Důchodci jako povolený terč

Vánoční aféra z Německa, v níž dětský sbor západoněmecké veřejné televize (WDR) přezpíval starou žertovnou písničku o babičce do obžaloby babičky za její neekologické chování, je stará týden. 

Každá sloka končí konstatováním „moje babička je stará ekologická svině“ v tom smyslu, že se vůči životnímu prostředí chová jako prase, to se dozvěděl i konzument českého zpravodajství. Ale nedozvěděl už se, že když asi stovka lidí vyšla demonstrovat proti tomuto paušálnímu útoku na starší generaci přímo před sídlo WDR, byla v médiích obratem označena za „pravičáky“, což v dnešním německém kontextu znamená „nacista“. 

Přestože aféra bude zametena pod koberec a WDR bude dál indoktrinovat diváky ve dne v noci, jen se snad přitom vystříhá drastičtějších forem, i pak by v paměti měla zůstat jako významný moment. Je to zatím nejviditelnější důkaz generačního konfliktu – nikoliv nejmladší generace proti těm předchozím, ale nejmladší generace, která pod vedením směrodatné části střední generace vede boj proti té nejstarší.

Od Británie přes zmíněné Německo až po Českou republiku vidíme, že generace do 30 let masivně vyznává teorii lidstvem zaviněného globálního oteplování. I u nás v průzkumu Medianu, který si zadal spolek Svobodný listopad, 68 procent respondentů z věkové kategorie 18–30 let uvedlo, že ještě během svých životů očekávají ekologickou katastrofu. A zatímco jedna část hlavního proudu v politice tento apokalyptický pohled vytvořila, druhá ho rychle přebírá ze strachu, že jinak by úplně ztratila vazbu na mytickou „mládež“. Můžeme s úspěchem pochybovat o tom, že se té oportunistické části politiků tento defétismus vyplatí. Kdo vstupuje do aktivního života s očekáváním katastrofy, kterou mu přichystali jeho předci, nebude mít soucit a touhu s nimi spolupracovat, ale vztek a touhu vykopat je z pozic.

S takto rozdanými kartami se pak vytrácí to, co bylo po staletí považováno za jednu ze stěžejních ctností: úcta ke starším, k lidem, kteří nasbírali nějakou životní zkušenost a kteří se často i přímo zasloužili o náš blahobyt. Úcta ke stáří mizí už delší dobu, jistě od 60. let, v posledních letech – a po Gretině „How dare you!“ má člověk nutkání napsat, že právě skončený rok 2019 byl skokový – se ten  úbytek zrychlil. 

Tak se z fiktivní množiny seniorů stali sobci, kteří si ani v éře vyhlašování klimatických nouzí neodřeknou jízdu na skútru, let na Kanárské ostrovy, kotletu ve slevě. Jakousi laskavější variantou téhož je podezření, že právě důchodci toužebně čekají na příchod fašizujících populistů (který zatím ne a ne nastat). V této druhé variantě vystupují důchodci „jen“ jako skupina dezorientovaných nebožáků. Generál ve výslužbě Petr Pavel, sám penzista, autorovi tohoto komentáře nedávno se samozřejmostí hodnou prokazatelnějších tvrzení vysvětloval, že poslední prezidentské volby vyhrál Miloš Zeman vinou řetězových e-mailů zacílených na důchodce. Ochota vidět v celé jedné věkové kategorii debílky, kteří si přečtou jeden dva pomlouvačné e-maily a na základě toho mění své preference, je v České republice široce sdílená, viz řada textů o fenoménů řetězových e-mailů napříč médii před dvěma roky. Evropská komisařka Věra Jourová loni v létě při rozhovoru pro Aktuálně.cz dokonce vyzvala k tomu, aby byl na důchodce v jejich rodinách uvalen politický dozor: „Už jsem mluvila s mladými youtubery, ať osloví svoje vrstevníky a vyzvou je, ať se baví s babičkou a s dědečkem. Ať je nenechávají samotné u počítačů, nenechávají je dostávat se do stavů strachu a hysterie.“

Když se tedy mluví o mezigeneračním konfliktu, je potřeba to upřesnit. Avantgarda této nastupující generace má vzpurného ducha, potud by bylo všechno normální, ale snad poprvé v moderní historii (Západu, kulturní revoluci v Maově Číně vynecháme) si mladí revolucionáři spletli vzpouru proti režimu s tažením proti nepřátelům vládnoucí garnitury. 

Ta se přirozeně rekrutuje ze střední generace. Pokus o satiru na babičky-ekosvině si nenapsaly a nezprodukovaly ty deseti- až třináctileté slečny, to pro ně vymysleli třicátníci, čtyřicátníci z veřejnoprávní televize. I Jourová (55) se snaží proti generaci svých rodičů spojovat s youtubery. Pokud by dnes nějaká věková skupina měla právo na vzpouru, jsou to paradoxně důchodci, případně ti, kdo se k důchodu rychle blíží. Politická moc a spolu s ní mládí Evropy v nich odhalily reakcionáře. Veřejné pohrdání je pak už jen další krok.