Brexit je o identitě, bezpečnosti a migraci, ne o ekonomice

Týdeník Echo připravil zvláštní samostatné vydání výběru nejlepších interview z uplynulých dvanácti měsíců své produkce. Speciál 30 rozhovorů představuje tři desítky českých i zahraničních osobností z oblasti politiky, vědy, kultury i společenského dění. Jedním ze zpovídaných je i britský politolog Matthew Goodwin. Přinášíme ukázku z textu, který je k dostání ve vybraných trafikách od 25. června. Objednat on-line si jej můžete ZDE.

Kdyby se dnes konalo nové referendum o vystoupení z EU, dopadlo by jinak?

Lidé, kteří v referendu nevolili, se spíš kloní k názoru, že to bylo špatné rozhodnutí. Remainers a leavers (ti, kdo jsou pro setrvání, respektive pro odchod Británie z EU – pozn. red.) zpravidla své názory nezměnili. Celkově jsou čím dál tím nespokojenější s tím, jak se brexit provádí, a pesimističtější ohledně hospodářských dopadů odchodu. Ale hlasování nebylo o ekonomice. Bylo především o identitě, bezpečnosti a migraci. Takže celkově došlo v klíčových skupinách jen k zanedbatelným posunům.

Kdybyste se zeptali zastánců odchodu, zda by byli ochotni obětovat pro brexit a omezení imigrace jistou míru prosperity, kolik z nich by jednoznačně řeklo, že ano?

Většina z nich. Máme průzkumy, z nichž vyplývá, že polovině zastánců odchodu by nevadilo, kdyby příbuzný přišel kvůli brexitu o práci. Před referendem nám lidé v průzkumech říkali: Uvědomuju si, že to bude krátkodobě riskantní, ale dlouhodobě to přinese Británii víc. To byl myslím jeden z nejpodceňovanějších poznatků v průzkumech – že hodně voličů říkalo, je to riziko, může to poškodit ekonomiku, ale my to bereme dlouhodobě. Jde tu o vývoj našeho národa. Nejde jen o HDP. Kampaň Remain se příliš soustředila na suché transakční argumenty o ekonomických nákladech a výnosech. Kampaň Leave mluvila o citově mnohem víc rezonujících argumentech, jako je znovunabytí kontroly, omezení migrace, hájení či znovunabytí britské suverenity. Můžeme se přít o to, jak platné a legitimní tyto argumenty byly, ale jako kampaň to bylo potentnější a víc to rezonovalo s tím, co si lidé mysleli.

Zdá se, že zastáncům setrvání v Unii to ještě nedošlo, že ještě neobjevili účinnější komunikační strategii?

Referendum mělo vybudit zajímavou debatu o britské společnosti, o nerovnosti nejen ekonomické, ale i regionální. Proč je v Londýně soustředěno tolik bohatství? Proč investujeme tolik do dopravy na jihovýchodě země a tak málo na severu? Proč se voliči z dělnických vrstev cítí tak odcizeni od politického establishmentu? Proč máme ve vládě tak málo politiků z dělnické třídy? Proč politická třída neumožňuje voličům mluvit do významných otázek, jako je migrace a hospodářské přerozdělování? Místo toho máme opakování kampaně z referenda. Strana Remain naprosto postrádá  představivost. Tony Blair řekl, že druhé referendum by bylo možné prosazovat, jedině kdyby lidé začali měnit názor. Lidé ho nezměnili, ale přesto požadavky na druhé referendum zaznívají. Od velké recese téměř nerostly platy. A za tu recesi mohli částečně, podle některých názorů převážně, neefektivní, zkorumpované finanční instituce v Londýně. A když  měli voliči šanci dát najevo svou frustraci z politického a ekonomického systému, který pro ně nefunguje, řekl jim Londýn, že hlasovali špatně. Tam vidím velké pokrytectví.

Celý text vyjde ve speciálu 30 rozhovorů, který je ve volném prodeji k dostání od 25. června za 99 korun, při pořízení v předprodeji zaplatíte jen 89 korun. Speciál si můžete objednat ZDE.