Přestupné roky mají špatnou pověst. Zavedl je Caesar
Přestupný rok
NOVÉ
Foto: Shutterstock
Letos je tu po čtyřech letech opět přestupný rok. Únor má o jeden den navíc. Podle lidových pranostik ovšem nejde o šťastné dny, ale spíše naopak. Zavedl je již v letech před Kristem římský vojevůdce Julius Caesar, ale jeho následovníci přestupné roky na několik let pokazili.
Přestupnými roky vyrovnává kalendář rozdíl mezi kalendářním rokem a tropickým rokem, který je dán dobou oběhu Země kolem Slunce, která je přibližně o čtvrtinu dne delší. V současném mezinárodně používaném občanském kalendáři, kterým je gregoriánský kalendář, se přestupný den zavádí vždy na konci února v letech dělitelných beze zbytku čtyřmi.
Roky, které jsou dělitelné stem, nejsou přestupné, pokud nejsou současně dělitelné čtyřmi sty, v tom případě přestupné jsou. Proto roky 1700, 1800 a 1900 přestupné nebyly, zatímco rok 2000 ano. Ve čtyřsetletém cyklu je tak vždy přestupných nikoliv 100, ale jen 97 let.
Délka takzvaného tropického roku, to znamená jednoho sezonního cyklu ročních období, je zhruba 365,2422 středního slunečního dne. Znamená to, že doba oběhu Země okolo Slunce neobsahuje celý počet otoček Země kolem své osy vzhledem k takzvanému střednímu rovníkovému Slunci, a tudíž že tropický rok neobsahuje celý počet dní.
V lidových pranostikách nemají přestupné roky jako „mimořádné skutečnosti“ nejlepší pověst. Traduje se například, že jsou skoupé na štěstí, dobré počasí a solidní úrodu. Přestupný rok mění i čas slunovratu a může se o den změnit i jeho datum. Astronomické léto proto nemusí vždy začínat 21. června, ale výjimečně i 20. června. Poprvé od roku 1796 se tak stane letos a pak i například v letech 2024, 2028 a 2032. Astronomické jaro může vzácně začít už 19. března – naposledy se to stalo v roce 1796, znovu to nastane v roce 2048. V roce 1920 se poprvé objevilo datum 20. března a dnes už výrazně převažuje. Ke konci tohoto století se budou 19. a 20. březen jako první jarní dny vyskytovat stejně často. Stejně tak podzimní rovnodennost většinou nastává 22. nebo 23. září, ale výjimečně to může být již 21. září či dokonce 24. září.
Zavedl je Ceasar
Přestupné roky zavedl v roce 46 před naším letopočtem Julius Caesar. Juliánský kalendář už měl měsíce stejně dlouhé jako dnes. Začínal 1. ledna a každý čtvrtý rok se do února vkládal jeden den navíc. Po Caesarově smrti jeho následovníci omylem vkládali přestupný den každý třetí rok. Chybu odstranil až císař Augustus v roce osm našeho letopočtu a v té podobě se používal do reformy v roce 1582. Letopočet ale Římané počítali od založení hlavního města říše. Až v roce 525 římský opat Dionysius Exiguus položil počátek letopočtu do předpokládaného roku narození Krista.
EchoPrime
Juliánský kalendář se po staletích rozešel se střídáním ročních dob, roční časová odchylka činila přes 11 minut a v 16. století už to bylo o deset dní. A tak na doporučení kalendářní komise vydal papež Řehoř XIII. v únoru 1582 bulu Inter gravissimas, kterou z kalendáře těchto deset dní vypustil a změnil pravidla přestupných let tak, jak je známe v dnešní době. Zavádění novinky provázel často odpor obyvatel, prostí lidé změnu nechápali a cítili se být ošizeni o deset dní života.
Gregoriánskou reformu přijaly okamžitě jen hlavní katolické země – Španělsko, Portugalsko a větší část Itálie a Polska. V českých zemích byla zavedena v roce 1584. Některým státům to trvalo téměř dvě staletí, například Británii(1752) nebo Švédsku (1753).
V křesťanském světě vzbudil nový kalendář největší odpor u pravoslavné církve, například v Řecku byl přijat až v roce 1923. Pravoslavné země jej mnohde užívají pouze jako občanský a církve a věřící v těchto státech zůstali u kalendáře juliánského. V Rusku zavedl juliánský kalendář v roce 1700 car Petr Veliký a platil zde až do roku 1918, kdy po bolševickém převratu byl zaveden gregoriánský kalendář. V letech 1929 až 1940 zde platil takzvaný sovětský revoluční kalendář, který měl pět dní v týdnu se čtyřmi pracovními dny.
Gregoriánský, neboli řehořský kalendář postupně zdomácněl nejen v západním světě, ale také v Egyptě, Číně, Japonsku, Turecku či Indii. Mezi výjimky patří například Saúdská Arábie, kde platí islámský kalendář, který má rok lunární, ten je v porovnání se slunečním rokem o 11 až 12 dnů kratší. Islámský kalendář se počítá od roku hidžra, neboli přesídlení proroka Mohameda z Mekky do Mediny v roce 622 našeho letopočtu. Celý svět ale pro zjednodušení převzal gregoriánský kalendář při mezinárodním styku. Ani tento kalendář není dokonalý, časem se s tropickým rokem rozchází, protože průměrná délka jeho roku je 365,2425 dne. Odchylka proti skutečnosti činí jeden den za zhruba 3300 let.
