Breivikův útok nepřežilo 77 lidí. Výročí masakru připomíná film bez hudby a střihu
7 let od masakru
NOVÉ
REPROFOTO: Youtube / Al Jazeera English
- čtk,
Před sedmi lety otřásl světem teroristický útok pravicového extremisty Anderse Behringa Breivika. Ten 22. července 2011 připravil o život celkem 77 lidí, šlo především o mladé účastníky tábora na ostrově Utöya. Tragédii letos připomíná snímek Utöya, 22. července, který vychází ze svědectví přeživších.
První útok přišel odpoledne ve vládní čtvrti v Oslu. Výbuch téměř tunové výbušniny v dodávce zaparkované poblíž norského úřadu vlády zabil osm lidí a několik desítek zranil. Tlaková vlna poškodila i řadu okolních budov. Výbuch značně zaměstnal bezpečnostní složky, které ale netušily, že se schyluje k dalšímu útoku.
Dvě hodiny po výbuchu připlul Breivik v policejní uniformě na ostrov Utöya, kde se zrovna konal letní tábor Svazu dělnické mládeže. Nacházelo se tam zhruba 600 lidí ve věku 14 až 18 let. Organizátorce tábora Monice Boseiové připadal Breivik podezřelý už na lodi, než ale stihla dojít za neozbrojeným strážcem tábora Trondem Berntsenem (nevlastním bratrem norské korunní princezny Mette-Marit, pozn. red.), oba je zastřelil.
Následně začal střílet po mladých účastnících tábora, kteří se snažili rychle rozprchnout. Někteří skákali i do vody. Podle svědectví přeživších se pár lidí snažilo předstírat, že jsou mrtví, Breivik ovšem střílel i do ležících těl. Jeho řádění na ostrově, které trvalo hodinu a půl, než ho obklíčily speciální policejní jednotky, nepřežilo 69 lidí. Celkem si oba útoky vyžádaly 77 životů. Nejmladší oběti bylo teprve 14 let. Dalších 110 lidí skončilo v nemocnici, z toho 55 s vážnými zraněními.
V srpnu 2012 byl usvědčen z masové vraždy, způsobení smrtící exploze a terorismu. Soud ho s tímto verdiktem poslal na 21 let do vězení, což je nejvyšší jednorázový trest, který je v Norsku možné uložit. Breivikův pobyt ve vězení ale může být prodlužován až na doživotí. Breivik si mezitím změnil jméno na Fjotolf Hansen.
72 minut hrůzy – bez střihu a hudby
Tragédii letos připomíná snímek Utöya, 22. července, který vychází ze svědectví těch, kteří řádění norského extremisty přežili. Drama místy až dokumentární formou zpracoval režisér Poppe v reálném čase bez hudby a střihu.
Příběh v 72 minutách sleduje mladou účastnici tábora Kaju, která se snaží přežít bezhlavé střílení a zároveň uprostřed paniky a chaosu hledá svoji mladší sestru. Film je vyprávěn z perspektivy obětí útoku a zachycuje jejich pocity bezmoci. Vedle nebezpečí pravicového extremismu film ukazuje nepřipravenost záchranných složek, které nedokázaly včas na celou situaci reagovat.
„V Norsku je réma 22. července 2011 stále živé. Probíhá mnoho diskusí o rekonstrukci vládní budovy v Oslu, která byla zničena, o postavení památníku obětem, pozornosti médií využil i pachatel, který si stěžuje na život ve vězení,“ uvedl režisér Poppe. „Film ale patří obětem a přeživším. Filmem jsem chtěl obrátit pozornost zpět k těm, kteří tu situaci zažili na vlastní kůži. Proto je vyprávěný z pohledu těch, kteří útok přežili,“ dodal.
Stěžoval si na podmínky ve vězení
Evropský soud pro lidská práva před měsícem zamítl Breivikovu stížnost na podmínky v norském vězení. Tvrdil, že jeho podmínky ve věznici jsou nelidské a stěžoval si především na izolaci. Štrasburský soud ale ve svém verdiktu konstatoval, že neshledal žádné porušení evropské úmluvy o lidských právech. Stížnost proto odmítl jako neopodstatněnou.
Osmatřicetiletý Breivik se stížnostmi na podmínky vězení neuspěl ani ve své vlasti. Nakonec se loni v červnu jeho námitkami odmítl zabývat i norský nejvyšší soud. S pomocí právníka se pak nejznámější norský vězeň obrátil na Evropský soud pro lidská práva.
Breivikův vězeňský režim podle stížnosti porušuje články 3 a 8 evropské úmluvy o lidských právech. První z nich zakazuje jakékoli „ponižující“ nebo „nelidské“ zacházení, druhý zaručuje právo na respektování soukromí a korespondence.
Norský stát Breivikovy stížnosti opakovaně odmítal. Naopak poukazuje na to, že s Breivikem je zacházeno jako s „VIP vězněm“, který má k dispozici tři dobře vybavené cely a má široké možnosti komunikace se svým právníkem, s návštěvami a s personálem vězení ve městě Skien na jihu Norska.
