mít jakkoliv kladný, přátelský vztah k homosexuálům jako lidským bytostem, ale pokud trváte na zachování současné definice manželství, přiživujete nenávist. Pokud nesouhlasíte s ideologií LGBT, přiživujete nenávist. Současný text slovenské Ústavy definující manželství jako svazek muže a ženy je tedy podporou nenávisti. Pokud jste kněz a hlásáte, aby se lidé vyvarovali hříchu, přiživujete nenávist. Pokud tvrdíte, že dítě potřebuje otce a matku, přiživujete nenávist. A nezapomeňte: podpora nenávist může být trestná.

Porovnejme profil vraha, jak ho známe z jeho manifestu. Ateista/agnostik (tak se sám označoval, včetně lomítka. Jeho způsob nazírání na lidstvo absolutně vylučoval jakékoliv bratrství mezi lidmi, jakékoliv pouto či závazek k bližnímu. Radikálně popíral přikázání „Nezabiješ“. Neboli radikálně odmítal základní myšlenky křesťanství. Byl posedlý představou genocidálního zabíjení v takovém rozsahu, že by ta představa působila až parodicky, kdyby skutečně k zabíjení nepřikročil. S tak radikální představou jsem se v historii nikdy nepotkal.

Jeho vzory byli Tarrant, který vraždil v mešitě v novozélandském Christchurch, Earnest zabíjející v synagoze v San Diegu, a další vrazi. Střelec jim dává přívlastek Saint, Svatý. Připomíná to satanismus, který v protikladu ke křesťanství přisuzuje největším zvrácenostem hodnotu, již křesťanstvo přisuzuje ctnosti světců. Jestli mi vize tohoto střelce něco připomíná, tak Marxův třídní boj. Ten také odsuzoval dělníky a vlastníky výrobních prostředků k vzájemné válce, v níž jsou jakákoliv osobní vina a nevina nepodstatné.

Představa, že střelcovo rozhodnutí mohlo být motivováno tím, co vyslechl někde při kázání, je směšná. Žádná kázání neposlouchal, protože náboženství odmítal.

Chodím na nedělní mše šedesát roků, z toho prvních čtyřicet padesát jsem tam nikdy o homosexualitě neslyšel ani slovo. Posledních deset patnáct let, poté, co se na nás ideologie LGBT už valila, jsem tam slyšel, ale velmi zřídkakdy, co katolické učení říká o homosexualitě. Že za svůj sklon tito lidé nemohou, že hříšné jsou jen homosexuální skutky, že k homosexuálům je nutno přistupovat citlivě, s láskou k bližnímu.

Kdyby ten střelec vyslechl takové kázání, spíš by to v něm vzbudil nenávist vůči církvi. Vždyť církev nabízí právě to, čím on v manifestu tak pohrdá. V manifestu on se vysmívá snahám o jakkoliv pokojné řešení této otázky. Jaký citlivý přístup? Jaké rozlišování mezi hříšníkem a hříchem? Jaká láska k bližnímu? Násilí, to bylo jeho jediné řešení. Jenže slovenští progresivisté a s nimi většina Evropského parlamentu házejí křesťany do jednoho pytle s hlasateli genocidy.

Lež třetí tvrdí, že konzervativci/křesťané nenávidí homosexuály. Je to lež, která je vlastně odvozena od lži č. 2. Ve skutečnosti máme s konkrétními homosexuály dobré vztahy, jsou mezi našimi přáteli a spolupracovníky. Vyskytují se i v křesťanských rodinách. A někteří křesťané jsou homosexuály, někteří homosexuálové křesťany. A nejde jen o osobní vztahy, k toleranci vede křesťany i učení a nauka o církvi. V Katechismu čteme: „Je třeba přijímat je s úctou, soucitem a jemnocitem, vyhýbat se jakémukoliv náznaku nespravedlivé diskriminace vůči nim.“ O nenávisti nemůže být řeč, odporuje to základní myšlence křesťanství.

Lež čtvrtá sugeruje, že všichni homosexuálové podporují ideologii LGBT. Když mluvíme o homosexuálech, často si nerozumíme a nevíme, co má kdo na mysli. Spíš by se hodilo mluvit o osobách, které pociťují přitažlivost k osobám stejného pohlaví (same-sex atraction). Nemohou za to, mohou jen za to, jak s tímto sklonem naloží. Dají se dál dělit do tří skupin.

První tvoří ti, kdo žijí podle svého sklonu s osobou stejného pohlaví a podporují ideologické požadavky, jako jsou registrované partnerství, manželství a adopce. Ve skupině druhé jsou ti, kdo také žijí podle svého sklonu, ale nikdy by je nenapadlo výše uvedené požadavky vznášet. Třetí skupinu tvoří ti, kteří svému sklonu vzdorují a žijí zdrženlivě. Někteří proto, že jsou křesťany. Církev je jim oporou.

Samozřejmě že veřejně je slyšet jen hlasy z první skupiny. Ale nemluví za všechny. Ovšem ideologové existenci tohoto rozdělení zamlčují. Rozšíření čtvrté lži má však nezamýšlené neblahé účinky právě na homosexuály. Leckdo z lidí, kteří duhovou ideologii nesnášejí, uvěří právě této lži a myslí si, že jsou tedy v ideovém sporu s každým homosexuálem. A když jde o rasistického extremistu, ten může uvěřit, že každý homosexuál je jeho nepřítelem a hodný zničení.

Křesťané a konzervativci to pořád neberou vážně

Na Slovensku se dopustil dvojnásobné vraždy osamělý ateistický radikál, který podlehl takové formě fanatického rasismu, jaký na Slovensku nemá oporu. Tento typ radikalismu je samozřejmě trestný, potírají ho orgány činné v trestním řízení, jeho výskyt sleduje tajná služba, odsuzují ho všechny složky společnosti včetně –⁠ samozřejmě –⁠ křesťanských církví. Dva zavraždění byli náhradní oběti za vyhlédnutou oběť, kterou se vrahovi zabít nepodařilo, byl jí křesťanský premiér.

Ale za viníky jsou prohlašování vedle extremistů stejně intenzivně křesťané včetně církevních představitelů. Jak jsme si ukázali, je to absurdní a nespravedlivé. K nejlepší tradici slovenského křesťanství patří nenásilné a trpělivé svědectví pravdy, což slovenští křesťané dokázali za čtyřicet let komunismu a třicet let demokracie.

Jenže progresivisty o tom nepřesvědčíte. Progresivisté mají podporu Evropského parlamentu, který i názor, že manželství má být pouze mezi mužem a ženou, klasifikuje jako podporu nenávisti a nesnášenlivosti. To znamená, že Evropský parlament o milionech slovenských občanů tvrdí, že přiživují nenávist a nesnášenlivost. A tento extremismus slovenských a evropských progresivistů má plnou podporu slovenské prezidentky Zuzany Čaputové. Chápeme, co se tady v Evropě děje?

Autor je slovenský matematik, bývalý disident, na začátku 90. let zástupce ředitele federální kontrarozvědky, posléze politik KDH a v letech 2002–⁠2006 slovenský ministr vnitra ve vládě Mikuláše Dzurindy.