Týdeník Echo: Půlnoční Václava Neckáře, Evropa německýma očima a nový pohled na Beatles

Na obálce rozšířeného vánočního čísla Týdeníku Echo, v letošním roce posledního, poznají čtenáři v kresbě Jaromíra Švejdíka tvář Václava Neckáře. Jiří Peňás od dětských let toužil po interview s tímto zpěvákem, v mužném věku si tužbu splnil. Není to jediný rozhovor v tomto čísle. Za věhlasným imunologem Jaroslavem Svobodou se pro interview vypravila Lenka Zlámalová a Daniel Kaiser položil své otázky německému exministru financí Peeru Steinbrückovi. O novém střihovém dokumentu o Beatles píše Martin Weiss, tolkienovské výročí připomíná Ondřej Šmigol. A Salon Týdeníku Echo má tentokrát nezvyklou sestavu: moderuje ho Ondřej Štindl a jeho hosty byli vedle šéfredaktora Dalibora Balšínka další kolegové z naší redakce. V plodné debatě se ohlížejí za dlouhým covidovým rokem 2021.

Při rozhovoru s Václavem Neckářem byl přítomen i jeho bratr Jan. A jak patrno, brzy se do interview zapojil: „Pane Václave, přinesl vám život víc radosti, nebo trápení? Václav (po dlouhém váhání): „Jak kdy…“ „A kdy jste byl nejšťastnější?“ Václav: „Asi když jsem se dostal z té mozkové příhody.“ „Co vám tehdy nejvíc pomohlo?“ Václav: „Já si nedovedu představit, že bych nemohl jít na jeviště a dělat to, co dělám celej život…“ Jan: „Vašku, otázka byla: Co ti nejvíc pomohlo? Já myslím, že Vašek chce říct, že nejvíc mu pomohla potřeba dělat to, co dělal celý život. Protože vlastně nic jiného neumíme…“ Václav: „Já jsem měl štěstí, že moje praktická paní doktorka Pochová našla správnou logopedku, paní doktorku Marcelu Michaličkovou, a ta našla správný systém, jak můžu dát dohromady celou větu, protože já jsem zapomněl mluvit. To jsem se musel zase naučit. Bohužel skoro všechny texty jsou pryč. Teď si pamatuju asi patnáct písní. Balady jako Kdo vchází do tvých snů, má lásko, která má sedm minut, to je pryč. To jsem dělal v češtině, němčině, angličtině, ruštině, to je všechno pryč. I lidový písničky byly pryč. Včetně hymny. Ani hymnu jsem si nepamatoval.“ Jan: „Naštěstí melodie nezapomněl… Včetně melodie hymny.“

„Říkal jste, že oněch šestnáct uplynulých let se vyznačuje hlavně stabilitou. Myslíte, že nebýt v čele Merkelová, mohlo na tom být dnes Německo hůř?“ ptá se Daniel Kaiser německého politika Perra Steinbrücka, někdejšího soupeře Angely Merkelové v boji o kancléřství. A odpověď? „Nutíte mě k velice hypotetické odpovědi. Protože pak by bylo potřeba i odpovědět na otázku, kdo by to na jejím místě uměl lépe. Víte, že jsem byl ve volbách roku 2013 vyzývatelem paní Merkelové. Něco bych určitě udělal jinak, ale ona mě tenkrát porazila, a to o hodně. V mých očích je to výborná krizová manažerka, svým politickým stylem ukázkově neokázalá, neúplatná a solidní. V tomto ohledu se příjemně lišila od některých machů mezi předsedy a hlavami států na mezinárodním parketu. Ale – jak říkám – bezpochyby zameškala příležitost víc pracovat na řadě krizových a konfliktních otázek.“

O novém filmu The Beatles: Get Back uvažuje Martin Weiss takto: „Je to vlastně film o problému rockové kapely jako uměleckého fenoménu charakteristického pro druhou polovinu dvacátého století. Kapely se buď rozpadnou brzy a další kariéry jednotlivých členů už se nikdy nezdají tak jedinečné. Všichni Beatles dál natáčeli – ve filmu slyšíme i zárodky několika jejich pozdějších sólových skladeb. Ale těch lidí ochotných přísahat, že jejich tvorba je strašně důležitá, je málo. Druhý model je zůstat spolu z převážně komerčních důvodů, prokládaných odstávkami, sólovými alby, úmrtími a podobně. A produkovat hudbu, jež dílem opakuje staré modely, dílem tzv. reaguje na aktuální trendy. To bylo tedy rozcestí, na němž Beatles stáli. A koncem roku 1969 se definitivně rozpadli.“

Nové číslo Týdeníku Echo můžete číst již nyní elektronicky. Od čtvrtka je pak k dostání i v prodejnách tisku. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.